Výběr probíhal v několika kolech, než se komise usnesla na výsledcích. Losování vědomostní části bylo jednoduché, protože na kvízové otázky správně odpovědělo pouze šest soutěžících. Obtížnější byl výběr nejlepších prací v kreativní části soutěže.
Vítězové vědomostní části: 1. Růžena Lahovská (Ústí nad Labem), 2. Jitka Svobodová (Most).
Výherci kreativní části (výtvarná tvorba): 1. Marie Horváthová, Zuzana Gorolová (ZŠ a SŠ Palacha Most), 2. Petra Szabo (Mariánské Lázně), 3. Michal Panhans (ZŠ Hamr), 4. Lochovská (3. ročník, ZŠ Lipenec).
3D plastika, zobrazující Vodní dílo Janov, žáků Petra Dunka a Václava Nechvapila, zaujala natolik, že obdržela zvláštní cenu. V oblasti literární tvorby se komise usnesla na udělení jednoho ocenění. Vyhrál kolektiv třídy 2. A, ZŠ Hamr.
Den otevřených dveří na přehradě - reportáž
O víkendu byl na Janovské přehradě den otevřených dveří. Redaktorka Mosteckého deníku Monika Gordíková byla u toho.
PŘEHRADA UKÁZALA VNITŘNOSTI
„Počkejte, možná se ještě dostanete do skupiny začínající prohlídku v 9:50,“ říká nedočkavé návštěvnici jedna z organizátorek. Žena má štěstí. Krátce před desátou hodinou dopoledne se vydává do útrob vodního díla Janov, jak se přehradě oficiálně říká. Pro tuhle paní i stovky dalších lidí přestaly v sobotu platit všudypřítomné nápisy „veřejnosti vstup zakázán“.
Povodí Ohře, pod které přehrada spadá, uspořádalo den otevřených dveří. Důvod je prostý přehrada je totiž letos v provozu 100 let. Sedm stupňů. Přesně tolik ukazoval teploměr ve štole, kam průvodci brali jednotlivé skupiny příchozích. „Tohle zdivo je původní,“ ukazuje průvodce na stěnu z obrovských kamenů. Přehrada má za sebou rozsáhlou rekonstrukci, při níž došlo k opravě spárování kvůli průsakům vody. Čiré tekutiny je všude habaděj. Po schodech tečou potůčky, na stropě visí kapky. Kdo se byť jen trochu zamyslí nad složitostí stavby, musí se hodně divit, co architekti a dělníci před sto lety dokázali.
„Když se přehrada stavěla, pracovalo tu denně až 600 lidí,“ říká průvodce. Prohlídka „vnitřností“ vodního díla trvá zhruba čtvrt hodiny. Pak už je na řadě program jen pod širým nebem. Dostat se na hráz znamená pořádné dobrodružství. K dispozici je totiž jediná cesta kopec se sklonem 45 stupňů. Cedule s nápisem „na vlastní nebezpečí“ snižuje už tak téměř nulové sebevědomí odvážlivců, co chtějí vystoupat nahoru. Za zábradlí se na krpálu děkuje Bohu a noční déšť by nejeden nejraději postavil před soud za to, jak už tak náročnou trasu předělal v blátivou dráhu. Teprve na hrázi člověk naplno ocení, co naši předci dokázali. Přehrada doslova bere dech.
„Neskutečný, viď, co postavili bez moderní techniky,“ strká muž do své partnerky. Téměř 45 metrů vysoká hráz zasazená pod Krušné hory a zadržující vodu, nádherný pohled. Není divu, že právě máme před sebou státem chráněnou technickou památku. Výjimečně je možné přejít přes hráz a poté obejít nádrž. Na dvou místech pracovníci Povodí Ohře poskytují lidem odborný výklad. Přehrada dnes slouží jako záložní vodárenský zdroj. Bez nadsázky je určitě jednou z nejkrásnějších v České republice. Tady bude mít úspěch každý den otevřených dveří, i když budou na cestách ležet tuny bláta.