Půjdeme po užitkovosti spíš než po parametrech pro výstavy a připomeneme také jedinečnosti toho kterého plemene, což by mohlo zajímat i ty, kteří o chovu zatím neuvažují. Vezměme například, že snad nejsou jiná domácí zvířata, která by měla v jednom plemenu tolik barevných rázů jako králíci. Napsal o tom časopis Glanc.

Anglický beran

Králíci tohoto středně velkého beranovitého plemene mají nejdelší a nejširší uši (rekord byl 72,4 cm včetně lebky). Pro ně je asi také v Anglii šlechtili už od druhé poloviny 19. století. Někdy před sto lety byli populární i u nás, dnes je však vlastní jen několik chovatelů. Možná i proto, že péče o ně je o něco náročnější než u ostatních plemen, musí se jim třeba pravidelně stříhat drápy na předních tlapách, aby si jimi neporanili svěšené uši. Králíci váží v průměru 4,5 kg a vyskytují se v barvách madagaskarové (rezavě žlutohnědé s tmavě sazovitými znaky), černé, železité i jiné, ale jsou i strakatí. Pro beranovitá plemena je typická klabonosá hlava, angličtí berani ji mají víc protáhlou.

Anglický strakáč

Protože má na čumáku černou kresbu připomínající motýla, říká se mu v některých zemích butterfly. Občas se ve vrhu objeví jedinec celý bílý, pak je to lidově mlynář, nebo černý, a ten se nazývá kominík. Srst nemusí mít jen bílou s černými skvrnami, ale také černožlutou, madagaskarovou, havanovitou i modrou a skvrny třeba i žluté. Hmotnost se pohybuje kolem 3 kg. Králíci potřebují větší výběh, hlavně ráno a v podvečer, kdy jsou velmi aktivní, při celodenním pobytu v malém kotci mohou strádat. Samice pro třiceti dnech březosti vrhne 5–7 mláďat a dobře o ně pečuje.

Sčítání zimujících netopýrů v Moravském krasu je v plném proudu. V pondělí přišla na řadu Erichova jeskyně.
V Moravském krasu sečetli zimující netopýry. Umrlčí jeskyně přinesla překvapení

Burgundský

Pochází z Burgundska, což je ve Francii. A protože Francouzi prý králičí hlavy nejedí, vyšlechtili ho tak, že ji má oproti jiným malou, zato tělo vyniká množstvím libového masa. Však se také králík  řadí mezi střední masná plemena a pro tyto účely se chová. Dříve se sice v kožešnickém průmyslu používala i kůže se stejnoměrně vybarvenou kvalitní srstí, ale to už je dnes passé. Mláďata při dobrém krmení vyrostou už za čtyři měsíce do hmotnosti 3–3,2 kg (v dospělosti 4–5 kg). Vzhledem k tomu, že dvouletá samice jich může mít 8–10 a během pěti let porodnost klesá na 5–6, je to docela slušná produkce zdravého masa. Navíc se o mladé velmi vzorně stará. Někteří chovatelé burgundského králíka kříží s kalifornským, který má podobné vlastnosti, čímž se produkce masa ještě zlepší.

Český luštič

Uznán byl v roce 1959, vyšlechtil ho Václav Pém z Dolan, a udělal to proto, aby se jeho prostřednictvím dala určovat čistokrevnost dalších plemen. „Když připustíme českým luštičem například samici vídeňského černého,“ vysvětlil to kdysi Receptáři jiný chovatel Vladimír Záhora z Velké Bukoviny, „a mláďata jsou opravdu černá, tak králice je čistokrevná. Pokud se mezi králíčaty objeví jiné barvy, jsou to kříženci a matka čistokrevná není. Pak platí zásada, že se vyřadí z chovu.“ Králík je tak prostě geneticky vybaven. Jinak patří do skupiny středních plemen s hmotností 3,5–4,2 kg.

