Právě dnes je to 75 let, co se za II. světové války nad chemickým závodem v Záluží potřetí objevily spojenecké bombardéry, aby bombardováním výrobny syntetických paliv zastavily německou válečnou mašinérii.

„Po neúspěchu z 21. července se tentokrát úkolu chopila 8. letecká armáda USA ze svých základen na Britských ostrovech,“ přiblížil akci ve své knize Hvězdy nad Krušnohořím historik Martin Veselý z Ústí nad Labem s tím, že nad oblast v okolí Mostu se vydalo 139 letounů.

Nálet se ve srovnání se dvěma předchozími z 12. května a 21. července jevil jako útok menších rozměrů, ale už částečně poničenému závodu dokázal citelně ublížit. Přímo do areálu chemičky dopadlo 720 pum. Obětí na životech bylo třicet. Zahynuli také letci i vojáci, kteří svými protiletadlovými kanóny bombardéry ostřelovali.

„V ten den, 24. srpna 1944, Američané kromě Mostu útočili také na další rafinérie, a to v Ruhlandu a Freitalu. Bombardování zažila ještě města Kiel a Hemmingstedt. Celkem se do dalšího dílu velké ofenzívy zapojilo 383 'Létajících pevností' (bombardér Flying Fortress – pozn. red.) a 52 Liberatorů,“ doplnil předseda Severočeského leteckého archivu Most Karel Otto Novák.

Pád Výtržnické krásky

Ještě než Boeing B–17 Flying Fortress od 388. bombardovací skupiny stačil doletět nad cíl, byl německým protiletadlovým dělostřelectvem zasažen a zřítil se. Letci mu dali trochu romantické jméno Výtržnická kráska – Belle of the Brawl. Smrtelně zasažený „čtyřmotorák“ spadl přímo do areálu hlubinného dolu Alexander v Hrdlovce.

Dopad letounu poničil těžní věž se strojovnou a uvěznil v podzemí nejen horníky, ale i několik civilních obyvatel, kteří před bombardováním sfárali do šachty jako do krytu. Havárii nepřežilo pět letců.

Čtyři letci zásah letadla přežili. „Nevím přesně v jaké výšce, ale odhadem tak v 25 tisících stop jsem konečně vyskočil zadním nouzovým otvorem z letadla a přistál na padáku v nějakém sadu,“ vzpomínal po padesáti letech při své návštěvě v Česku palubní inženýr James R. Watson, který byl jedním ze čtveřice mužů osádky, jimž zachránilo život padákové hedvábí. Po dopadu byli všichni zadrženi a putovali do zajateckého tábora.

Z nedalekých Libkovic dorazila na místo havárie po dopadu stroje eskorta od německého protiletadlového dělostřelectva, tzv. flaku. Velitel zdejší baterie, nadporučík Willy Koch, si totiž sestřel bombardéru nárokoval jako úspěch svých mužů a spěchal, aby se na výsledek podíval.

Exploze pum

Horlivost se rodákovi z Bayreuthu v severním Bavorsku stala osudnou. Když vojáci dorazili, vrak hořel. Přesto se začalo s ohledáváním trosek. Jenže letoun měl stále plnou pumovnici, a tak nastala velká exploze. Výbuch s největší pravděpodobností usmrtil nejen letce, kteří mohli být uvnitř stroje ještě naživu nebo jen v bezvědomí, ale také lidi kolem, kteří se nejspíš snažili pomoct. Šlo o horníky ze šachty, další zaměstnance a příslušníky flaku, mezi kterými byli i tři Rusové, kteří byli pomocníky u německých protiletadlových kanónů v Libkovicích, a dalších pět německých vojáků.

Jedenáct lidí zahynulo v Záluží a blízkém Dolním Jiřetíně, kde oběti až do likvidace obce připomínal pomník, na jehož vrcholu bylo z kamene vytesané letadlo.