Po minulých volbách se ovšem podle svých slov začal cítit jako pingpongový míček, a tak se rozhodl odejít. Přestat paragrafy vytvářet, ale opět se do nich ponořit jako právník. Už stihl také zasedání zastupitelstva, kde ho předtím téměř nebylo možné vidět. I když přiznává, že dění v Litvínově nesledoval nijak pečlivě, přesto se mu zdá, že se město mění k horšímu.

Takže teď už zase Litvínov na plný úvazek?

Ano, přesně tak. Zase jsem se připojil ke kolegům v mé advokátní kanceláři, kteří tu pracovali.

Jako starosta jste kancelář po očku stále sledoval, v roli náměstka to ale muselo být o dost časově náročnější.

Nedalo se samozřejmě řešit nějaký případ. Práci jsem přenechal kolegům a všechno pozoroval. Je to moje dlouhodobá práce, kterou jsem vždy dělal rád a nikdy se jí nechtěl vzdát.

Už jste se tedy naplno ponořil do nějakého případu?

Už tu některé jsou, ale konkrétní být nemůžu. Nenudím se.

Zastupujete Martina Macháčka, údajného šéfa litvínovského podsvětí?

Nikdy jsem ho nezastupoval. To je nekonečná mediální bublina. Nikdy jsem ho v ničem neobhajoval, on měl vždy své jiné obhájce. Nechápu, kde se tohle vzalo. Jeden novinář to napíše, další opíšou a je z toho tichá pošta. Já už jsem to pak ani nevyvracel, protože bych nedělal nic jiného.

Na postu náměstka jste byl tři roky. Náměstek má prý větší pravomoci než ministr.

Ministr má mnoho povinností ve vztahu k Poslanecké sněmovně nebo k Senátu, je člen vlády a k tomu se pojí povinnosti, takže je pravda, že vlastní řízení ministerstva je většinou na náměstcích.

Když jste dostal nabídku dělat náměstka, jak dlouho jste se rozmýšlel?

Chvilku ano, protože to znamenalo stáhnout se z advokacie. Ale byla to profesní výzva, protože jsem nešel dělat na ministerstvo zemědělství nebo školství, ale na spravedlnost a měl jsem na starosti vězeňství, což je vykonávací část trestního řízení, a potom justici, tedy soudy a státní zastupitelství, takže to byla profesní výzva. Nazval bych to postgraduálním praktickým studiem. Taková příležitost se neodmítá.

Když jste z funkce nedávno odcházel, řekl jste, že se vězeňství zlepšilo. V čem?

Vězeňství dostalo nové moderní předpisy, které tu 20 let nebyly. Byla to výrazná změna trestního zákoníku a trestního řádu, zavedli jsme podmíněné propuštění nejen po půlce, ale také po třetině nebo výjimečně i před ní, což je moderní skandinávský systém. Zavedli jsme větší možnosti ukládání alternativních trestů a jejich vzájemnou zastupitelnost. A potom šlo také o novelu zákona o vězeňské službě, kde se službě přidaly nové pravomoci používat moderní donucovací prostředky, nikoli jenom střelné zbraně, ale elektronické zneschopňující prostředky, takzvané tasery. Řešili jsme také otázku zdravotní péče poskytované ve věznicích. Současně jsme na druhé straně dali Vězeňské službě více oprávnění k vymáhání pohledávek za odsouzenými osobami, takže už je to dnes jednodušší. Vznikly velké novely zákona o výkonu vazby, kdy šlo hlavně o humanizaci vazebního vězeňství. Došlo také na zákon o výkonu trestu. To byly zásadní novely. Zbývala novela redukce typů věznic ze čtyř na dvě, abychom se posunuli do moderní západní sféry, tu dvakrát schválila vláda. K dodělání už moc neschází.

Takže nejste zastánce výstavby nových věznic, ale alternativních trestů?

Žádné nové věznice. Jedna osoba ve věznici stojí daňové poplatníky každý den tisíc korun. To jsou vysoké náklady, a proto každý alternativní trest je pro společnost levnější a mnohdy také výchovnější. Odnětí svobody je drahé a leckdy neefektivní.

