Už téměř sedm let nefunguje v Ústeckém kraji žádná protialkoholní záchranná stanice. Ta poslední se uzavřela 15. srpna 2001 v Bílině. Na hejtmanství o zřízení záchytné stanice neuvažují.

Na nezbytnosti existence stanic se ale shodují odborníci z oboru lékařství i soudnictví. Záchytka je jediné zařízení, které je připraveno postarat se o opilého člověka a zároveň ochránit jiné lidi před jeho agresivitou. Alternativa k záchytkám samozřejmě existuje, ale je problematická.

„Místo odvozu na záchytku můžeme nechat opilého dál řádit. To je ale nebezpečné pro všechny kolem i pro opilého samotného,“ řekl lékař Karel Nešpor.

Pokud někde záchytka chybí, je možné odvézt opilce do cely předběžného zadržení. Policisté na to zase ale nejsou vybaveni.

„Odhlédnu-li od urážek veřejného činitele, existuje zde riziko i pro zdraví zadrženého. Opilost totiž často maskuje jiný zdravotní problém. Třeba krvácení do lebeční dutiny po pádu nebo rvačce,“ upozornil Nešpor.

Dalším řešením je odvoz opilého na internu. To ovšem vadí tamním pacientům a pro interní sestru nemusí být snadné zvládnout agresivního opilce.

Podle slov tiskového mluvčí Městské policie Most Luboše Trojny se rozlišuje několik druhů opilců. „Pokud je opilý jedinec v ohrožení života, přivoláme odbornou pomoc či strážník podá provede první pomoc. Když je v mírně podnapilém stavu a dá se s ním komunikovat, doprovodíme ho domů. Jakmile je agresivní a dokonce způsobí nějaké škody či ublíží, předáme ho policii. Je to těžké, ale pracujeme v podmínkách jaké máme,“ řekl Luboš Trojna.

V krajích, kde záchytky nejsou, končí ale opilci v nemocnicích nejčastěji.