Rodák ze Slovenska se kromě malířské tvorby věnoval na severu Čech opravě památek. Stál i za restaurováním Kostela svatého Archanděla Michaela v Litvínově. Ve své branži byl respektovaným odborníkem, který se netajil tím, že se stále učí. Za novými zkušenostmi a postupy jezdil i do zahraničí.

Činorodý umělec v listopadu oznámil konec své restaurátorské kariéry. Ve vysokém věku už nezvládal práce ve výškách, ale hodlal ještě restaurovat poškozenou mozaiku Fontána na litvínovském náměstí Míru. Nouzový stav v ČR však jeho snahu překazil. „Měla to být tečka za mojí životní dráhou, zlatý hřeb mého počínání,“ řekl tehdy v rozhovoru pro Deník.

Vladimír Ščepko zemřel 4. ledna. Pozůstalí zvolili neveřejný pietní obřad v úzkém rodinném kruhu. „Děkujeme všem, kteří tichou vzpomínkou uctí jeho památku,“ informovali.

Úmrtní oznámení začíná citátem Rabíndranátha Thákura: „Smrt není zánikem světla; je zhašením lampy, protože svítá.“

Historička umění Marie Hladká v nekrologu vyzdvihla schopnost Vladimíra Ščepka vracet i drobnějším památkám jejich význam a nevšední krásu. „Svým životem i prací zanechal v povědomí lidí v severních Čechách v oblasti kultury citelnou stopu nevšedního umělce, jenž dokázal rozumět lidem i zdejší krajině, která se stala jeho druhým domovem,“ napsala.

Nekrolog

„Na začátku letošního roku, 4. ledna 2021, náhle zemřel litvínovský výtvarník a umělecký malíř pan Vladimír Ščepko. Bylo mu 85 let.

Na severu Čech, kam přišel přišel ze západního Slovenska (obec Očkov, okr. Trenčín), působil od roku 1956 až do své smrti. Zanechal po sobě řadu opravených kostelů - Archanděla Michaela v Litvínově, Srdce páně v Lomu, Sv. Jana Evangelisty v Malém Březně, Archanděla Michaela na Brandově, kaple Sv. Antonína Paduánského v Louce a interiérů kaplí v Lomu, Kankově u Braňan a přeneseném dřevěném kostele Sv. Jana Křtitele v Českém Jiřetíně. Především pak pomohl při obnově drobných památek jak ve městě, tak v obcích i v otevřené krajině Mostecka, Chomutovska, Teplicka a dalších, přesahujících rámec regionu.

S jeho pracemi se setkáváme na Památníku obětem II. Světové války Pod Koňským vrchem v Mostě, plášti a interiéru Oblastního muzea v Mostě. Jeho rukama prošla také obnova řady funerálních památek na místních hřbitovech zejména v Lomu, Nové Vsi v Horách a na Brandově. Jeho zásluhou tak zůstalo mnoho památek po skončení těžební činnosti v celém regionu zachováno.

Hlavním těžištěm jeho činnosti po příchodu na sever Čech byla výtvarná tvorba a malba. Některé jeho plastiky se zachovaly na území města Mostu - umístěné v prostoru veřejných budov jako jejich součást. Rozsáhlá malířská tvorba byla zaměřena na zachycení různých podob zdejší krajiny pod Krušnými horami, poznamenané těžbou uhlí. Značné množství obrazů z jeho tvorby je součástí soukromých sbírek, doma i v zahraničí. Část uměleckých děl vlastní také galerie Miloše A. Bazovského v Trenčíně.

Na začátku 80. let absolvoval zkoušky v oboru restaurátorství na Akademii výtvarných umění v Paříží, kde velmi dobře obstál a obdržel atest.

Po celý život nosil v srdci svůj rodný kraj, kam se často vracel a občas vypomohl i ve svém rodišti s opravou soch v otevřené krajině. Při svých cestách na Slovensko rád navštěvoval Košariská, rodiště Milana Rastislava Štefánika, krajana, jehož si velmi vážil a měl ve veliké úctě pro všechno, co M. R. Štefánik pro svou vlast a vznik státu učinil. Štefánikova mohyla na Bradle byla pro něj posvátným místem po celý život.

Během doby působení na severu Čech také podnikal cesty do jiných zemí a zachycoval tamní krajinu a způsob života lidí. Nejprve to byly cesty do Německa a severního Pobaltí nebo Bulharska, později do Indočíny a Vietnamu (1976), na pohoří Ťan - Šan a Zakavkazských republik (1980), kde našel mnoho přátel ve svém oboru, dále pak několikrát do Francie a Rakouska. Naposledy navštívil Havajské ostrovy (2000) a nezapomenutelné zážitky zobrazil ve svých zářivě barevných obrazech.

Na sklonku života se už převážně věnoval renovaci drobnějších památek, kterým vracel jejich význam i nevšední krásu. Svým životem i prací zanechal v povědomí lidí v severních Čechách v oblasti kultury citelnou stopu nevšedního umělce, jenž dokázal rozumět lidem i zdejší krajině, která se stala jeho druhým domovem.“

PhDr. Marie Hladká