Když v noci ztěžka usíná, rozhostí se naprosté ticho. Takové, že z něj jde strach. Když se za zdí ozve šramot, mohou to být potkani, ale nejspíš to bude další zloděj kovů nebo narkoman, který si přišel píchnout drogu do žíly.

Šedesátiletá invalidní důchodkyně Anna žije v „domě duchů“. Bydlí již několik měsíců v opuštěném třívchodovém paneláku v Obrnicích. Byt sdílí se synem, který studuje vysokou školu.

Všichni sousedé dávno odešli z domu jinam. Ona jediná odmítla stěhování schválené obecní samosprávou. O berlích, částečně ochrnutá, bojuje za svá práva. Minulý týden jí vypnuli teplou vodu.

Nikdo, ani politici, nevědí, co bude dál. „Tichá válka“, jak o sporu hovoří vedení obce, pokračuje a každý v ní hájí svou pravdu.

Horší než Chánov

„Je to tady hrozné,“ říká Annin malý vnuk, který Deníku ukazuje prázdné, vyrabované a smradlavé byty, nad kterými jeho babička bydlí. Dva jeho mladší bratři, kteří také tráví u babičky prázdniny, běhat po domě nesmějí.

Jak je možné, že se něco takového může stát?

Nezvyklý případ začíná v roce 2002. Annu, která se do hezkého obrnického paneláku přistěhovala v roce 1992, sráží na přechodu pro chodce auto, jehož řidič při řízení telefonoval. Anna přežije nehodu s těžkým zraněním, stává se z ní doživotní mrzák závislý na sociální pomoci a řidič je odsouzen. Její dluh na nájmu, který splácí z minimálního příjmu, roste kvůli penále. V roce 2005 ji chtěl tehdejší vlastník paneláku (státní podnik Správa železniční dopravní cesty) z bytu soudně vystěhovat. Soud souhlasil, ale nařídil majiteli, aby ženě přidělil náhradní byt. Z vystěhování seš­lo.

Pět let poté, kdy dům zchátral a většina rodin se vystěhovala, získala panelák obec. Na počátku letošního roku oznámila zbylým rodinám, že je musí přestěhovat do jiného poloprázdného domu v obci, aby problémový panelák zakonzervovala a připravila na rekonstrukci, pokud sežene dotace. Anně, která má byt 1:3, obec v květnu přiřadila byt 1:1. Nájemní smlouvu žena v červnu nepodepsala.

„Vzhledem k mé invaliditě bychom v bytě 1:1 nemohli se synem důstojně žít,“ tvrdí Anna, která potřebuje více prostoru pro hygienu.

Anna nabízený byt neviděla. Je prý stejný jako byty 1:1 v paneláku, kde žije.

„Tady by babička měla problémy,“ ukazuje její vnuk na úzkou toaletu propojenou s koupelnu ve zdevastovaném bytě 1:1 o patro níž.

„Jsem z toho nešťastná. Ráda bych se přestěhovala, ale dostupný pronájem v Mostě nemohu sehnat. Stačil by nám i byt 1:2. Má rodina se mi snaží pomoci, ale také na tom není dobře,“ říká Anna.

Odvolává se na právní názor své advokátky, že by měla dostat od obce byt 1:3.

„Myslela jsem si, že obecní úřad je tu od toho, aby usiloval o blaho občanů, a že najde pro starou paní alespoň byt 1:2. To, co udělali, je od nich bezcitné,“ říká.

„Nejsme zlí“

Obecní úřad nařčení odmítá a říká, že postupuje správně. Odvolává se na jiný právní rozbor, podle kterého je nabídnutý byt dostačující náhradou. Aby byl obyvatelný, obec do jeho opravy investovala skoro sto tisíc korun. Obec by zařídila i stěhování.

„Snažili jsme se paní Anně pomoct, ale vyčerpali jsme všechny možnosti. Se všemi lidmi jsme se dohodli, s ní je to však problém,“ konstatuje ve své kanceláři místostarosta Stanislav Zaspal.

Přestože žena obci dluží i s penále téměř milion korun, úřad byl prý ochoten najít i větší byt, kdyby jednání neuvízlo na mrtvém bodě kvůli jejím výhrůžkám a špatné komunikaci.

Zda vedení Obrnic předá případ soudu, se má řešit v těchto dnech. Odpojení paneláku od tepla a teplé vody je podle obce nutné, aby dům nezatěžoval obecní rozpočet. Chystá se i lepší zabednění vchodů, aby dům odolal vandalům. Vchod, kde žije Anna, zatím zůstává nezajištěný. Klíč na zamykání má seniorka se svou rodinou.

Obrnice získaly od státu celkem tři zanedbané paneláky. Chtěly je mít pod kontrolou, aby zabránily případnému kšeftování s byty a přísunu dalších sociálně vyloučených rodin.

Obec hodlá domy opravit a plánuje také vytvoření udržitelného prostupného bydlení, v němž sociálně slabí budou dostávat odpovídající bydlení pod přísnějším dohledem a ve spolupráci s poskytovateli sociálních služeb. Za aktivitu ocenila Obrnice i vládní agentura pro sociální začleňování.