Bernardýn u horské služby je jen reklama, lepší jsou ovčáci, říká kynolog

Když se řekne „pes horské služby“, mnohým se vybaví bernardýn se soudkem na krku. Je tenhle obrázek mýtus, nebo má své historické opodstatnění?
Bernardýn jako pes horské služby je hlavně reklamní kampaň. Například u nás v Čechách bernardýn u horské služby ani žádnou historii nemá. Vypadá to samozřejmě atraktivně a lákavě, nicméně alkohol v soudku, visícím psovi kolem krku, se neslučuje se záchranou lidských životů. A navíc bernardýn není ani pro tento účel vyhovující plemeno. Je těžký, a tak pro pohyb v lavinovém terénu vlastně nevhodný. My jako kynologové si vybíráme jiná plemena, hlavně lehčí a obratnější.

Vidíte. A to jsem třeba i četla, že bernardýni kdysi chodívali ve švýcarských horách na své „záchranné mise“ v páru. Jeden zůstal u nalezeného člověka a zahříval ho vlastním tělem, druhý se vrátil pro pomoc…
Vážně? To jsem ještě neslyšel! Z vlastní zkušenosti ale vím, že psa je možné naučit prakticky cokoliv. V praxi se však u záchrany lidí používají jiné techniky.

Tajemství snů. Odborníci vysvětlili, proč spící psi vypadají jako by běželi

Jaká psí plemena jsou tedy pro horské záchranářství nejvhodnější? Nebo je to podobné jako třeba u asistenčních psů, že se může najednou ideálním ukázat i obyčejný voříšek?
Samozřejmě máme plemena, která upřednostňujeme, a víme, že u nich bude výcvik a trénink jednodušší. Za nás jsou nejvhodnějšími například němečtí nebo belgičtí ovčáci a border kolie. I ten voříšek se ale dá vycvičit v lavinového psa. Ale u plemen, která jsem zmiňoval, máme větší šanci, že se vše perfektně naučí a budeme se na ně moct bezvýhradně spolehnout.

Jaké předpoklady musejí psi splňovat? Máte konkrétní předobraz, kterému musí potenciální psí příslušník horské služby odpovídat?
Většinou se jedná o pracovní plemena nebo alespoň pracovní linie konkrétních plemen psů. Teď máme už i vytipované konkrétní chovné stanice, ze kterých bychom si vybrali štěňátka pro výchovu a výcvik. Potom je důležitá dědičnost, která hraje u psů stejně důležitou roli jako u lidí. Pejsci musí být hlavně hodní, samostatní, musí rádi běhat a být jednoduše motivovatelní.

Jak? Třeba že pro odměnu, ať už v podobě pamlsku nebo pochvaly od pána, udělají cokoliv, co se jim řekne?
Klíčem dobrého vztahu s pejskem záchranářem je, že ho naučíte vlastně chtít povely dělat. A dělat je správně. Pro psa potom bude i plnění úkolů a povelů hrou, za kterou následně dostane vytouženou odměnu. Ta je u každého pejska individuální.

Ještě něco by měl správný psí záchranář mít?
Důležitým faktorem je pro nás i lovecký pud, ten musí mít konkrétní pes relativně vysoký, aby mohl skutečně zachraňovat lidi. Výchově se samozřejmě věnujeme už od malého štěněte a máme speciální postupy, aby ze štěňátka vyrostl opravdu pořádný záchranář.

Tajemství snů. Odborníci vysvětlili, proč spící psi vypadají jako by běželi

Jaké?
Důležité je rozlišit výcvik a výchovu. Jsou to vlastně dvě rozdílné činnosti, i když s oběma začínáme u štěňat od malička. Výchova se pojí spíš se soužitím nás psovodů a pejsků. Je to o tom, abychom si vzájemně porozuměli, poznali se a mohli spolu, jeden vedle druhého, spokojeně žít a fungovat. Výcvik je oproti tomu o povelech a dovednostech, které chceme, aby naši psi uměli. U běžných pejskařů, kteří si psa pořídí třeba jako parťáka do rodiny, to znamená, že bude pejsek umět dát pac nebo základní povely jako sedni a lehni.

