Silničáře zase zastihla zima nepřipravené, tohle budu škrábat ještě zítra, zatracené počasí. Podobné věty okořeněné šťavnatými nadávkami se rozléhaly minulý týden snad z každého parkoviště a chodníku, který pokryla tlustá vrstva ledu. Pro lidi z měst výjimečná situace, pro horaly slabý odvar každodenní reality.

Chomutovanka Hana Fulierová strávila v Krušných horách celé dětství a dnes se na Klínovec pravidelně vrací jako instruktorka lyžařské školy. Na horách zažila s rozmary počasí leccos. „V jednom roce napadlo přes zimu tolik sněhu, že nám zapadl skoro celý vlek a vlečné lano, které je obvykle vysoko nad našimi hlavami, když nás táhne do kopce. Bylo ani ne půl metru nad zemí,“ vzpomíná Fulierová. „I v době plné moderních technologií nemáme proti přírodě šanci, když si usmyslí, že nás zasype sněhovou nadílkou,“ dodává.

Právě ve schopnosti přizpůsobit se počasí jsou podle Fulierové nejvíc patrné rozdíly mezi lidmi z města a hor. Horalé jsou připraveni vždy na to, že může být ještě hůř. Navzdory pěkným předpovědím dělají zásoby a nikdy nevyrážejí ven bez rezerv. „I přes varování meteorologů spousta lidí vyrazí na hory v autech, kdy jsou oblečení jen v teniskách a lehké mikině. Jednou jsme dokonce narazili na pána v obleku,“ popisuje Chomutovanka. „Počasí se ale změní z minuty na minutu a do kufru pro teplejší věci se lidé pak už nemusejí vůbec dostat. Je důležité se teple obléci hned a vzít si i nějaké jídlo a teplé pití. V autě můžete čekat i několik hodin,“ radí Hana Fulierová.

Sněhové vánice umí odříznout horaly od zbytku světa i na několik dní. „ I v našich končinách se prostě někdy domů do města nedostanete, když sníh zavře všechny silnice,“ potvrzuje Martina Jungrová z Mostu. Na Kovářské její rodina vlastní chatu už skoro dvacet let a situací, kdy šlo lidem o život, byla svědkem mnohokrát. „Lidé zkouší počasí přeprat, vydají se navzdory upozorněním na silnice. Obvykle pak zapadnou, uváznou, sjedou ze silnice,“ popisuje Jungrová.

Bezpečnost a ochota pomoci

Podle ní je důležité kromě bezpečnostních pravidel dodržovat i pravidla slušného chování a být na horách velmi solidární. „Je to základní pravidlo, pomáhat všem okolo sebe. Dneska taháme ze zatáčky vás, zítra ale zůstaneme v závěji my. Na horách neexistuje žít obklopený vlastní bublinou, takhle se tu přežít nedá,“ myslí si Jungrová.

Lehký život na horách ale nemají lidé ani v jarním a letním období. „Součástí života na horách jsou i častější opravy nemovitostí, kterým škodí mráz a vlhko. To se samozřejmě pěkně prodraží,“ popisuje Radka Linhartová z Litvínova, která v Krušných horách také chataří. „A pak je tu samozřejmě dříví, nejoblíbenější letní zábava horalů. Pořád sekáte a skládáte, od jara do zimy,“ říká s nadsázkou Linhartová.

I navzdory lopotě a nepohodlí si zimu bez hor představit neumí. „Město nemá to kouzlo. Když napadne na horách sníh, venku je jen bílo, ticho a klid. Na někoho by možná padala tíseň, ale já si to užívám. A rodinu už pak nevnímáte jen jako mámu, tátu, manžela,“ myslí si Linhartová. „Už jsou to bratři ve zbrani, v našem případě teda spíš v sekyrce. Víte, že máte někoho, na koho se můžete absolutně spolehnout a kdo s vámi ty zamrzlé kohoutky a dřinu podstupuje vlastně rád,“ dodává.