V pátek 15. července zemřel ve věku 84 let známý severočeský ekolog a bývalý místostarosta Hory Svaté Kateřiny Petr Pakosta. Úmrtí oznámil Deníku jeho syn Lukáš Pakosta. „Rozloučení proběhne v rodinném kruhu,“ dodal.

Petr Pakosta patřil k nejvýraznějším osobnostem okresu Most a Krušnohoří na přelomu 20. a 21. století, kdy svou občanskou angažovaností hýbal společenským děním v regionu. Jeho aktivity ovlivnily řadu lidí a ještě před rokem 1989 pomáhaly odstartovat zlepšování místních poměrů. V roce 2014 obdržel prestižní celostátní cenu Josefa Vavrouška za zásluhy v oblasti ekologie.

„Petr byl můj kamarád. Budu na něj vzpomínat jako na naprosto mimořádného člověka s velkým vztahem k životnímu prostředí a k lidem,“ sdělil litvínovský zastupitel a pedagog Milan Šťovíček. Poznali se v době totality, kdy je spojilo téma ochrany přírody. Společně s dnes již zesnulým Miroslavem Brožíkem vytvořili Ekofórum pánevní oblasti Severočeského kraje, které koncem 80. let spojilo environmentální aktivisty a odborníky a na základě nezkreslených dat žádalo státní orgány o řešení devastujících účinků masivní povrchové těžby uhlí a energetiky na lidské zdraví a krajinu v regionu. Ekofórum mimo jiné přispělo k tomu, že v roce 1990 vznikl vládní Program ozdravění Severočeského kraje, kde pak začalo odsiřování elektráren.

Pakostu už v 70. letech znepokojovalo, jak se za socialismu přehlíží negativní dopady průmyslu. „Sledoval odumírání lesů na Krušných horách působením emisí škodlivin do ovzduší z četných elektráren, chemiček a dalších průmyslových provozů v Podkrušnohoří. Viděl ničení sídel i památek, celého kulturního dědictví po původním obyvatelstvu v pohraničí i podhůří Krušných hor,“ napsal před lety o Pakostovi urbanista a odborník na udržitelný rozvoj Martin Říha, který ho označil za „osobnost tak bohatou na zážitky, životní zkušenosti a občanskou angažovanost, že by to stačilo na několik životů“.

Energií sršící Pakosta vedl v Litvínově ekologické hnutí Brontosaurus, stál u zrodu Spolku pro záchranu zámku Jezeří, burcoval úředníky, vědce i umělce a spolupořádal akce k probuzení občanské společnosti, což před rokem 1989 nebylo obvyklé. „Jako člověk průbojný a asertivní se nebál oslovit místní, regionální ani ústřední politiky a klást jim nepříjemné otázky. Tak se mu brzy dostalo pozornosti nejen od duší spřízněných, ale i od StB,“ poznamenal Říha.

Navzdory mnohým překážkám se Pakostovi a jeho kolegům podařilo oslovit i tajemníka ÚV KSČ Rudolfa Hegenbarta a dostat ožehavá témata do jednání stranických a státních orgánů. Než začala sametová revoluce, před kterou pořádali ekologické demonstrace, prosadili například záchranu Jezeří, které mířilo k demolici kvůli těžbě uhlí. Pakosta poté mimo jiné inicioval vybudování litvínovské střední školy Schola Humanitas, která se zaměřuje na životní prostředí a letos slaví 30. výročí výročí vzniku.

Patriot i recesista

Petr Pakosta prožil dětství v rodném Brandýse nad Orlicí ve východních Čechách. Vystudoval hornickou průmyslovku v Ostravě, kde pracoval jako havíř, a pak se na umístěnku dostal na Mostecko. Krátce bydlel v Mostě, ale město se mu nelíbilo, a tak se přestěhoval blíž k přírodě - do domku u potoka v Hoře Svaté Kateřiny. Když po pracovním úrazu nemohl dál fárat na hlubinném dolu Centrum, začal studovat pedagogiku a učil patnáct let na stavebním učilišti v Meziboří.

Po listopadu 1989 pracoval jako vedoucí úseku ochrany přírody a krajiny Okresního národního výboru v Mostě a byl místostarostou Hory Svaté Kateřiny, kde se snažil zpřístupňovat stará důlní díla a vedl rodinný ekologický statek. Byl také pilotem větroně, zakladatelem Zeleného domu v Litvínově, spoluzakladatel recesistické Ligy Umírněných Kantorů a patřil k obráncům Libkovic zaniklým kvůli těžbě uhlí. Působil i jako publicista a podílel se na posilování přeshraničních styků s Německem.

close Petr Pakosta na archivním snímku info Zdroj: archiv Deníku zoom_in Petr Pakosta na archivním snímku

Vtipný, pracovitý a nápady sršící Pakosta, který měl v úzkém okruhu přátel přezdívku „ryšavý čmelák“, uměl provokovat i v seniorském věku. V roce 2008 požadoval připojení Hory Svaté Kateřiny k Praze, aby upozornil, že malé obce jsou státem při rozdělování daní znevýhodňovány.

V rozhovoru pro Paměť národa, což je jedna z nejrozsáhlejších sbírek vzpomínek pamětníků v Evropě, Pakosta uvedl, že za nemoci a úmrtí způsobené životem v průmyslem devastovaném kraji mohli konkrétní lidé, kteří o nebezpečné míře znečištění před rokem 1989 věděli, ale nijak situaci neřešili - od řadových lidí na hygienických stanicích až po nejvyšší politické špičky. „Dobrou zprávou pro mě je, že se narodila generace, na které vidím, že se s životním prostředím snaží něco dělat,“ řekl Paměti národa Petr Pakosta, otec dvou dcer a tří synů, praotec tří vnuček, šesti vnuků, jedné pravnučky a tří pravnuků.