Na postu náměstka jste prožil také amnestii. Jak jste na ni reagoval?

Dozvěděl jsem se o ní z novoročního projevu a bylo to překvapení. Jako pro všechny. Následně vyšla ve sbírce zákonů, takže nějaké diskuse nebyly na místě, museli jsme ji provést. Tady nezbývá než smeknout a poděkovat příslušníkům Vězeňské služby, soudcům, státním zástupcům a všem administrativním pracovníkům, kteří i o víkendech pracovali ve věznicích a propouštěli amnestované.

Přesto na to musíte mít názor.

Mám určité výhrady k rozsahu i k Článku II. o zastavení trestního stíhání, nicméně jako první náměstek ministra jsem o tom polemizovat nemohl.

Byl jste někdy v průběhu těch tří let blízko postu ministra? Několikrát se o tom spekulovalo.

V politice jste někdy hodně blízko a někdy hodně daleko. Určité úvahy na to téma byly, ale realita pak byla jiná. Zažil jsem tři ministry a zůstal vždy prvním náměstkem. Nelituji toho.

Kdybyste se měl stát ministrem, přijal byste?

Přijal, protože by to byl logický posun z pozice prvního náměstka.

Kdy na vás byl vyvíjen největší tlak?

Nikdy jsem žádné tlaky nepozoroval, nikdo je ani nezkoušel vyvíjet.

Myslím třeba ze strany médií.

To bylo stále, takže už jsem to jako tlak ani nevnímal. Neměl jsem s tím problém, všichni se chovali korektně. Navíc jsem měl zkušenost jako starosta Litvínova, kdy jsme měli vypjatou situaci v Janově a zaváděli nulovou toleranci vůči kriminalitě a zneužívání sociálních dávek. Tahle doba byla možná mediálně vypjatější.

K rezignaci vás podle vašich slov vedly tahanice o posty náměstků. Co přesně si pod tím mám představit?

Dlouhodobě jsem pozoroval, jak se nová koalice zasekla na figurách náměstků a ti se stali takovým pingpongovým míčkem v různých zájmech. Strany mají své představy, to je v pořádku, ale ten způsob, jakým to bylo prezentováno, byl nešťastný. Navíc v tu dobu jsem měl hodně úkolů. Zastupoval jsem například ministryni v Radě Evropy na zasedáních ministrů Evropské unie a pak jsem přijel domů a viděl ten kontrast, jak je tady náměstek pomalu kus hadru. Tak jsem si řekl dost, tohle už nemám zapotřebí. Přeci jen máte nějakou zodpovědnost a potřebujete zázemí včetně důvěry.

Za Marie Benešové, Pavla Blažka a Jiřího Pospíšila jsem cítil podporu pro práci, ale teď to bylo jiné. Ale také už jsem se těšil do advokacie a na to, že nebudu muset každý den dojíždět z Litvínova do Prahy. A taky nebyl vůbec žádný čas na rodinu. Mladší syn mi mezitím vyrostl. O Vánocích mi ukázal občanku a já se zděsil, protože když jsem odcházel, bylo mu dvanáct a najednou je to skoro dospělák. To všechno mě dovedlo ke konci této mise. Už jsem ji nechtěl uměle protahovat.

Neudělal jste to spíš pro to, abyste se neocitl v pozici vyhozeného a nechtěného?

Ne, to vůbec. V politice se pohybuji delší dobu a zažil jsem několik odvolání a hanění, zvolení a vychvalování, takže nějaké obavy, to by bylo poslední, co by mě k tomu vedlo.

Prý jste také začal učit.

To je pravda. Působím jako externista na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, na katedře trestního práva. Souviselo to s legislativními změnami, které jsem jako náměstek prosazoval. Oslovilo mě vedení fakulty, jestli bych nechtěl současnou filozofii ministerstva a všechny ty změny vysvětlit studentům.

Nenapadlo vás, že byste se odstěhoval do Prahy?

