Ale ne až tak doslova. Do Ruska nakonec přeci jen odcestoval, když se na olympiádu na poslední chvíli probojoval slopestylista Marek Skála. A protože je Dalecký už pár měsíců koučem české reprezentace akrobatických lyžařů, mohl začít balit kufry.

Že vyrazil „jen" jako trenér, ho vůbec nemrzí. „Mohl jsem si to aspoň užít a nestresovat se z trati," řekl v rozhovoru pro Mostecký deník devětadvacetiletý Dalecký, jenž je nyní trenérem na plný úvazek. Právě kvůli zdravotním trablům totiž ukončil aktivní kariéru.

Zúčastnit se významnější akce, než jakou je olympiáda, asi nejde, že?

Akcí, které pro mě měly význam, bylo už mnoho. Jako sportovec jsem se zúčastnil mistrovství republiky, které jsem dvakrát vyhrál. Na jednom světovém šampionátu jsem obsadil 23. místo. Zmínit musím i některé komerční zahraniční závody, například Big Air v Budapešti nebo závod ve Flachau, kde jsem v evropské konkurenci skončil čtvrtý. To byly akce významné z hlediska sportovního, ale jako trenér jsem se ještě významnější akce, než je olympiáda, nezúčastnil. Jak říkáte, významnější vlastně snad ani není.

Koučem české reprezentace akrobatických lyžařů jste teprve od minulé sezony a hned vás potkala taková možnost. Jaké už za sebou máte trenérské zkušenosti?

Absolvoval jsem již několik soustředění nebo světových pohárů. V minulosti jsem trénoval i začátečníky na kempech, které jsem pořádal. A také už dva roky vedu akrobatickou školu v Jumparku v Havrani u Mostu.

Na olympiádu jste chtěl jet jako závodník, potkalo vás ale vážné zranění. Co přesně se vám stalo?

Při jednom z tréninků jsem si přivodil několik zdravotních komplikací najednou. Utrhl jsem si klíční kost od lopatky a hrudní kosti a utrpěl jsem nebezpečný pneumothorax.

Nemrzí vás, že jste nakonec jel „jen" jako trenér?

Nemrzí. Jako trenér jsem si to mohl užít, nemusel jsem se stresovat z trati. Já teď vlastně jezdím po horách a dělám, co mě baví a zároveň je to má práce.

Cloumala s vámi při Markově jízdě nervozita?

Ano, hodně. Když zajel čistou jízdu vše ze mne spadlo, protože v tréninku jsme se s tím trošku prali.

Marek skončil na 26. místě. S tím jste byl spokojený?

Nám bylo jasné, že na vyšší umístění to nebude, proto jsme si za cíl určili zajet čisté jízdy a nespadnout. To Marek udělal. Umístění jsem bral jako vedlejší záležitost. Hlavní úspěch byl se do Soči vůbec probojovat. Vždyť ze dvou stovek závodníků se to povedlo jen třiceti.

Olympiáda v Soči byla dlouho očekávaná a už dopředu mnohými, často neopodstatněně, kritizovaná. Jak se vám v dějišti her líbilo?

Kritiku vznesli jen novináři, kteří tam jeli hledat chybičky a s cílem psát jen o tom, co je špatné. Já sem to v Rusku vnímal jinak. Dokonalá byla organizace i vybudované prostředí. Narážel jsem jen na příjemné lidi a krásnou atmosféru. Vůbec nic bych nevytkl.

Stihl jste se zajít podívat na nějaký závod či zápas?

Ano, byl jsem na dvou hokejových zápasech naší reprezentace, a to proti Švédsku a Lotyšsku. A pak také na závodě snowboard halfpipe. Úžasná podívaná.

Ve vesnici se to asi jen hemžilo sportovci. Potkal jste nějakou velkou sportovní celebritu?

Potkávali jsme Vanessu Mae, houslistku, která jela slalom, a také české sportovce, například Nikolu Sudovou nebo Martinu Sáblíkovou.

Co vás čeká v nejbližší době?

Organizace závodu českého poháru nebo mistrovství světa juniorů. Dále pak otevírání Jumparku a pořádání dne dětí. V létě trénink v Japonsku a Švýcarsku a pak zase podzim v Rakousku. Vlastně pořád dokola.

Uvidíme Romana Daleckého ještě závodit?

Ne, po tom zranění jsem se rozhodl ukončit kariéru a věnovat se právě jen trénování.