U nás je to kvůli výkonu práce trochu složitější. Naši psi musejí zvládnout jak základní poslušnost, obnášející perfektní a stoprocentní přivolání, odložení a další základní povely, tak i ty specializované, jako třeba označit nález a podobně. Je to vlastně jako ve škole. Základní školou projdou všichni a mají stejné znalosti a dovednosti. A na ty teprve potom nabalujete další, které jsou specifičtější a specifičtější.

Dokážete poznat moment, kdy je pes stoprocentně připravený jít do akce?
Samozřejmě, stejně jako u lidí, když uděláte maturitu, získáte výuční list nebo dokončíte vysokou školu, můžete do práce. A pak se následně stále zdokonalujete a získáváte zkušenosti. Naše kynologické zkoušky jsou velmi těžké, pes musí prokázat dovednosti a preciznost v těch nejtěžších podmínkách. U každého je to jiné, psi jsou stejně jako lidi velmi individuální tvorové.

Co je pro ně v rámci celého výcviku tou největší metou?
Sama záchrana člověka. Úspěšně splněná pátrací mise je tím vrcholem, ke kterému psy v rámci výcviku vedeme. Mají zkoušky na pátrání po osobách zasypaných lavinou i pátrání po pohřešovaných osobách ve volném terénu. Obě tyto disciplíny jsou zcela odlišné a vyžadují od psa jiné nasazení a dovednosti.

Pokud má zvíře zdravý chrup, je spokojené: Na co si dát pozor

To už od počátku víte, pro jaké účely bude pes cvičený, nebo se ukáže až během výcviku, k čemu má větší dispozice?Naši svěřenci musejí zvládnout obojí. Je jasné, že někomu jde lépe jedna činnost, druhému něco jiného. Stejně jako my pracujeme jak v létě, tak v zimě, i pejsci jsou s námi po celý rok. Jednou se „dali“ k horské službě, tak musejí zvládnout všechny požadované disciplíny, a to prakticky v jakýchkoli podmínkách.

Co je podle vás pro psy v téhle oblasti nejtěžší?
Nejtěžší je pro ně letní období, kdy musí stoprocentně fungovat i ve velkých vedrech. Proto, pokud to situace dovolí, v těchto obdobích raději pátráme v noci.

Myslela jsem, že řeknete třeba slaňování. To asi musí být pro psa hodně nestandardní situace, ne?
Nestandardní a stresová situace to ze začátku dozajista je. Na druhou stranu psi jsou neskutečně učenliví a vše je opravdu o správné motivaci a načasování. Pokud pejska začnete postupně přivykat těmto zátěžovým situacím, on si na ně dříve či později zvykne a stanou se pro něj běžnou záležitostí. Proto zkoušíme třeba právě slaňování nebo létání ve vrtulníku s pejsky v relativně raném věku, aby si na vše zvykli.

Horskému kynologickému záchranářství se věnujete už patnáct let. Dokážou vás psi po takové době ještě něčím překvapit?
Myslím, že nejdůležitější je si uvědomit, že pes je pořád jenom zvíře a za všechno tedy bere odpovědnost psovod. Na lidech je, co psa naučí, i to, jak bude pes pracovat. Chyby totiž zpravidla nečiní psi, ale právě lidé. Psi, na rozdíl od nás, nedělají nic zbytečného navíc. Vzpomínám si, jak jsme jednou hledali patnáctiletou slečnu z okolí Deštného. Z ničeho nic se mi pes zaběhl do velmi hustého roští. Říkal jsem si, co tam vyvádí, volal jsem ho zpátky, ale on najednou začal štěkat. Řekl mi tím, že právě dívku našel…