Český strakáč

Neví se, kdy vznikl, odhaduje se 18. století, což ho dělá nejstarším českým plemenem. A když se u nás řekne obecně domácí králík, málokdo si vybaví jinou podobu. Za ty roky bylo vyšlechtěno mnoho barevných rázů, nejvíce jich je černých, pak modrých a havanovitých, následují železité, želvovinové, činčilové, černožluté a další. Na výstavách se hodnotí přesná kresba, ve vrzích se však často nenajde jedinec, který by splňoval kritéria, tudíž jsou králíci pro chovatele takzvaně jateční, a právem, patří totiž ke středně velkým plemenům s hmotností až 4 kg. Na druhou stranu, když se králíčata narodí (samice jich má 8–9), lze poznat, jakou budou mít kresbu: už na holém těle mají tmavší skvrny, které značí budoucí barevné rozložení, což u jiných plemen nebývá obvyklé, chovatel musí vždy aspoň půl roku počkat.

Na nedaleký komín nainstalovali hasiči kameru, která natáčí dění v čapím hnízdě.
VIDEO: Čáp youtuberem. Na Kroměřížsku vysílají on-line přenos z čapího hnízda

Francouzský beran

Je to největší beranovité plemeno na světě. Však mu také v zemi původu říkají buldozer. Sedmikilogramový králík není výjimkou, dospělý samec obvykle nejde pod 5,5 kg. Tito králíci  mají širokou plec, vyvinuté svaly a klabonosou masivní hlavu s dlouhýma ušima, tak typickou pro beranovitá plemena. Na snímku je čistě bílý (chovaný jen vzácně), ale může být i černý, strakatý, havanovitý, modrý, madagaskarový nebo takzvaně divoce zbarvený, což je podoba srsti zajíce polního – takoví se chovají nejčastěji. Zájemce musí počítat s větší spotřebou krmení.

Holandský

Chová se v sedmnácti barevných rázech a možná existují i další, o kterých se zatím všeobecně neví. „Když třeba černého holanďana připustím na modrou samici,“ řekl před lety Receptáři chovatel Josef Kuneš z Nebřehovic, „v první linii budou všechna králíčata černá. Ale ve druhé po spárování králíků těchto barev už budou mláďata půl na půl. Když černého samce připustím na žlutou samici, narodí se králíčata v barvě divoce zbarvené.“ Spíš se hodí pro chovatele, kteří cílí na výstavy, užitkoví zase tolik nejsou, hmotnostní standard je 2,5–3,25 kg, patří tedy do malých plemen. Řadí se mezi nejstarší plemena králíků vůbec, předkové pocházejí ze severních oblastí Francie, Belgie a Nizozemska a vyšlechtili je v Anglii.

Časopis Receptář je nejstarší a nejprodávanější český hobby magazín na našem trhu.Pravidelně svým čtenářům nabízí spoustu tipů a nápadů z nejrůznějších oblastí zájmu, které mohou pomoci vyřešit každodenní činnosti.Časopis můžeme považovat za oblíbené fórum kutilů a zahrádkářů, kde si všichni mohou vyměňovat rady, inspiraci, nápady z oblasti zahrádkářství, kutilství v dílně a v domácnosti, vaření, zdraví nebo chovatelství.Těšit se můžete na poradenské rubriky renomovaných odborníků ze všech uvedených oblastí, ale i vysoce odborné články. Nezapomíná se ani na novinky v pracovních postupech, materiálech a výrobcích.

Havana

Poněkud zvláštní jméno získal díky tomu, že jeho srst připomíná barvu havanských doutníků. Dříve se mu říkalo bobří králík. Možná proto, že srst přiléhá k tělu a leskne se. Jedinečná je i jiskra v oku díky světélkující panence, oči má jinak tmavě hnědé. Není divu, že se havana řadí mezi nejkrásnější králíky. Kdo je chce chovat na výstavy, musí mít trpělivost a zkušenosti, aby jeho svěřenci dosáhli požadovaného zbarvení, pro ostatní chovatele je nenáročným králíkem s dobrými masnými přírůstky.

