Díla jsou zhruba od padesáti výtvarníků. "Je to oslava práce lidí na Mostecku, kteří přetvářeli krajinu. Možná to může působit trochu smutně, ale my v tom prostředí žijeme," řekl ředitel knihovny Tomáš Ondrášek. Sám byl prý nejprve skeptický k tomu, zda se podaří shromáždit dostatek kvalitních obrazů.

Radnice na jaře vyzvala občany, aby přinášeli do knihovny díla, na nichž je hornictví ztvárněno. "Sešlo se jich nakonec na 150, z toho stovku uvidí návštěvníci výstavy, kterou doprovodí černobílé fotografie a drobné předměty spjaté s těžbou," uvedl ředitel.

Řadu hodin trávila u shromážděných děl akademická malířka Helena Ambrosová, jejímž životním tématem se staly motivy ze starého Mostu. Musela nejen vybrat obrazy na výstavu, ale také je restaurovat jemným otíráním, práci měla i s poškozenými rámy. Její manžel Karel Bořecký pracoval v Severočeských hnědouhelných dolech. "Na výstavě bude hlavně olejomalba na plátně, grafika, dřevořezy či linoryty a téma jsou většinou pochmurná, protože práce horníků je těžká," uvedla Ambrosová.

Deprese by ale podle Ondráška z obrazů čišet neměla. "Je to svědectví doby, do níž patří i díla poplatná komunismu, ani ty jsme nemohli vynechat, nicméně většina jsou seriózní a hodnotné obrazy," uvedl ředitel.

Aktuální téma

Výstava může být podle primátora Jana Paparegy vzpomínkou na práci v dolech pro starší generaci a pro mladou generaci má být připomenutím hornictví, které k Mostecku neodmyslitelně patří.

O těžbě se v regionu v posledních letech mluvilo v souvislosti s ekologickými územními limity. Rozhodnutím vlády byly prolomeny pouze v dole Bílina, naopak zachovány zůstávají na dole ČSA. To zaručuje budoucnost obci Horní Jiřetín nedaleko Mostu, naopak o práci kvůli útlumu těžby přijdou havíři.

Kvůli dobývání uhlí byla v minulém století zbourána větší část historického města Mostu. Vrcholem těžby byla léta 1975 až 1980, tehdy Severočeské hnědouhelné doly zaměstnávaly kolem 60.000 lidí.

Do krajiny zasažené těžbou přijíždí umělci i v současnosti. Podle ředitele Vršanské uhelné Vladimíra Roučka jsou to hlavně režiséři, kteří hledají zajímavé exteriéry, a fotografové. Snímky s netradičním pozadím jezdí do lomů pořizovat sportovní kluby, hudební kapely, modelingové agentury. Častými návštěvníky jsou také lidé, kteří fotografují zvířata a rostliny.

Obrazy na výstavě od čtyřicítky malířů jsou z let 1947 až 2007, fotografie Josefa Sudka z let 1957 až 1962 a fotky dalších fotografů z let 1975 až 2015. Výstava v knihovně končí 30. října.