Kliknutím zvětšíteNa první pohled vypadají jako spořádané manželské páry: společně si postaví hnízdo, společně se pak starají také o všechna mláďata, která se v něm dožadují potravy. Jenomže ve skutečnosti je všechno tak trochu jinak.
Vědci nedávno zjistili, že ve hnízdech některých vlaštovek pobývá velké množství „mimomanželských“ ptáčat. Prokázali to jednoznačně pomocí testů DNA. Ovšem pozor! Nemanželské děti se nacházely jen v těch domácnostech, ve kterých „velel“ málo opeřený otec. Naopak tam, kde se o rodinu staral samec opatřený dlouhým ocasním peřím, žádné cizí mládě nebylo.
Sexy ocas
Důvod je podle vědců naprosto zřejmý: „Studie ukazují, že čím je pták starší, tím má delší ocas. Pokud má tedy vlaštovčí samec dlouhé ocasní peří, znamená to, že dokázal v nemilosrdném prostředí plném nástrah přežít dlouhou dobu. Vlaštovka má tedy před sebou protřelého chlapa, který si zřejmě umí dobře poradit,“ vysvětluje Tomáš Albrecht z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd.
Geny takového samce jsou pro ni samozřejmě lákavé. Mohou totiž zvýšit jejím mláďatům vyhlídky na přežití. „Proč si s ním tedy za zády vlastního partnera trochu neužít?“ dodává vědec. Oficiální manžel se přitom nemusí vůbec nic dozvědět.
Bezpečí mláďat
Podobně to funguje i u jiných zvířecích druhů. „Nevěra má pro ně zkrátka významné výhody,“ potvrzuje také Jaroslav Petr z Výzkumného ústavu živočišné výroby.
Pokud mají mláďata různé otce, dává to samicím daleko větší naději, že alespoň některá z nich přežijí. „Zdědí totiž po různých otcích odlišné vlohy, takže pokud se náhle změní životní podmínky, budou připravena úspěšně vzdorovat různým evolučním výzvám,“ říká biolog.
Ovšem nejde jen o to. Další matky používají promiskuitní chování dokonce jako ochranu svých vlastních mláďat. A to před samotnými samci. Pokud si totiž samec žijící v bezprostředním okolí myslí, že může být mládě jeho, neohrožuje ho. „To se uplatňuje třeba u koní,“ říká biolog.
Hlavně šířit své geny
Strach klisny před samcem může být dokonce tak velký, že některé matky radši své potomky potratí, než aby je vystavily nebezpečí.
„To se děje například tehdy, když chovatel odveze klisnu k páření s cizím hřebcem, a pak ji vrátí do stáda tak, aby už se nemohla pářit s místním hřebcem. Matka se nechtěného potomka radši zbaví ještě před jeho narozením, než by ho nechala napadat,“ popisuje Jaroslav Petr.
Nevěra se samozřejmě vyplatí i samcům. Také jim přináší naději na úspěšnější šíření vlastních genů. Užívat si s neoficiálními partnerkami navíc mohou výrazně častěji než samice. Mají totiž jednu nespornou výhodu: nemusí si lámat hlavu s počtem potomků. „U většiny zvířecích druhů totiž nese hlavní tíhu rodičovství matka,“ podotýká vědec.
V přírodě ale platí, že nic není zadarmo. Výhody plynoucí z nevěry proto provázejí i nezanedbatelná rizika. „Stoupá třeba pravděpodobnost nákazy pohlavními chorobami. Nejisté otcovství také snižuje ochotu otce pečovat o mláďata, shánět pro ně potravu a chránit je před nepřáteli,“ vyjmenovává jen některá z nich.
Pro potenciální „kukačky“ zkrátka není samec ochoten vykonat tolik, co pro své vlastní potomky. „Někdy proto může být pro zvířata evolučně výhodnější naopak věrnost,“ podotýká Petr.
Rozvod se nevyplatí
To platí například pro bobry. Ti vytvářejí páry, které spolu vydrží po celý život. Důvod je přitom veskrze praktický: „Pár totiž musí zbudovat přehradu a v ní jakýsi bobří hrad. Zvířata vynaloží při budování těchto nemovitostí obrovské úsilí. Pěstování přelétavých známostí čičasté rozvody by jim tak jejich snahy spíše komplikovaly,“ vysvětluje biolog.
Dalším savcem žijícím v trvalém svazku je americký hraboš prérijní. U toho jde ale o skutečnou lásku. „Když si totiž samec se samicí padnou do oka, páří se skoro nepřetržitě celý den a celou noc. Za tu dobu se jim pod vlivem rozpoutané hormonální bouře přestaví některé nervové obvody v mozku,“ říká vědec.
Mozek hrabošů se tak dostane do stavu, v jakém bývají mozky narkomanů závislých na droze. „Hraboší pár si na sebe vytvoří zkrátka návyk,“ popisuje Petr. O potomstvo se pak společně starají oba.
V obou uvedených případech přesto platí, že si občas samice „odskočí“ pro trochu něhy do sousedství. S cizím samcem ale nikdy nevytvoří trvalý pár.
Ptačí věrnost
Toho jsou schopni snad jen někteří dravci – třeba kondoři nebo zoborožci. K celoživotnímu manželství je vede společná péče o potomstvo. „Samec a samice si totiž společně budují hnízdo a střídají se také při sezení na vejcích. Mohou oba nosit mláďatům i potravu,“ vysvětluje Petr.
Naopak u savců je otec zpočátku víceméně zbytečný. Pomoci významněji nemůže. Když je totiž samice březí, krmí mláďata živinami z vlastního těla. „Po narození je zase kojí – ani s tím jí otec nemůže pomoci,“ podotýká vědec. Čím je tedy náročnější péče o mladé, tím stoupá pravděpodobnost, že spolu pár vydrží.
3
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
