Před Vánoci mají miliony lidí různá přání. Jedno má i David Kaplan. Chtěl by dojet sám až ke kolumbárnímu okénku na kostelním hřbitově v Mostě. David je vozíčkář a k rodinnému pietnímu místu bez pomoci nemůže. Musí mít asistentku. Jen s ní dokáže zvládnout překážky. „Kdybych neměl asistentku, tak mám problém,“ říká.

Potíže začínají už na hlavním parkovišti, kam pravidelně přijíždí svým autem. Stání je ze zatravňovací dlažby, takže když rozloží invalidní vozík, malá přední kolečka mu zapadnou do mezer v betonu a nemůže jet dál.

Když ho asistentka vytlačí na asfaltovou silnici u hlavní hřbitovní brány, čeká je obrubník. Je sice snížený, ale hned za ním stojí v cestě řada podzemních popelnic. Zabírají většinu chodníku a vyhnout se jim dá zabrat. Vozík se v uzounkém koridoru otočí jen s velkými obtížemi. „Je to tu hloupě dělané. Sám tudy neprojedu, ani náhodou. I asistentka má co dělat, aby to zvládla,“ povzdechne si David.

Na takových překážkách selhává i jeho sportovní vozík. Na sousední přístupový chodník, na kterém popelnice nestojí, se dvojice nedostane, protože tam je obrubník příliš vysoký. David říká, že už to hlásil, ale nic se nezměnilo.

„Bez asistence to nejde,“ potvrzuje Davidova asistentka Kateřina Jermakovová z Rodinných služeb Lišky Bezejmenné. Tvrdí, že na bariéry je třeba mít fyzičku, ale kdo má třeba jen trochu problém se zády, tak je pro něj tlačení vozíku dost náročné. „Jenže vy ten vozík s klientem prostě musíte dostat z bodu A do bodu B. Naštěstí mám dlouholetou praxi, takže vždycky najdu nějaké řešení a manipulaci s vozíkem zvládám s jakoukoli váhou,“ říká asistentka. Na hřbitov se dá dostat i od kostela, ale u jižní brány není parkoviště. To je až u vzdálenějšího jezírka, kde stání lemují vysoké obrubníky.

Nedostane se ani k popelnicím

David bydlí na panelákovém sídlišti Liščí Vrch, kde také zápolí s překážkami. Odpadky proto nevyhazuje. Čeká, až mu je vynese asistentka, protože sám by k popelnicím nezajel. Svěřuje se, že má u domu potíže i jako parkující řidič. Pro své auto má sice rezervované stání, ale ostatní vozidla stojí někdy tak blízko, že nemůže ani vytáhnout vozík. V zimě vše navíc ztěžuje náledí nebo sněžení.

Trampoty handicapovaných si podle asistentky zdraví lidé moc neuvědomují: „Různé bariéry jsou pro člověka na vozíku velkou komplikací. Znám spoustu vozíčkářů, kteří, když je sníh, nevyjedou ven, protože zkrátka nemůžou.“ A David dodává, že řešením není ani elektrický vozík.

Úpravy jsou v plánu

Radní a dopravní inženýr Jiří Nedvěd, který je členem městské dopravní komise, připustil, že cesta na hřbitov od hlavního parkoviště by se dala vylepšit. Deník mu poslal snímek, jak vozík jen těsně míjí popelnice. „Stav na fotce je sice podle normy, ale uvědomujeme si, že není ideální,“ uvedl. Podle něj se počítá s úpravami na více místech.

Město chystá koncepci bezbariérové prostupnosti, která usnadní pohyb chodcům a handicapovaným. „Věřím, že v rámci tohoto dokumentu se napraví spousta míst, která vznikla ještě před vznikem bezbariérové vyhlášky,“ upozornil radní. Zlepšování chodníků se má posuzovat komplexně v souladu s městským plánem udržitelné mobility.

Z návrhu vyplývá, že město bude rekonstruovat nevyhovující části chodníků a dostavovat chybějící úseky. „Bezpečnost a bezbariérovost pěší infrastruktury je důležitým faktorem kvality života. Přístupná dopravní infrastruktura je také hlavní podmínkou pro zapojení osob se sníženou schopností pohybu a orientace do aktivního života,“ uvádí se v plánu. Ten k osobám se sníženou schopností pohybu či orientace řadí i seniory, rodiny s malými dětmi a lidi po úrazech. Tyto skupiny tvoří v Mostě zhruba čtvrtinu populace a tento podíl se bude se stárnutím obyvatel dál zvyšovat.

Plán také kritizuje přetrvávající bariérovost řady veřejných budov a zhoršený přístup k úřadům, obchodům, školám, sociálním, zdravotním a rekreačním zařízením. Proto má vzniknout ucelený řetězec bezbariérových tras propojující důležité cíle.

Základní síť chodníků bez překážek by měla mít v Mostě délku přes 120 kilometrů, z toho zatím vyhovuje přes 70 kilometrů. Nevyhovující jsou podle analýz například obrubníky, které handicapovaným znemožňují přístup k celým úsekům tras. David vidí řešení právě v nájezdech na křížení cest. „Když nemusím, tak do města raději nejedu. Chtělo by to více bezbariérové město,“ přeje si.