Lačho ďives, přichází do komunitního centra učitel romštiny. Ahoj strejdo, pozdraví lektora děti, které již čekají na lekci. Většina z nich se rozeběhne k učiteli a sledují, co vyndavá na stůl. Nestačím se divit ani já, romský slabikář, romská říkadla, romský dějepis a dokonce i aktuální vydání romských novin. Všichni si pak v obsáhlé literatuře začneme listovat.

„Romština je nesladší jazyk na světě,” říká učitel Jan Horvát, který přinesl na ukázku i tři své knihy.

Co dnes máme za den? Pondzelkos, a výuka romštiny začíná. Vtorkos, stredone, štvartkos, všichni si zapisujeme do slovníčků, jak jdou dny v týdnu za sebou.

„Sedmdesát procent Romů mluví slovenskou romštinou,“ vysvětluje lektor romštiny. „Dále máme také větev maďarských romů, třetí skupinou jsou Olašští romové. Olašští muži nosí klobouky a ženy sukně, nesmějí nosit kalhoty. Romové totiž pocházejí z Indie. Olaši nosí také hodně zlata. Celkově Romové milují zlato, ale proč, to je tajné a nebudeme to prozrazovat,“ řekl Jan Horvát, který romštinu vyučuje na pedagogické škole.

A kdy začíná škola? Ptá se učitel. „Stredone,” vykřikují děti. A z ničeho nic začnou všichni zpívat písničku z filmu Cikáni jdou do nebe.

„Andro verdan drukos nane, mri pirani šukar nane, Lo1’i phabaj prečinavaj,hop, hop, hop, jepaš tuke, jepaš mange hop, hop, hop. La la laj la a la laj hop hop, hop, jepaš tuke, jepaš mange hop, hop, hop,“ line se po místnosti krásný, hlasitý zpěv.

„Ve voze není oj, já nemám hezkou milou, vezmu červené jablíčko a rozpůlím. Půlku dám mé milé, půlku sobě. To je krásná písnička, kterou zpívali naši pradědové,“ překládá dětem Jan Horvát.

MALÝ SLOVNÍK
lačho ďives – dobrý den
lačhi rat – dobrou noc
kurko – neděle, týden
kejci ori ? – kolik je hodin?
čhave – děti

Po zpívání opět pokračuje výuka. Jak se řekne ráno? Nikdo neví. „Tosara je ráno,” říká učitel. Dilos je oběd.

Poté přecházíme na abecedu, která je stejná jako česká s tím rozdílem, že navíc jsou takzvané indické přídechové souhlásky jako například Čh, Dz, Dž, Kh, Ph, Th.

„Romštinu používám spíše s holkama z legrace, nebo vezmu slovníček domů a ukáži ho mámě,” řekla účastnice kurzu, dvanáctiletá Julie Hanáková z Obrnic. „Ve škole se romsky neučíme, jen česky a anglicky, ale když jsme bydleli v Janově, zpívali jsme si tam alespoň romské písničky,“ dodala Julie, která chce být v budoucnu kosmetičkou.

Za hodinu jsme toho v komunitním centru probrali opravdu hodně. Od historie romské kultury přes tradiční jídlo, jako jsou halušky nebo goja, až po romské Super star.

Po šedesáti minutách již ale většina dětí neudrží pozornost a výuka romského jazyka pozvolna končí. Učitel se přesouvá na kurz do Bečova.