Úzkost a pití kvůli krizi žene lidi k terapeutům. Přispívá jim pojišťovna

Přetížení zdravotníci, rodiče zaměstnaní na plný úvazek a navíc on-line výukou svých dětí, podnikatelé, kteří se děsí říct svým pracovníkům, že už nemají na výplaty, nebo dospívající, kterým zoufale chybí sport… Takoví lidé patří k těm, kteří od začátku nového roku využívají příspěvek na psychosociální pomoc od největší české pojišťovny. Podle 43leté psychoterapeutky z Litoměřic Kateřiny Stibalové patří k nejničivějším dopadům současné epidemie a navazující krize úzkostné stavy a nekontrolované pití.

„Začínají plakat ve chvíli, kdy to nedává smysl, a nejde to zastavit. Nemůžou usnout, probouzejí se v noci, někdy nemůžou ani jíst, mají bolesti na prsou, špatně se jim dýchá,“ popisuje odbornice první z problémů. Tím druhým je alkohol. „Lidé, kteří ho dříve nějak zvládali, nemají během opakujících se lockdownů pohyb, společenské vyžití nebo relax. Tak sedí doma a pijí, je to jejich často jediný ventil,“ říká s tím, že jde o „singly“, ale i o tatínky či maminky od rodin.

Anketa Deníku: Praktičtí lékaři čekají na vakcíny. Je to průšvih, shodují se

První, co psychoterapeutka radí všem, je omezit příjem katastrofických zpráv. Stačí si je dávkovat jen jednou denně, aby se člověk zorientoval, co příští den může a nesmí. „Mozek to zpravodajství prožívá a spouští akutní reakci na stres. Ta vyvolá v těle hormonální bouři. Tělo se začne připravovat k boji, který ale nepřijde. Nic se neděje, člověk sedí dál u televize, ale neví, co se sebou, jak tělo zase uvolnit,“ dodává Stibalová, která klienty učí i dechová cvičení a cvičení na ovládání mysli.

Zdroj: Deník/Jaroslav BalvínPříspěvky na psychosociální podporu u skoro dvou set odborníků z celé země vypsala Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP) před třemi měsíci. Dosud ji využívá přes 2,5 tisíce lidí, většinou žen. Vysoká čísla podle náměstka ředitele VZP Ivana Duškova potvrzují smutný fakt, skýtající ale i naději. „V obtížné covidové době stoupl výskyt duševních onemocnění. Ale rychlé rozpoznání a řešení těchto obtíží je zásadním krokem pro prevenci,“ říká Duškov.

Stibalová byla dosud v regionu známá spíš z působení v kontaktním centru pro drogově závislé, kde pracuje už od 19 let. Do psychoterapeutického výcviku nastoupila v roce 2000. Trendem v sociálních službách tehdy bylo, aby jejich zaměstnanci měli vyřešené soukromé problémy. Když poprvé vyhořela, což je prý v sociálních službách běžné, doplnila si formální vysokoškolské vzdělání a s postupem let absolvovala další a další výcviky a kurzy.

Hejtman: Smlouvy zveřejníme jen se souhlasem poradců, Marschallová nesouhlasí

Do loňského roku využívala znalosti o duši v pomoci matkám-uživatelkám, rodičům abstinujících nebo lidem vracejícím se z léčeben. Pak se ale setkala s kamarádkami Helenou Kotovou a Kamilou Klupákovou, které dříve také dělaly v „Káčku“. Podobně jako ona stále pracovaly v sociálních službách, ale cítily se v nich už vyčerpaně. Dohodly se, že tam zůstanou už jen na částečný úvazek. A v září si otevřely terapeutickou praxi ve vile nedaleko centra města, kde se střídají a věnují se každá svým klientům.

Pomáhají hlavně on-line

Nová jména v psychologické podpoře reklamu nepotřebovala. Dámám se skoro hned přihlásili lidé z širokého okolí. I tak je to jen kapka v moři v regionu, kde je psychologů a psychiatrů jen pár. Důsledky epidemie navíc ženou a ještě poženou do jejich ordinací další fronty. Tři dámy se přitom k společné praxi rozhoupaly loni v únoru, kdy ještě nebylo patrné, s jakou silou nákaza koronaviru vtrhne i do Česka.

Teď se spolu s dalšími tuzemskými psychoterapeuty-živnostníky potýkají s tím, že můžou klientům pomáhat jen on-line. Jak ale Stibalová upozorňuje, přinejmenším první schůzka s klientem musí proběhnout osobně, aby se rozpoznalo, jestli je vůbec čas na terapii a není spíš nutná krizová intervence, protože třeba klient vážně pomýšlí na sebevraždu. To naštěstí stát nadále umožňuje. Právě únor s březnem patří podle dlouhodobých statistik k měsícům, kdy si na život sáhne nejvíc lidí.