V okrese Most je zdroj proslulé léčivé Zaječické hořké vody, která se komerčně využívá a je známá víc v cizině než doma. Ještě méně se ale ví o tom, že samotné město Most mělo zřídla přírodních minerálek.

Patriot Pavel Vaňout napsal před časem do jednoho časopisu pro seniory pozoruhodný článek s názvem Mostecké prameny, v němž stručně, ale výstižně popsal, jak měl Most v 19. století oprávněné ambice stát se lázeňským městem, protože kvalita zdejší minerální vody se mohla srovnávat i s vyhledávanou Bílinskou kyselkou. „Mě tyhle věci zajímaly,“ řekl autor článku, který čerpal informace od odborníků, hlavně od svého dnes již nežijícího kolegy, respektovaného hydrogeologa Stanislava Hurníka.

Vaňout, původním povoláním zdravotnický laborant se specializací na parazitologii a mikrobiologii, stejně jako Hurník kdysi pracoval ve Výzkumném ústavu pro hnědé uhlí v Mostě. „Se Standou jsme chodili na některá místa, kde byly prameny ještě funkční, například do oblasti Rudolic a Souše,“ uvedl Pavel Vaňout.

Kdy nastal ten zlom, po kterém se Most stal městem minerálky?

Bylo to v únoru 1877, kdy po celkem náhodně provedeném vrtu mezi Souší a Komořany vystříkl gejzír minerální vody do výšky až šest metrů. Šlo skutečně o poměrně velmi kvalitní minerálku, dokonce termu, tedy teplou vodu, která měla až 24 stupňů Celsia. Všechny noviny mocnářství tuto skutečnost popsaly.

Výstava historických osobností našich dějin. Archivní foto
Putovní výstava České dějiny dorazila do Mostu

Co pak následovalo?

Neprodleně zde byla vystavěna stáčírna minerální léčivé vody. Město Most ji stáčelo do dvoulitrových lahví. Medicinální rada vedená lázeňským lékařem, docentem Karlovy Univerzity Kischem, v roce 1879 uvedla skutečnost, že v Mostě byl objeven nový léčivý pramen v Čechách. Byl srovnáván s předními zdroji v Německu a dokonce ve francouzském Vichy. Voda byla doporučena k léčení trávicích poruch, žaludečních katarů, nemocí močových, jaterních, slezinných a tak dále. Bylo doporučováno mnoho způsobů užití a zájem v celém mocnářství rychle stoupal.

Je pravda, že tato téměř zapomenutá etapa mostecké historie netrvala dlouho?

V roce 1882 zdroj vody silně poklesl. Nastaly zoufalé snahy provést nový vrt, neboť na pramen byly již napojeny městské lázně a zájem o vodu byl ohromný. Starosta města pan Pohnert pozval přední odborníky, kteří právě konziliárně řešili problémy s mizejícími prameny v Teplicích. V roce 1888 byl proveden nový vrt do hloubky 146 metrů. Investovalo do něj město a firma Králík a Bundt, která deset let zřídlo výnosně provozovala. V roce 1898 ale sen o Mostu jako lázeňském městu definitivně skončil.

Co se tehdy stalo?

Pramen ztratil vydatnost a téměř vyschnul. Dá se předpokládat, že příčinou byla, stejně jako v Teplicích, rozšiřující se těžba uhlí. Zůstaly nám jen dnes velmi vzácné etikety Mosteckého Pramene. Je třeba říci, že komerčně město oprávněně očekávalo lázeňský boom.

Chcete si přečíst víc? Celý rozhovor najdete v týdeníku MOSTECKO, který si ještě stále můžete koupit na stáncích. Další čerstvé číslo s novými tématy vyjde zase v úterý.