Co ještě jste s vaším psím parťákem zažili?
Příběhů se šťastným koncem je hodně. Ale hezké jsou i ty obyčejné. Když jsme třeba hledali ztracenou houbařku, která zabloudila shodou okolností také u nás v okolí Deštného. Tak moc se zabrala do hledání hub, že úplně ztratila orientaci. Jakmile jsem dorazil na místo, odkud vycházela, zahoukal jsem sirénou u auta a ona to v dálce slyšela. Ostatní už bylo na Casim. Na dálku jsem paní poprosil, aby zůstala na místě, seděla a počkala na nás. A hlavně jsem ji upozornil, ať se nelekne černého psa, který na ni bude štěkat. Za pár minut jsem už štěkot uslyšel a paní i s plným košíkem jsme konečně mohli dovést zpátky k autu.

Psů v horské službě u nás pracuje dost. Kdesi jste zmiňoval fenku Enigmu ze Šumavy, která se pyšní cenou Statečné psí srdce…
Pamatuju si ten příběh, jako by se odehrál včera. Pátrání v pondělí 28. prosince 2020 v 15:35 hodin v okolí obce Lenora. Celý zásah koordinovala Policie ČR a zúčastnily se ho desítky záchranářů, včetně záchranářského psa – fenky Enigmy s jejím psovodem Ondřejem Zemanem. S pohřešovanou se podařilo občas telefonicky spojit a bylo tak možné alespoň zmenšit oblast k propátrání. Ondra společně s vedoucím pátrací akce vytipovali místo, kde by žena mohla být. Byl tam ale těžký terén k prohledání. Ondra vyrazil do plochy a pak už bylo vše na Enigmě. Ženu nakonec fenka nalezla u osady Vlčí Jámy přibližně po tříhodinové akci a svým štěkáním přivolala záchranáře.

Náčelník Horské služby Šumava o Enigmě pak řekl: „Žena byla vzhledem k panujícímu počasí a velmi nepřístupnému místu zcela v ohrožení života. Troufám si říci, že kdyby ji náš čtyřnohý záchranář nenašel, došlo by k tragédii. Jsme nesmírně rádi, že ho u nás máme. Považujeme jej za profesionálního člena horské služby s mnoha skvělými výsledky při pátrání. Cenu si právem zasloužila.“ Nám o tu cenu samotnou samozřejmě vůbec nejde. Důležité je, aby o nás veřejnost věděla a mohla se na nás v případě potřeby spolehnout.

Co je pro psa největší odměnou, když se mu podaří dobře splnit „úkol“?
Odměny pro psy jsou velmi individuální. Třeba pro mého psa představuje absolutní špici blaha hra. Takové aportování míčku na provázku, to je opravdu nejvíc. Já to často se smíchem připodobňuji ke smartphonům. Pes má v tu chvíli totiž podobně velkou radost jako dítě, kterému dovolíte půjčit si smartphone a něco na něm hrát. Pro jiné psy ale může být zase největší odměnou například pamlsek. Úplně skvělé jsou třeba ty od firmy Fitmin, která je vyrábí kousek od nás, v podhůří Orlických hor.

Vyprávějte mi o vašem německém ovčákovi Casim. Jaký je, když zrovna nepracuje? Když jste jen tak spolu doma…
Můj pes je pro mě absolutně perfektní. Je to nejlepší kamarád a pracovní parťák. Dobrých vlastností má spoustu, i proto se taky mohl stát psím záchranářem. Jako ty nejdůležitější ale vnímám jeho bezkonfliktní povahu a to, že je hodný na děti. Já sám mám doma dvě malé děti, a když vidím, jak ho občas trápí, až se divím, že je stále tak klidný a trpělivý.

Jako když obživne slavná ilustrace. Chodský pes je věrným a veselým plemenem

Má Casi vůbec nějaké špatné vlastnosti?
Všechno zničí. Jakmile se nudí, byl by schopný zdemolovat vše, co se mu postaví do cesty. V boudě nemůže mít vůbec nic, prakticky ani deku nebo misku na pití, vše by rozkousal a zlikvidoval. Když se nic neděje, je nervózní. Původně jsem si myslel, že se věkem zklidní, ale už mu bude devět let a je to pořád stejný rarach.

