Zatímco města jednají s experty o ozdravení životního prostředí na zanedbaných sídlištích, odpověď leží přímo v srdci Litvínova. Bez dotací a svépomocí tam vznikla úrodná plocha velikosti obývacího pokoje zásobující čerstvými plodinami místní komunitu a kolemjdoucí gurmány. Za udržitelným zemědělstvím 60 metrů od radnice stojí Luong Xuan Thao.

Není žádným agronomem ani ekologickým aktivistou. Je to skromný, tichý a pracovitý majitel malého občerstvení. Ani netuší, že je průkopník. Prostě jen pouhým selským rozumem využívá moudrosti tradičních rolníků, dostupné zdroje a šetří vodou. Na nádvoří Fajle za náměstím Míru vybudoval z obyčejného záhonku u svého řadového domu nenápadné oplocené políčko s kukuřicí, zeleninou a voňavými bylinami, které končí v sousední kuchyni a jídelně.

Zahrádka, která je příkladem chytré zelené infrastruktury, není jen o rolničení, ale i o pocitu štěstí daleko od rodiště. „Jsem rád za vše, co nám tu roste. Večer sem chodíme s manželkou i odpočívat,“ říká senior Luong na chodníčku pod téměř třímetrovou kukuřicí. Cennou půdu chrání před vysušením mulčem z kukuřičných listů a jedlé rostliny zavlažuje zbytkovou vodou z oplachování ovoce a zeleniny.

Luong je zvyklý vytěžit z mála maximum. Jako mnoho Vietnamců měl těžký život. Bojoval ve vietnamské válce, šlápl na minu a byl vážně zraněn. Po apokalypse odjel do Ruska, kde se vyučil jeřábníkem, a pak pracoval ve velkém přístavu Haiphong na severu své domoviny.

V ČR je od roku 1994, získal české občanství a občerstvení v Litvínově má už dvě desítky let. Políčko u něj budoval postupně. Pod balkónem kuchyně roste kromě kukuřice například léčivá červená kopřiva, která se hodí k hlávkovému salátu, voňavá vietnamská máta pro tradiční polévku pho, pálivá paprika či vietnamská cuketa. Ta díky vertikálnímu řešení roste v druhém patře políčka a má až 9 kilogramů.

Všemu ale dominuje tropický druh kukuřice, jejíž klasy mají po uvaření strukturu lepkavé rýže a výraznější chuť.

Podobně jako Van Chi smýšlí Jan Korba. Tento student Fakulty tropického zemědělství ČZU v Praze hodlá v Mostě vybudovat první komunitní zahradu a s mládeží sázet například ovocné keře. Podle Korby města potřebují zavádět prvky permakultury, která stojí na společném šetrném využívání volných ploch pro dlouhodobé zemědělské účely. Mladý Mostečan upozorňuje, že sdílené přírodní zahradničení zlepšuje nejen klima, vzhled měst a jídelníček, ale i občanské soužití. Proto je podle něj vhodné zapojit do alternativních zelených projektů sociálně slabé obyvatele. „Říkám jim spíše nedocenění farmáři,“ tvrdí Korba.

Předběhli dobu

Města zatím hledají jiné cesty. Odborníci, kteří pro Most projektují obnovu parku Střed, také počítají s klimatickou změnou, ale věnují se spíše hospodaření s dešťovou vodou. „Jedná se o možnosti využití dešťové vody ze střechy sportovní haly, kterou bychom mohli používat na závlahy,“ řekla Eliška Nováková z týmu architektů, kteří vyhráli soutěž na návrh nové podoby parku. Plánují také vegetační střechu pro domek správce a květinové louky, aby podpořili vsakování vody.

Jiní architekti prosazovali, aby se nevyužívaná severní hrana parku pronajímala obyvatelům za symbolickou cenu na zahradničení. Soutěž ale nevyhráli. Podle poroty se komunitní zahradničení do centra modernistického města nehodí a navíc předbíhá dobu, protože soužití místní populace je problematické a pro takovou změnu ještě nedozrálo.

Nové zelené projekty do roku 2027 navrhne ještě letos zvláštní radniční pracovní skupina v rámci strategického rozvoje Mostu, který má reagovat na globální klimatické změny.