Kliknutím zvětšíteLovci ve Španělsku loví drobnou zvěř za pomoci smeček chrtů plemen podenco a galgo. Když zestárnou nebo jim podle lovců klesne aktivita, teplá a suchá deka a klidné dožití je nečeká.
„Často končí na dně rokle nebo oběšeni na stromech,“ poznamenává Magda Lacinová z občanského sdružení Galgo v nouzi.
Pro španělského lovce je to rituální záležitost, která mu má navrátit pošramocenou loveckou čest a štěstí. Oběšení je velmi pomalá smrt. „Pes se zadními tlapkami částečně dotýká země a snaží se tančením vyrovnávat hlavu, dokud mu nedojdou síly. Jeho utrpení může trvat hodiny, někdy i dny,“ popisuje Lacinová.
Milosrdnější lovci odvážejí psy do útulků, jiní jim místo smrti přichystali život na ulicích mezi odpadky.
Už mu to neběží? Dostane kulku
Podobné situace se opakují i v Irsku a na britských ostrovech. Ubitím, zastřelením, umístěním do útulků nebo rovnou do ulice tu ročně končí i tisíce závodních chrtů. Přitom se jedná o mladé psy, kolem čtvrtého roku věku. „Chrtí závody jsou vnímány v těchto zemích jako průmysl. A pes, který neběhá, nevydělává peníze, ztrácí na ceně,“ přibližuje smutnou realitu Jolana Juříčková z organizace Chrti v nouzi.
Proto se řada útulků v zemích, odkud psi pocházejí, snaží opuštěná nebo týraná zvířata zachraňovat a skrze organizace nabízet do dalších zemí Evropy. A Češi otevřenou náruč i srdce rozhodně mají. „Za deset let se nám podařilo najít rodinu asi pro půl tisíce psů,“ vypočítává Magda Lacinová. „Bohužel se ale nedá říct, že by počty galgů v nouzi ve Španělsku klesaly. Chování vůči psům na venkově se příliš nemění, trochu dochází ke změně ve městech u mladší generace,“ popisuje.
Za deset let zamířilo také více než tisíc chrtů do českých rodin z Irska. Situaci tu Jolana Juřičková vidí trochu smířlivěji než ve Španělsku. „Pomaličku se pohlížení na chrty mění a otázku vysloužilých běžců se snaží řešit trochu civilizovaněji. Hlavně vidíme, že zájem řešit to mají už i místní, organizují petice a vyvíjejí tlak na chovatele a dostihové stáje,“ doplňuje.
Samotná adopce spočívá ve výběru konkrétního psa, zaplacení adopčního poplatku a podpisu adopční smlouvy. Pak se čeká na příjezd vybraného psa. Samotné organizace ale budoucí rodiny prověřují. „Bohužel nejde jen chtít adoptovat psa. Stalo se, že po rozhovoru se zájemci jsme jim galga rozmluvili, protože to není pes pro každého a byly pochybnosti, zda by si porozuměli,“ říká Magda Lacinová. Kolem adoptovaných chrtů se tvoří silné komunity, které si navzájem pomáhají a starají se o sebe. „Podporujeme se, neexistuje, aby se adoptovaný pes dostal z nějakého důvodu třeba do útulku,“ potvrzuje Juřičková.
Další země, ze kterých míří psi do České republiky, jsou například Slovensko, Ukrajina nebo Rumunsko. Zdejší útulky, které nebývají státem štědře dotovány, bývají přeplněné, psi živoří v nuzných podmínkách, trpí na podvýživu nebo různé nemoci. Navíc často je jejich pobytu vyměřený jen krátký čas, a pokud nenajdou majitele, čeká je utracení.
Nelegální proces?
Zájemci o adopci mají možnost nakontaktovat se na poskytovatele adopce zejména prostřednictvím sociálních sítích. Je ale dobré být uvážlivý a organizace si prověřit, případně si sehnat reference od lidí, kteří už s nimi mají zkušenost.
Ne vždy, ačkoli jsou jejich úmysly dobré, je všechno legální. Přivézt psa ze zahraničí je možné pouze za dodržení podmínek předepsaných Státní veterinární správou a při splnění pravidel Evropské unie. Ještě před příjezdem do ČR musí mít pes čip a platné očkování proti vzteklině. A také mít vystavený pas zvířete v zájmovém chovu od místního veterináře.
Stejná pravidla musí člověk dodržet i v situaci, kdy se rozhodne, například na letní dovolené, adoptovat zvíře, se kterým je sám už v kontaktu. A přivézt si ho rovnou z dovolené domů. Podmínky pro dovoz zvířat z takzvaných třetích zemí je pak ještě dále upravují.Přesné podmínky jsou dostupné na webu Státní veterinární správy.
10
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
