Jedenáctiletý David je romský kluk, který od září jednou týdně odpoledne zůstává dobrovolně ve škole. V tělocvičně netrpělivě čeká na trenéra florbalu. Necelou hodinu pro něj bude osmapadesátiletý sportovní nadšenec Miroslav Potužák nejdůležitějším člověkem na světě. „Doma bych nic nedělal a nudil se. Na florbalu mě ale baví všechno,“ svěřuje se David.

Děti v Chánově začaly hrát po škole florbal a zlepšují se jim známky a chování. Trénuje je bývalý fotbalista a sportovní nadšenec Míra Potužák z MostuZdroj: Deník/Martin VokurkaPatří ke dvacítce dětí, které se díky pravidelnému tréninku s metodou cukru a biče začínají měnit. „Neposloucháš, nemáš šanci být na tréninku, posloucháš, udělám pro tebe první poslední. Oni to vycítí, vidí, že jedu s nimi na férovku,“ vysvětluje Potužák. 

Vážné porušení školního řádu se v Chánově eviduje čárkou. Přes pět za měsíc u jednoho žáka není výjimkou. Ti, co trénují ve středu florbal, byli v prosinci bez čárky. Zlepšili se. „Florbal v tělocvičně mají jako odměnu za dobré chování,“ říká učitelka Irena Petráková, která se na vytvoření kroužku podílela. Chodí na něj její mladší žáci, kteří sportují společně se staršími. Florbal nadchl kluky i holky.

Tento kolektivní sport podle pedagogů stmeluje kolektiv, snižuje ve škole počet neomluvných hodin a vylepšuje prospěch. „Máme dobrý pocit z toho, že se dětem daří,“ konstatuje asistentka pedagoga Daniela Bíbová, která má ke sportu také blízko.

Potužák zahajuje trénink připomenutím pravidel slušného chování, co za jejich porušení hrozí, shrne minulé setkání a pochválí, co se povedlo a co ne. „Snažil ses, dobrý to bylo,“ potěší v davu jednoho chlapce. Následují běh na zahřátí, rozcvička, střelba na branku a utkání. Na závěr trenérovi všichni zatleskají, poděkují a předají mu dárek k Vánocům. Bývalý závodní fotbalista a člen městské komise sportu a tělovýchovy netají před uřícenými dětmi dojetí. „Kde máš kulicha? Bez něj nemůžeš ven do zimy!“ dělá si ještě starosti o svěřence před odchodem ze školy. „Florbal je nádhernej sport!“ nezapomene jim připomenout.

Chyběl zkušený lídr

K florbalu se chánovské děti dostaly přes meziškolní soutěž o pohár primátora, kterou Potužák pomáhal před několika lety s dalšími dospělými v Mostě rozjíždět. V sociálně vyloučené lokalitě chyběl dětem zkušený lídr, takže se zrodil nápad odpoledního kroužku, který by vedl právě Potužák, propagátor florbalu. Muži činu se návrh na novou dobrovolnou aktivitu zalíbil a vzal to. Po pár měsících drilu je s dětmi spokojený. Učí je odpovědnosti, respektu k pravidlům, nedělat druhým zle a odpouštět si. Jejich zlepšování ve škole je pro něj bonusem navíc. „To je to krásný. Já z nich nepotřebuju mít reprezentanty, ale děti, které bude florbal bavit,“ tvrdí. S žáky hraje i jeho syn, jejich vrstevník.

Potužák vede ještě kroužek florbalu na „zdrávce“. Říká, že vrací dětem to, co mu dali jeho skvělí trenéři, když býval fotbalistou a s týmem jezdil na mistrovství. „Nikdo mi ty vzpomínky nesebere,“ dodává. Teď, i pod vlivem dojmů z Chánova, vážně uvažuje o dalším kroku: prosadit venkovní florbal, který by přitáhl k tomuto sportu více lidí a měl svou okresní soutěž na umělohmotných hřištích ve městech a vesnicích. "Florbal má budoucnost," dodává Potužák.