Kraj pod Krušnými horami náležel díky dobrým klimatickým podmínkám, dostatku úrodných půd a hojnosti nerostů již od pravěku k nejhustěji osídleným oblastem střední Evropy. U hrany bývalého Komořanského jezera, které mívalo údajně rozlohu až 56 kilometrů čtverečních a současně pod vrchem Hněvínem, kde se sbíhaly dvě starodávné významné cesty, aby pak pokračovaly přechodem přes řeku Bílinu a bažiny přes Krušné hory do Saska, vznikla kdysi tržní osada, budoucí město, vlastněná místním rodem Hrabišiců. Založení tvrze na vrchu Hněvín nad touto osadou se rovněž připisuje tomuto rodu. Postupem času nabylo toto místo strategického významu v krajině.

Rozhodujícím obdobím pro vývoj Mostu byla 2. čtvrtina 13. století, kdy po připojení Mostecka k panovnické doméně zde král Václav I nechal nad tržní osadou vybudovat na místě staré tvrze pevný kamenný hrad, který střežil obchodní cesty i rozvíjející se osadu na jeho úpatí.

Již v polovině 13. století se Most stal královským městem a dokonce zde bylo povoleno až do roku 1300 razit mince.

Koncem 13. století měl Most již charakteristickou podobu gotického města se dvěma a v roce 1311 třemi náměstími, dvojitými hradbami (zmínka již 1257, dostavěny 1342), branami a příkopem. V roce 1388 byla dokončena stavba městského vodovodu.

Za husitských válek se pro město stal významnou událostí rok 1421, kdy byly v srpnu u Mostu poraženy husitské oddíly a po bitvě u Ústí v roce 1426 zůstal Most jedinou a nedobytou protihusitskou baštou v regionu. Ve městě se po husitských válkách významně dařilo řemeslu, jak dokládají cechy řezníků, soukeníků, pekařů, sladovníků, bečvářů, krejčích, koželuhů, jirchářů, kameníků a zedníků. Pivovar mosteckého hradu okolo roku 1450 byl nejstarším pivovarem v Mostě.

V roce 1455 a 1515 postihly město velké požáry, při kterém padla za oběť většina domů, kostelů, klášterů, část hradeb a věží opevnění. Ale z těchto ztrát se město vzpamatovalo.

Neocenitelné dokumenty

K roku 1525 je počet obyvatel města odhadován na 2200, 453 rodin, v 394 domech ve městě a na předměstí. Bylo provozováno 29 druhů řemesel a měšťané vlastnili mimo jiné i 15 vinic.

Jako zajímavou pochází zpráva z roku 1564, kdy mostečtí oznamovali místodržiteli arcivévodu Ferdinandovi, že nebudou moci zaplatit požadovanou daň z piva splatnou v letech 1564 a 65. Jako důvod uváděli, že si své pivo musí vypít sami, protože okolním sedlákům je zakázáno kupovat pivo z Mostu, takže zvenčí nepřicházejí žádné peníze, z nichž by mohla být tato daň uhrazena.

Podobu města na počátku 17. století zachytil na své kresbě Jan Willenberg v roce 1602. Především jeho zásluhou si dnes můžeme udělat představu, jak vypadalo nejen toto, ale i přibližně 20 dalších českých a moravských měst, která především v letech 1600 až 1602 ve svých podrobných kresbách zachytil. Jedná se o neocenitelné dokumenty a je významná i skutečnost, že se do dnešních dob zachovaly.

Použil jsem ji jako základ pro tento obraz města. Willenbergovy kresby jsem se snažil při jeho tvorbě maximálně držet. Po zhruba roce práce, hledání dalších upřesňujících informací v knihách a archivech a vlastního malování tak vznikl obraz s přibližnou podobou města Mostu před vypuknutím zhoubné Třicetileté války, tedy po roce 1600.

V průběhu 30ti leté války bylo město mnohokrát vydrancováno a opakovaně vypáleno Švédskými vojsky pod vedením generálů Bannera a Wrangela a způsobila tak městu těžké lidské a materiální ztráty. Například v roce 1645 prázdné a vojskem obsazené město po vydrancování Švédové znovu zapálili, když předtím zasypali všechny studny a strhli kašny, aby nebyla voda na hašení.

Hned v roce 1646 Švédové v síle dvou armád (30 tisíc mužů, 150 děl) pod vedením generála Wrangela opět přitáhli k městu. Zbylí obyvatelé města před nimi utekli na hrad, který ale Švédové později lstí obsadili. Vyplundrovaný hrad opustili až v roce 1649.

Prudký rozvoj

To byl konec pro starou podobu města i jeho hospodářský rozvoj, z této újmy se město již nevzpamatovalo. Pustla zemědělská pole i vinice, statky i celé vesnice. K roku 1651 se uvádí ve městě pouze 36 obydlených domů a dalších 183 spálenišť.

V roce 1651 na žádost mosteckých měšťanů jim bylo císařem Ferdinandem III povoleno zbořit mostecký hrad, aby nezavdával příčinu k plenění města při válečných útrapách. To se také v letech 1651 až 1653 za pomoci horníků, zedníků a nevolníků z širokého okolí stalo.

Teprve v pozdější době spojené s rozvíjející se těžbou hnědého uhlí v polovině 19. století a stavbou železnice zaznamenalo město ještě jednou prudký rozvoj. Úplný konec znamenalo jeho zboření po roce 1970 z důvodu vytěžení kvalitní sloje uhlí pod samotným městem.

Tak zmizelo v běhu času z povrchu země staré významné královské město i s významným a mohutným hradem na vrchu nad ním. Dnes na vrchu Hněvín stojí novější stavba hradu postavená po roce 1900 a místo města je holá planina s několika stromy a zatím nepřístupné jezero po provedené a dosud nedokončené rekultivaci krajiny.

Eduard Bárta

Takto vypadá celý obraz.

Takto vypadá celý obraz