Pro seniora bylo představení nové knihy zároveň dojemným setkáním v prostředí, které mu je velmi blízké. „Do Mostu se vracím rád,“ řekl.

Když se Losos ve svých 21 letech ujal řízení muzea v Mostě, byl údajně nejmladším šéfem takovéto instituce v Československu. S odstupem času na tu dobu vzpomíná jako na sedm krásných let muzejního života, i když začátky byly krušné.

V 50. letech mostecké muzeum ještě sídlilo ve starém městě, v bývalém piaristickém gymnáziu. „Začínal jsem s holým barákem a se spoustou krámů, které byly různě nakupeny v nesouvislých vrstvách, a měl jsem za pár let vybudovat expozici,“ uvedl. Teď je rád, že za sebou v Mostě něco zanechal. Původní objekt muzea sice zmizel se starým Mostem během dolování uhlí, ale v současné muzejní budově jsou stále i exponáty, které Losos dobře znal.

Jako ředitel muzea do Mostu dojížděl každý den v 5.52 hodin ráno osobním vlakem z Ústí nad Labem, kde bydlel. Železnice ho ale zajímala už v dětství. Jeho tatínek byl totiž železniční úředník a v podstatě i amatérský historik, od kterého syn čerpal řadu informací a postřehů. I díky nim mohla vyjít Lososova nejnovější kniha líčící historii železniční trati Ústí nad Labem – Teplice – Most – Chomutov.

Vizualizace autobusového nádraží po rozšíření a modernizaci současného městského terminálu u železniční stanice Most.
VIDEO: Autobusové nádraží v Mostě bude lepší. V čem se změní?

Publikace mimo jiné obsahuje hodně dosud nepublikovaných informací o jedné z nejvýznamnějších železničních společností Rakouska-Uherska, která dráhu v roce 1858 založila a provozovala ji do roku 1923, kdy ji koupil stát.

Skromný autor knihu nepovažuje za své životní dílo, ale připustil, že držet v ruce hotovou práci je příjemné. Kniha v pevné vazbě je navíc graficky velmi moderně pojata, což Losos ocenil. Materiály ke knize sbíral dlouhá léta. Archiv zaniklé společnosti Ústecko-teplická dráha dodnes není uspořádán, takže čerpal z různých spisů Národního archivu a ústřední odborné knihovny Českých drah, která mu poskytla především výroční zprávy. Informace měl i přímo z vlaků od lidí, se kterými před šedesáti lety pendloval mezi Mostem a Ústím.

Tenkrát si prý někteří cestující dávali ve vagónech aktovky na kolena, mastili mariáš a přitom se bavili. „Kolikrát to bylo velmi podnětné,“ upozornil badatel. Na cestách do práce poznal i důlního měřiče, který celý život jezdil vlakem z Ústí do Teplic a znal také historky z éry monarchie, které líčí třeba chování průvodčích k cestujícím. Jedna ze zaznamenaných historek dokládá, jak přísný byl před víc než sto lety režim i dozor ve vlacích.

Poznáváte zámek na snímcích?
FOTOHÁDANKA z Mostecka: Poznáte zámek? Je národní kulturní památkou

„Na chodbičce 2. třídy si nějaký pán zapálil cigáro a průvodčí ho upozornil, že tam je zakázáno kouřit. Cestující řekl, že na chodbičce určitě ne a že kouřit bude dál. Načež průvodčí mu vyťal takový políček, že cestující to cigáro spolkl v leknutí a ani si nešel stěžovat. Tohle je historka, kterou si pamatuju, páč mě nesmírně pobavila,“ sdělil Losos.Ústecko-teplická dráha byla však v jádru vážná věc. Podle historika je toto téma zajímavé z několika hlavních důvodů. Jedním z nich je fakt, že dráha měla pozoruhodné hospodaření – neustále si půjčovala, a přitom vyplácela slušné dividendy. Byla ale také technicky zajímavá, protože se u ní projevovala modernizace ve vývoji vozového parku.

