Kdy už to skončí. Protesty, Most je také zasažen, Myšlenky propuštěného, Zpátky doma nebo Život pokračuje. To je krátký výčet jednotlivých kapitol nové knihy mapující osudy holandských zajatců v regionu z posledních dvou let II. světové války, která před pár dny spatřila světlo světa. O její vydání se postaral vlastním nákladem manželský pár Leny a Jac Crinsovi z Belfeldu ležícího nedaleko Venlo, přičemž autorkou textu je Leny. Kniha se jmenuje Konečná stanice „peklo v Mostě“ 1943 – 1945.

„Je věnována všem, kteří museli peklo zvané Brüx vydržet a přežít. Samozřejmě je také památkou na ty, kteří nepřežili,“ řekla Deníku Leny Crins, dcera jednoho z přeživších zajatců, Aloise Probsta. „Několik let prožitých v tomto pekle se nesmazatelně podepsalo na celém jejich dalším životě. Už proto by neměly být jejich vzpomínky zapomenuty,“ vysvětlila, proč knihu napsala. Jeden výtisk manželé předali do expozice Mezinárodního památníku obětem II. světové války v Mostě. Tamní historikové mají na vzniku knihy také svůj podíl.

„Je zajímavé, že rodiny v Holandsku v poslední době věnují velkou pozornost osudům svých předků. Už v minulosti jsme od nich získali knihy a artefakty pro výstavu. Bohužel, český zájemce o historii si v knize moc nepočte, protože je celá v holandštině,“ poznamenal předseda spolku Severočeský letecký archiv Most Karel Otto Novák. Spolek se stará o chod expozice v památníku.

Velkou inspirací pro napsání knihy byl otcův válečný deník, který Leny našla po jeho smrti v pozůstalosti. Alois Probst strávil v zajetí 646 dní. „Otec o něm nikdy nehovořil, ani o válce. Až poté, co jsem deník našla a přečetla, udělala jsem si představu o tom, co asi všechno musel s kamarády za války prožít,“ řekla autorka.

Kniha vznikala dva roky. Předcházela jí relace v holandském rádiu, cesta do Mostu, bádání v archivech, například v Unipetrolu, návštěva v muzeu a setkání s mosteckými historiky. Kniha je impozantní v tom, že jako první popisuje celou válečnou anabázi nizozemských vojáků. Je v ní popsán jejich každodenní život, hrozné podmínky léčby nemocných a zraněných ze strany Němců, nedostatek jídla, oděvů, špatná hygiena, tvrdá práce zajatců, ale i zábava, které se věnovali po pracovní době. A také návrat domů, kdy všichni museli ještě absolvovat většinou na korbě náklaďáků stovky kilometrů. Manželé nechali knihu symbolicky vyrobit v mostecké tiskárně K & B.