Slyšela jsem také, že Casi miluje zvuk otevření dveří služebního auta a uložení přepravního boxu do kufru. Že mu to signalizuje moment tréninku nebo přímo akce. A taky že nemá rád, když cvičí někdo jiný než on. Opravdu je tak zapálený do práce?
Pro něho je všechno zábava, nerozlišuje trénink a ostrou akci. To je pro nás ale velkou výhodou, protože každá akce ho baví a jde do ní se stoprocentním nasazením a zapálením.

Cítí alespoň při akci cosi jako adrenalin?
Pořád je to hra, ale pro Casiho je hra stejně důležitá jako pro nás jít ráno do práce. A každá hra nebo zaměstnání je pro psa adrenalin. Casi je vycvičený tak, že ho jeho práce baví a naplňuje. Navíc psi jsou velmi empatičtí, takže i na vás poznají, že udělali něco správně. A díky silnému poutu, které každý psovod se svým svěřencem má, pes okamžitě pozná, že se mu něco povedlo a zadařilo.

Je nějaký věkový limit, do kdy může pes vykonávat tuhle práci?
Explicitní limit neexistuje. Dokud pejsek fyzicky může a splňuje všechny podmínky na přezkoušení, může s námi do terénu a dělat svou práci. Většinou ale končí kolem devátého nebo desátého roku. I to je ale krásný záchranářský věk.

Pokud pomineme psa horské služby, jaký je ideální pro lidi, kteří chodí rádi na výšlapy do hor jen tak? Jsou nějaká plemena, která si výšky vysloveně užívají?To se asi nedá říct příliš konkrétně. Myslím, že hlavní je, aby jak pro každého psovoda, tak páníčka byl zrovna jeho pes ten nejlepší na světě. Důležitý je právě ten vzájemný vztah. Každý by měl mít k sobě takového psa, kterého zvládne a dokáže vycvičit.Nedávno proběhla tiskem zpráva o fence bernardýna Daisy, která se, ač sama „povoláním“ záchranářka, zhroutila na Scafell Pike, nejvyšší hoře Anglie.

Záchranáři pro ni vyrazili s nosítky a pětapadesátikilovou „kolegyni“ snesli dolů. Stalo se vám někdy, že jste museli z nesnází zachraňovat nejen lidi, ale i zvířata?
Podobné příběhy se samozřejmě stávají. Ačkoliv určitě nejsou tak časté, rozhodně mají smysl. I zvířata si zaslouží zachránit, když potřebují. Naši pejsci jsou při práci vystavováni vysokému riziku, je spousta situací, při kterých se můžou zranit. Snažíme se ale poskytnout tu nejlepší péči, to znamená dávat jim zejména kvalitní krmivo a doplňky stravy. Důležité pro nás je, aby měli dostatek energie a všechny potřebné živiny. U nás krmíme už zmíněným Fitminem, to psům naprosto vyhovuje.

V lednu zase v chorvatských horách osmiměsíční aljašský malamut jménem North zachránil zraněného turistu Grgu Brkiče tím, že na něm ležel celých 13 hodin, než se k nim dostala pomoc. Chorvatská horská služba pak na svých facebookových stránkách zveřejnila prohlášení: „Přátelství a láska mezi člověkem a psem nemá hranice.“ Podepsal byste se pod to?
Jednoznačně. I my často vidíme, jak moc obětavý dokáže pes být. A vždy si potom uvědomíme, jaké je štěstí, že právě tyhle psy vedle sebe máme.

Co by si počala horská služba bez psů?
Psi jsou už dnes plnohodnotnou součástí týmu Horské služby ČR. Protože pátráme většinou na velké ploše a v lavinách, pejsci jsou opravdu nenahraditelnými pomocníky. Třeba v noci jsou schopní zastat práci až za 20 lidí. Pokud bychom je neměli, vrátili bychom se tak o 50 let zpět.