Marburský

Dnes je to asi nejpopulárnější plemeno zakrslých králíků. Vyšlechtila ho před více než sto lety chovatelka z německého Marburgu, odtud název, a pravděpodobně ho už od počátku zamýšlela pouze jako domácí zvíře na okrasu a potěšení z chovu než pro hmotný užitek. Řadí se mezi plemena malého rámce, hmotnost se pohybuje do 3 kg a od větších králíků se liší výrazně vyšší vitalitou a nižší spotřebou krmiva. Je ale zároveň choulostivější, takže v zimě nemůže být ve venkovním kotci, má také sklony k obezitě, překrmování mu zkrátí život. Moderní doba pro tato malá zvířata vymyslela slovo mazlíček, takže marburského králíka lidé často kupují dětem na hraní, protože může volně pobíhat po bytě.

Německý obrovitý strakáč

Po belgickém obru je druhým největším mezi králičími plemeny, ale působí elegantněji. Má krev zmíněného obra, stejně jako francouzského berana a strakatých jatečních králíků z oblasti Lotrinska. Cíl šlechtění byl jediný: hodně masa, a to rychle. Povedlo se, dospělý samec má až 8 kg živé váhy. U nás se chová ve třech barevných rázech – s černými, modrými a havanovitými (sytě hnědými) skvrnami a ve vrhu se mohou objevit jedinci zcela černí (kominíci) nebo bílí s nezřetelnými skvrnami; ti ovšem dlouho nepřežívají. Samice v jednom vrhu přivede na svět 12–13 mláďat, rekordně patnáct i více. Králík má velice klidnou povahu, není příliš aktivní, i tak by kotec pro chov neměl mít menší podlahovou plochu než 100x100 cm.

Psi z přírodní ovčí vlny vypadají jako živí
Psi, kteří nepotřebují venčit. Prodává je šikovná Kanaďanka

Moravský modrý

Je to naše národní plemeno už dobře sto let, a kdybychom ho měli charakterizovat, pak by zaručeně platilo: krásná srst a vysoká užitkovost. Standardní hmotnost v šestém měsíci by měla být 4,6 kg, ale pokud jsou jedinci hodně žraví, mohou v té době mít až šest i sedm kilogramů, tedy jako už dospělí králíci. Moravský modrý patří do kategorie velkých plemen a je zařazený mezi takzvané genetické zdroje ČR (majitelé mohou zažádat o dotaci na chov), u nás je mezi chovateli hojně rozšířený, ale v zahraničí se příliš neujal. Možná i proto, že tam je známější plemeno modrý ze sv. Mikuláše, které má původ v Belgii a našemu moravskému se až nápadně podobá.

Novozélandský bílý

Ač to má v názvu, z Nového Zélandu nepochází. Vyšlechtili ho v Kalifornii na počátku minulého století a pravděpodobně k tomu použili i novozélandské stájové králíky. A snad také angorské, protože má červené oči a typickou srst, zužitkovává se nejen maso, ale i kůže. K nám se dostal v 60. letech a v chovech byl poměrně hojný, dnes už tolik ne. Což je možná trochu škoda, je otužilý a nenáročný, tudíž pro začátečníky jako stvořený, navíc barevně stálý. Patří do středních plemen s průměrnou hmotností 4 kg, ale nepřirůstá příliš rychle.

autor: (jil)

Poznámka pro začátečníky
Králíkárna by měla stát v závětří, kde není velký hluk a ani pohyb lidí. Začátečníci by si měli odchovy vyzkoušet na jedné nebo dvou samicích jednoho plemene (samce si lze půjčit na připuštění), a pak si případně pořídit další zvířata a rozšiřovat zázemí. Nesmí se podcenit očkování, zejména proti myxomatóze a králičímu moru. Jako krmení je vhodné seno, nezapařená zelená píce, ječmen, oves, tvrdý chléb nebo speciální granule pro králíky, které mají vyvážené složení živin pro to které období.