Kliknutím zvětšíteVětšinu dne jenom líně polehávají a přežvykují šťavnaté listí. Přesto se bez jejich pomoci neobejdeme, je přesvědčen o bizonech a sobech profesor Hervé Bocherens z univerzity v německém Tübingenu. Stáda býložravců jsou podle něj pro zastavení globální ekologické katastrofy naprosto klíčová.
Ukazují to prý nejnovější poznatky o pleistocénu – tedy období, jež skončilo zhruba před deseti tisíci lety. Planeta Země se tehdy skokově oteplila. Těsně předtím přitom vymřeli právě gigantičtí býložravci. Třeba mamuti, bizoni nebo srstnatí nosorožci.
Tuny listí
„Krajinu v době pleistocénu šněrovala obří stáda gigantických býložravců. Aby se tato zvířata uživila, musela neustále spásat tuny zelené potravy. Tou byly hlavně listy stromů a keřů, případně ovoce a zelenina,“ popisuje profesor Bocherens.
Lesy proto byly velmi nízké a řídké. „Většinu území pokrývala spíš step. A barva, která převažovala na povrchu Země, byla buď bílá, nebo žlutá. Záleželo jen na tom, jestli je zrovna zima a napadl sníh, nebo jestli půdu pokrývá suchá tráva,“ přibližuje badatel.
Jenomže pak nastal zlom: velcí býložravci náhle vyhynuli a původní stepi zarostly. Proměnily se v husté jehličnaté lesy tmavě zelené barvy. „Významně se kvůli tomu oteplilo. Zatímco totiž původní žluté stepi dobře odrážely sluneční záření, tmavě zelené plochy lesů už to nedokázaly,“ vysvětluje profesor Hervé Bocherens.
Svou teorii popsal ve studii, kterou zveřejnil v časopise Frontiers in Ecology and Evolution. „Pokud chce tedy člověk zmírnit globální oteplování, měl by rozmístit do řady regionů dnešní velké býložravce,“ domnívá se. Podpořit by měl také smečky šelem, které se těmito zvířaty živí. Například vlků. Býložravci se díky nim udrží v pohybu a rozptýlí se hezky po krajině.
Tající sever
S podobnou teorií přišel také profesor Christian Beer z Hamburské univerzity. Ten by zase chtěl poslat „spásače“ do polárních oblastí, aby zpomalili tání takzvaného permafrostu - tedy trvale zamrzlé půdy.
Permafrost se totiž rychle rozpouští. Podle vědců může zmizet během jednoho století dokonce až z poloviny dnešního území. Tím by se samozřejmě obrovsky zvýšily emise skleníkových plynů, které byly doposud uložené ve zmrzlé půdě. „Masivní stáda zubrů, bizonů nebo sobů, která by se do zamrzlé kraji-ny nasadila, by to ale mohla významně zbrzdit,“ domnívá se profesor Beer.
Zvířata by totiž vrstvu sněhu na povrchu zmrzlé půdy udusávala. „Tím by snižovala její izolační schopnost. Půda by díky tomu promrzala do větší hloubky a tuhá by zůstávala déle,“ popisuje svou domněnku hamburský vědec.
Chraňme velryby
To ale není všechno. Do boje proti globálnímu oteplování by se mohly zapojit i velryby. Studie totiž ukazují, že tito mořští savci dokážou ve svém těle ukládat oxid uhličitý. Třeba plejtvákovec šedý, který se dožívá až šedesáti let, zadrží za svůj život dokonce třiatřicet tun zmíněné látky. Navíc když zemře, neuniká vstřebaný plyn do vzduchu. Klesne spolu s ostatky zvířete na dno oceánu a tam se po staletí zvolna uvolňuje a „hnojí“ hlubinné rostliny.
Velryby také pomáhají tím, že vytvářejí ideální podmínky pro růst takzvaného fytoplanktonu – tedy společenstva jednobuněčných organismů, která žijí na hladině oceánů a která vytvářejí kyslík. Podle vědců jsou jeho populace tak plodné, že vydají tolik kyslíku, kolik zvládne „vyrobit“ 1,7 bilionu stromů. To odpovídá dokonce čtyřnásobku amazonského pralesa. (Názorné vysvětlení přinášíme také v grafice níže.)
Podle expertů z Mezinárodního měnového fondu by proto měli lidé velryby důsledně chránit. Organizace dokonce vyčíslila cenu jednoho kytovce. Stanovila ji na dva miliony dolarů. To je více než 49 milionů korun.
15
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
