Mostečanka Valerie Srbková řídí nový Domov pro seniory, který založila se svou maminkou. Jedná se o první soukromé zařízení tohoto typu v Mostě. Vzniklo náročnou přestavbou opuštěné budovy v ulici Antonína Dvořáka ve starší zástavbě pod bývalými kasárnami.

Ženy pracující dlouhodobě v sociálních a zdravotních službách investovaly do koupi poškozeného objektu a pozemku tři miliony korun. Dotace se jim získat nepodařilo. Celkové náklady hrazené převážně z úvěru dosáhly 21 milionů korun a kromě rekonstrukce a vybavení interiéru zahrnuly i výtah, elektricky polohovatelná lůžka nebo tepelné čerpadlo, protože objekt nebyl napojen na horkovod.

V budově jsou nyní i volné nájemní prostory pro další služby, které by mohly místní aktivity vhodně doplňovat. „Domov pro seniory je naše největší firemní investice,“ řekla v rozhovoru pro týdeník Mostecko Valerie Srbková, jednatelka malé rodinné společnosti Sestřičky, která poskytuje domácí zdravotní péči a pečovatelské služby.

Proč jste se rozhodli v Mostě vybudovat Domov pro seniory?
Byl to spíše mamči nápad. V roce 1993 začala poskytovat domácí zdravotní péči, ke které jsme pak přidali pečovatelskou službu. Myšlenka založit Domov pro seniory vzešla z naší dlouholeté praxe. Chodíme ke starším lidem do domácností, víme, jak žijí a co by jim pomohlo. Řada z nich je osamělá a čekají několik let na to, než se pro ně v tradičních domovech pro seniory uvolní nějaké místo, ale přitom potřebují trvalejší a častější dohled. Proto jsme se rozhodli našim klientům i dalším seniorům situaci usnadnit nabídkou každodenní komplexní péče s ubytováním.

Jaké byly začátky projektu?
Začátky byly hodně těžké. Nejprve jsme měli vybraný objekt v Bělušicích, ale když jsme se začali zajímat o to, co by rekonstrukce obnášela, bylo nám sděleno, že je památkově chráněný a že bychom museli dodržet stavební styly. To se nám do našeho záměru nehodilo. A pak jsme náhodně na internetu našli na prodej objekt bývalých jeslí, který se nám zdál cenově dostupný. Takže jsme oslovili majitele a začali s ním jednat. To, že je objekt odpojený od přívodu vody, od horkovodu, jsme zjistili až v průběhu stavby. O to jsme to měli složitější.

Neodradila vás zdevastovaná budova?
Budova byla v hodně dezolátním stavu. Zdržovali se v ní bezdomovci, rozdělávali se tu ohně a vše bylo ohořelé. Nebyly tu žádné kabely, žádné funkční věci, prostě nic. I když se začalo stavět, vlezly do ní cizí osoby a udělaly škodu, takže i stavební firma s nimi měla problémy. Z původní budovy zůstala nakonec jen obvodová a nosná zdiva, jinak se vše bouralo.

Jak jste prožívali rekonstrukci?
Bylo to napjaté období. Dosud si všechno hradíme sami, žádnou dotaci jsme nedostali.

Pro jakou skupinu seniorů je domov určen?
Budou to typičtí senioři ve věku od 65 let a k dispozici jim bude sedmnáct lůžek ve čtrnácti bytech. Tři budou dvoulůžkové a určené pro dvojice. Jeden manželský pár, za kterým chodíme, se už chystá na stěhování k nám z rodinného domu.

Jaké zázemí ještě nabízíte?
Pokoje jsou vybavené. Jsou to vlastně takové garsonky, které mají kuchyňský kout, sociální zařízení a prostor s polohovací postelí a skříní. Klienti si sem vezmou jen osobní věci, oblečení, nádobí nebo své elektrospotřebiče. Máme také aktivizační místnost, velkou jídelnu, kde se dají pořádat akce, prádelnu a centrální koupelnu pro imobilní klienty, kteří se nevejdou do své koupelny. Důležité je, že v domově bude pořád personál, který se bude o klienty starat.

Kdy chcete domov otevřít?
Předminulý týden jsme požádali Ústecký kraj o registraci. Když vše půjde hladce, od dubna by se mohli do domova stěhovat první klienti.

