Pět let po operaci nádoru je závislý na sáčcích pro vyměšování. Má berli, ale ven moc nechodí. Stydí se. V křesle v šatně pro dělníky i spí.

„Místní chlapi mi pomohli. Nemám kde bydlet a do nemocnice nechci," říká pětapadesátiletý stomik. Lidí s podobným postižením, pro které je hygiena obzvlášť důležitá, je v ČR asi deset tisíc. Ištok ale nemá přístup k teplé vodě. Těžko může dodržovat i dietu. Když mu došly sáčky, které fasuje jednou za tři měsíce, chytal výkaly do oblečení. Málokdo se k němu odvážil přiblížit. Zdravotní sestra, seznámená s jeho případem, říká, že by měl požádat úřady o nouzové bydlení a nechat se vyšetřit v nemocnici, zda nemá zánět.

„Snažíme se mu pomáhat, jak se jen dá. Nemá to teď jednoduché," tvrdí jeden z místních asistentů prevence kriminality. Ištok na pronájem bytu nemá peníze Tvrdí, že má jen invalidní důchod, zhruba 3 900 korun měsíčně.

Azylové domy

Otázku, jak přežít zimu s minimem peněz, řeší i další mostečtí bezdomovci. Někteří mají větší štěstí než Ištok. Žijí ve známém Azylovém domě pro muže v ulici Ľudovíta Štůra, kde je 22 míst. „Lůžka jsou obsazena celoročně," říká Karel Komárek, předseda občanského sdružení K srdci klíč. Plná bývá i noclehárna pro krátkodobý pobyt s kapacitou deseti lůžek.

Téměř plný je mostecký Azylový dům pro ženy a matky s dětmi v tísni u bývalé 6. ZŠ, který má kapacitu 10 dospělých a 25 dětí. „Volný je jeden pokoj," sdělila sociální pracovnice z Diakonie českobratrské církve evangelické.