Páteřní dráha vznikla z iniciativy majitelů dolů

Zásadní je, že páteřní dráha vznikla z iniciativy majitelů dolů, kteří potřebovali přepravovat rychleji uhlí při plánovaném rozvoji těžby v Mostecké pánvi. První roky pod rakouským kapitálem soukromá železnice moc neprosperovala a brzy dokonce stála před krachem, až ji před dluhy zachránili němečtí investoři. Nejprve vydělávala na osobní přepravě, pak na nákladní. Přitom původně se počítalo s tím, že dráha bude vozit významné hosty do lázní Teplice. Proto firma pořídila hned na počátku podnikání salonní vozy až z Hamburku. Dokonce se plánoval rozvoj napojení na západočeské lázně z nádraží v Chomutově, kde byl přestup na Buštěhradskou dráhu a kde se objevila možnost využívat lázeňské rychlíky.

Stopy podkrušnohorské dráhy jsou i bez toho dodnes stále živé. Svědčí o tom také přebal knihy, na němž je historická fotka budovy teplického nádraží. Pořád funkční objekt, který prochází na etapy rekonstrukcí, býval reprezentativním sídlem společnosti Ústecko-teplická dráha.Na křestu Lososovy knihy bylo narváno. Muzejní sál zaplnilo asi 150 zájemců o knihu a podpis autora. Prostřednictvím e-shopu krusnohori.cz byly zaregistrovány objednávky z celé České republiky.

Ilustrační foto pozemku.
Na Mostecku je stále několik nemovitostí bez vlastníků. Od ledna propadnou státu

Kmotry knihy se stali náměstek hejtmana Ústeckého kraje Jiří Řehák, grafik Robert Hochel a oblastní ředitel Správy železnic z Ústí nad Labem Martin Kašpar. „Těším se, že ta knížka doplní mou knihovnu a budu se k ní stále vracet,“ řekl před křtem Martin Kašpar, který má doma od dětství Dějiny městské dopravy. Také tuhle dnes již legendární publikaci napsal Losos. A kromě toho řadu dalších, třeba Vlaky dětských snů, Atlas tramvají či 100 let městské hromadné dopravy na Mostecku 1901 – 2001.

Autor nevyloučil, že napíše knihu také o Duchcovsko-podmokelské dráze, tzv. Kozí dráze, a využil by tak zajímavý soubor vzpomínek někdejšího úředníka této dráhy. „Zatím není jisté, kolik archivního materiálu se podaří dohledat, ale byla by to hezká knížka, protože by byla o ty vzpomínky živá a strašně čtivá,“ dodal Losos.

Historik Ludvík Losos napsal knihu Ústecko-teplická dráha. Na snímku křest publikace a autogramiáda v mosteckém muzeu, kde autor kdysi pracoval.Historik Ludvík Losos napsal knihu Ústecko-teplická dráha. Na snímku křest publikace a autogramiáda v mosteckém muzeu, kde autor kdysi pracoval.Zdroj: Deník/Martin VokurkaLudvík Losos se narodil 29. června 1933 v Praze. Je označován za renesančního člověka, jehož zájmy sahají od přírodních věd až po umění a dopravu. Původní profesí je chemik. Několik let pracoval ve Výzkumném ústavu anorganické chemie v Ústí nad Labem, ale už jako středoškolák spolupracoval s muzei v Ústí a Teplicích.

Sedm let pak vedl mostecké muzeum. Absolvent dějin umění na Univerzitě Karlově poté působil dlouhodobě v památkové péči a mimo jiné zachraňoval historická kolejová vozidla. Jako odborník na konzervátorství stál u zrodu Státních restaurátorských ateliérů.

Veřejnosti je znám hlavně jako autor populárně naučných knih z oblasti železniční dopravy, jež je jeho koníčkem.Lososem popsaná Ústecko-teplická dráha propojila mezi lety 1858 a 1870 Ústí nad Labem, Teplice, Most a Chomutov. Kniha mimo jiné připomíná, že tato páteřní podkrušnohorská železnice je již 100 let součástí sítě státních drah. Vydavatelem knihy je Teplický spolek.

Vznik publikace podpořila města Most, Teplice, Krupka a Jirkov, obce Proboštov, Rtyně nad Bílinou a Jeníkov a Nadační fonduMoldavská dráha / Teplický Semmering.Losos je prvním laureátem Krušnohorské ceny, kterou mu po křtu knihy udělily spolkové Krušnohorské noviny, založené v roce 1880. Cenu vyrobili a sponzorovali sklářští mistři – manželé Jitka a Richard Kantovi, kteří mají své rodinné kořeny v Podkrušnohoří.