Nebude to trvat dlouho a hornický pozdrav Zdař Bůh! už navždy zůstane pouze vzpomínkou na jednu z důležitých životních etap poměrně velkého množství obyvatel Mostecka, stejně jako poslední těžní věže, poslední zbytky zdejších hlubinných dolů, které zanedlouho zmizí z povrchu zemského. Hornictví díky různým kampaním začalo zažívat obrovský útlum a slovo horník se pomalu dostalo na úroveň sprostého slova.

To všechno jsou skutečnosti, které mrzí ředitele Podkrušnohorského technického muzea v Kopistech u Mostu Zbyňka Jakše. Hornický skanzen v bývalém areálu hlubinného dolu Julius III se snaží na tři stovky let působící hornictví a jeho tradice na Mostecku aktivně upozorňovat. „Když jsme před lety šli do toho, že založíme hornické muzeum, tak to byl zcela určitě krok správným směrem, protože po hornictví, které má zrovna na Mostecku dlouhou tradici, by prakticky nic nezbylo,“ říká Jakš, pro kterého je muzeum a dění kolem něj, jako pro bývalého horníka, srdeční záležitostí. Díky muzeím a aktivitám spolku zbude na důlní činnost alespoň vzpomínka.

Zbyněk JakšNarodil se 9. září 1969,
žije v Mostě. Vede Podkrušnohorské technické
muzeum v Kopistech.

Letos uplyne patnáct let od vzniku muzea. Jak na tu dobu vzpomínáte?
Muzeum vzniklo hlavně díky Spolku severočeských havířů, protože i když Mostecko bylo centrem hornictví, tak vlastně nemělo žádné zařízení, které by na jeho tradici upozorňovalo. Dneska, když se ohlédnu, tak je jenom dobře, že jsme začali ještě v době, kdy byla řada šachet v provozu, a my jsme mohli shánět techniku a exponáty, které teď můžeme lidem ukazovat. Pokud se nebudeme bavit o chodbicování na lomu ČSA, tak už tu nemáme žádnou hlubinnou šachtu, v které se těžilo takzvaným komorováním. To už nikdo nikde neuvidí, nicméně u nás v muzeu máme vybavení, které se k tomu používalo a v některých případech si mohou návštěvníci dobývání uhlí vyzkoušet.

Situace kolem útlumu těžby uhlí je asi záležitost, která vám, jako bývalému horníkovi jde proti srsti…
Samozřejmě. Pro mě je to srdeční záležitost. Málokdo si totiž uvědomuje, že díky hornictví máme všechno na co se podíváte. Bez hornictví by nebyly počítače, telefony, sklo v oknech, porcelán z kterého pijeme nebo hrnce v kterých vaříme. Baráky v kterých bydlíme se staví z cihel, panelů a spousta dalších věcí. To všechno máme jenom díky uhlí, které se dneska vlastně paradoxně stává nepotřebnou surovinou. Na horníky se kouká jako na devastátory a největší barbary, což mě osobně samozřejmě hodně mrzí.

Podkrušnohorské technické muzeum je známé tím, že si v něm návštěvníci mohou spoustu hornických činností vyzkoušet. Jaký je o ně zájem?
Jsou to věci, které dokáží změnit zcela změnit pohled na hornickou práci. Když jsem mluvil o komorování, tak máme vymodelovanou štolu, kde může zájemce třeba vzít do ruky vrtačku a zkusit si jaká taková práce byla. Pozná jak je ta vrtačka těžká a když by s ni měl vyvrtat tak, jako ten horník při šichtě, třeba sedmdesát děr do stropu, tak zjistí, že má problém vůbec ji zvednout. Potom uzná, že to nebyla žádná legrace a té práce si více váží.

Zanedlouho začne muzejní sezona. Jaké připravíte pro návštěvníky novinky?
Chceme dokončit úzkokolejnou dráhu, kterou jsme už loni zčásti vystavěli, ale stihli jsme jen část kolejiště. Chceme ji dodělat tak, abychom měli pro jízdu celý kompletní ovál. V květnu nás čeká stěžejní akce, kterou pořádáme velkou oslavu Dne dětí. Počítáme, že to bude ve větším rozsahu, než tato akce bývala. Přijede historický vláček, známý Hurvínek, autobusy přivezou návštěvníky ze sousedního Saska. Chybět nebude technika, hasičská, záchranářská nebo vojenská. Díky nedávno podepsanému memorandu mezi muzeem, Ústeckým krajem, městem Most a dalšími subjekty budeme moci zvelebovat areál. Chceme opravit střechu a zrekonstruovat topení. Pokud se nám povede udělat pořádné topení i v té cvičné štole, tak potom můžeme mít muzejní sezonu prakticky po celý rok a nebudeme muset kvůli zimě zavírat.