O výrobě syntetického paliva z hnědého uhlí začalo nacistické Německo uvažovat okamžitě po obsazení Sudet v roce 1938. Slavnostního zahájení nové továrny se v roce 1939 zúčastnil i Konrád Henlein. První palivo pak chemička vyrobila o tři roky později, každý rok měla dodávat 660 tisíc litrů paliva.
V relativním klidu ale vyráběla jen dva roky, v roce 1944 totiž začala Bitva o palivo. Série téměř dvou desítek náletů, kterými spojenci v následujících letech systematicky ničili německé kapacity výroby paliv tolik nezbytných pro vedení války.
Poprvé se na nebi nad Zálužím objevily spojenecké bombardéry 12. května 1944. První nálet, při kterém zahynulo 590 lidí, měli na starosti Američané, jejichž letci poškodili přibližně polovičku továrny. Jen na první nálet vystartovalo ze základen ve Velké Británii 140 letadel, která na Mostecko shodila přibližně dva tisíce pum.
Kromě Čechů a Němců byli mezi oběťmi také váleční zajatci z Francie, Itálie nebo Sovětského svazu. Továrna doplatila na to, že podobný nálet nečekala a nebyla na něj připravená.
Podobně velké bombardovací svazy se nad Zálužím, na které naházely tisíce bomb, objevily ještě šestnáctkrát. Úplně ten poslední se uskutečnil 5. března 1945. Již před tímto datem ale chemička nefungovala. Definitivní ránu jí zasadil britský nálet z ledna 1945, znovu vyrábět začala až v poválečných časech.