Nějaké závazky v advokacii tam budu mít. Mám nějaké pražské případy a rozhodně se jich nechci zříkat. Mladšího syna ale máme na litvínovském gymnáziu a nechceme ho vytrhávat ze zaběhlého prostředí. Žena má práci v Mostě. Teď bych něco takového nepovažoval za aktuální.

Nejde se nezeptat, zda budete kandidovat v podzimních komunálních volbách.

To se ukáže, ještě je to ve hvězdách. Ještě je čas. Kandidátky by měly být hotové snad v srpnu. Považuji tuhle otázku za předčasnou. Ale každopádně jste mě poslední únorový čtvrtek viděla na zastupitelstvu…

Po opravdu hodně dlouhé době.

Ano, po dlouhé době. Ty čtvrtky mi nevycházely. Bylo třeba zasedání ministrů a další záležitosti. Často jsem byl mimo republiku. Ale ten čtvrtek jsem byl a budu i příště.

Vy si dokážete představit, že byste zmizel z litvínovské politické scény?

Nechávám všechno otevřené. V politice platí: Nikdy neříkej nikdy.

Zvládal jste sledovat dění v Litvínově?

Přiznám se, že pro každodenní dojíždění moc ne. Naprosto otevřeně jsem to také řekl svým kolegům. Myslím, že v zastupitelstvu se vůdčí role velice dobře ujala Helena Zemánková Týřová, jako předsedkyně klubu. Takže třeba co se týká projednávání rozpočtu a dalších zastupitelských věcí, měl jsem přesné zprávy.

A když se tak rozhlédnete po městě jako obyčejný člověk, jaký máte dojem?

Mám pocit, že Litvínov upadá. Často i slyším, že jsou lidé nespokojení, že nevidí vývoj dopředu, perspektivu. Asi bych současnému vedení vyčetl, že nechává všechno v takové letargii. Už před časem jsem také interpeloval starostu kvůli bezpečnostní situaci, protože už se zase rozbujeli vařiči drog, pouliční kriminalita násilná i majetková. Případů přibývá. Myslím, že tohle vedení přehlíží.

Moje heslo vždycky bylo: Bezpečné a čisté město. Základní dva pilíře. Aby všichni mohli ven a nemuseli se bát. A aby všude nebyl bordel, jako je třeba zase teď v Janově. To se litvínovským občanům musí dát a podle mého na to vedení rezignovalo. Takový je můj subjektivní pocit, takhle to vidím. Nikoho nenapadám, pouze konstatuji.

Máte kancelář v Business Centre, takže jste určitě zaregistroval, že ho chce radnice prodat.

To mě nechává klidným z pohledu advokáta, nájem budu platit komukoli. Ale nevím, jestli je to nezbytně nutné, protože to vždycky městu vydělávalo. Co vydělává, toho se správný hospodář nezbavuje, takže už se nad tím vznáší otazník, jestli to není pro nějaké kamarádíčky. Pro tu určitou skupinu podnikatelů, které současné vedení města zřejmě protežuje. Na zastupitelstvu pro prodej Business Centre ruku rozhodně nezvednu.

Hodně palčivé otázky jsou most přes Mezibořskou ulici a také budova bazénu. Jaký na to máte názor?

Když jsme s místostarostou Martinem Klikou předávali radnici po mnoha investičních akcích, tak tu byla zrekonstruovaná knihovna, nová Liduška, opravené náměstí Míru, vyčištěný Janov, funkční a bezpečný Koldům. Čekali jsme zejména od Věcí veřejných a Severočechů, že převezmou iniciativu a něco předvedou. Nepředvedli nic. S mostem nehnuli, s bazénem to samé. Uběhly čtyři roky a nic. Totéž se týká i opravy Mostecké ulice. Přece mi nechtějí tvrdit, že se musí celé centrum zavřít na půl roku a paralyzovat tam veškerou podnikatelskou činnost. V tomto duchu jsem interpeloval vedení města, aby situaci napravilo a věřím, že k tomuto problému přistoupí zodpovědně.