Co má senior udělat, aby se do domova dostal?
Úplně nejdřív by měl určitě přijít a podívat se, jak prostory vypadají, aby věděl, do čeho by šel. Pokud ho naše nabídka zaujme, domluvíme se na dalším postupu. Budeme řešit písemnosti i potvrzení od lékaře. Do procesu se zapojí také sociální pracovník, který seniora navštíví doma, kde budou společně probírat a hodnotit jeho situaci, například co ještě zvládne a proč chce do domova.

Kolik lidí by mělo v domově pracovat a koho potřebujete ještě nabrat?
Potřebujeme pracovníky v sociálních službách, takzvané pečovatelky. V podstatě to může dělat kdokoliv, i člověk se základním vzděláním, ale musí si do dvou let od nástupu dodělat stopadesátihodinový kurz pro pracovníky v sociálních službách. Pro pečovatelky bychom mohli vytvořit pět úvazků a počítáme s tím, že budou pracovat v režimu ranní, noční a dva dny volna. K nim bychom přibrali asi dvě brigádnice, které budou vykrývat víkendy. Také tu najde uplatnění provozní zaměstnankyně pro úklid a praní prádla.

A zdravotní sestry?
Zdravotní sestry už máme, protože provozujeme domácí zdravotní péči. Máme to naplánované tak, že klienty domova obejde sestra předtím, než vyjede do terénu. Všechny naše služby budou propojené, což je oboustranně prospěšné. Do domova se přestěhovalo i sídlo naší společnosti, takže sestřičky mají v domově své kanceláře, kam se vrací z terénu. Sestřička obvykle podává léky, aplikuje injekce nebo dělá převazy. Při potížích volá lékaře.

Jak byste váš Domov pro seniory charakterizovala?
Kapacita domova je sedmnáct lůžek, takže je to opravdu takový soukromý rodinný pension. V tomto duchu ho chceme vést. Proto bych chtěla vybrat pracovníky, kteří budou ke klientům přistupovat jako ke svým vlastním. Senioři budou moci mít u sebe své domácí zvíře, čímž se také odlišujeme od klasických domovů. V terénu se setkáváme se seniory, kteří by do nich šli, ale nemohou. Říkají: máme pejsky, nevíme co s nimi, přece je neutratíme.

Napadá vás ještě nějaká výhoda třeba oproti bytu v paneláku?
Výhodou Domova pro seniory je, že v něm senioři najdou pomoc. Když mají problém, tak se mají na koho obrátit. U nás se nemusí o nic starat. Vypereme jim prádlo, zařídíme stravu, uklidíme pokoje. Navíc osamělí senioři mohou být v kolektivu se svými vrstevníky a mohou se zúčastnit společných aktivit.

Co ve vašem oboru považujete za největší problém?
Největším problémem je v současné době sehnat a udržet personál. Zdravotních sester, které by jezdily za klienty autem, je nedostatek a je velká fluktuace. Mladé sestřičky nejeví o náročnou práci v terénu zájem a řada jiných má příliš vysoké platové požadavky, očekávají méně práce nebo neumějí vycházet z klienty, kteří jsou někdy na sestrách závislí, protože jsou sami.

Co trápí nejvíce seniory?
Myslím, že to jsou rodinné vztahy. Jsou smutní z toho, že k nim děti moc nechodí, nebo chodí jen pro peníze, a že se o rodiče málo starají. Jinak jsou spíše spokojení, pokud jsou soběstační.

Valerie Srbková
Rodačka z Mostu, je jí 47 let. Je absolventkou pedagogické školy a jednatelkou malé firmy Sestřičky s r.o., kterou řídí společně se svou maminkou Ludmilou Vaňkovou, druhou jednatelkou.
Mají desítku stálých odborných zaměstnanců a najímají i brigádníky. Vyjíždějí do terénu, kde denně obslouží necelou stovku klientů, kteří například potřebují podat léky či dostat injekci.
Společnost je zapojena do komunitního plánování města Mostu. Nápad zřídit Domov pro seniory v budově bývalých jeslí a později sýrárny v ulici Antonína Dvořáka vznikl v roce 2015.
Příprava na rekonstrukci budovy trvala přes rok a stavba začala v roce 2018. Ceník pro ubytované klienty se připravuje. Senioři mohou být nejen z Mostu, ale i dalších měst či obcí.