„Lidově se jí říká opěnka nebo lipůvka. Je to dřevokazná houba a je jedlá. Samozřejmě záleží, na čem roste. Pokud jde o stavební dřevo, které je napuštěno nějakou chemickou impregnací, tak bych konzumaci houby z takového dřeva rozhodně nedoporučoval," řekl mykolog Josef Šutara z Teplic. Toho redakce oslovila jako odborníka k identifikaci houby ze štoly. V oboru mykologie se pohybuje přes 40 let, je i soudním znalcem. „Určovat houby podle fotografie je velice ošemetné. Velice záleží na kvalitě fotografie. K určení houby je nutné zachytit věrně všechny barvy plodnice, povrch klobouku, povrch třeně, detail lupenů atd.," vysvětlil Šutara a dodal: „Podle dostupných informací půjde pravděpodobně o opěnku. Není to houba nijak neobvyklá. Lze na ni narazit běžně v přírodě."Štola Lehnschafter v Mikulově

Šachta Lehnschafter je součástí rozsáhlého důlního komplexu na těžbu především stříbra, který byl využíván až do roku 1858. První novodobí nadšenci ho objevili v roce 1987 a začali s jeho odkrýváním. Důl má celkem 12 pater, je 215 metrů hluboký a délka všech chodeb je 13 km. A jeho správci ho stále rozšiřují a zvelebují.

„Pro lepší pohyb v podzemí byla na několika místech snížena podlaha. Štola je také doplněna o dřevěné konstrukce, to znamená, že štola není již jen dírou ve skále, ale návštěvník uvidí vše, tak jak to tam vždy vypadalo a jak to fungovalo. Bylo nainstalováno několik rumpálů, povalů, žebříků, dřevěné výztuže, odvodňovacích korýtek a pod. Vše se dělá s citem, aby se nenarušil ráz dolu. Vylepšeno bylo i osvětlení. Štola byla odbahněna a podlaha odvodněna. Na spodních patrech pokračují práce na jejich zpřístupnění," sdělil Pavel Chaloupka z České speleologické společnosti.

Důlní šachta Lehnschafter byla před časem zařazena na seznam kulturních památek České republiky.