Kdo chová v bytě zvířata, nestačí se divit, jak šly ceny v poslední době nahoru. Jeden příklad za všechny. Obyčejné bentonitové stelivo pro kočky v běžných obchodech v Mostě zdražilo o víc než sto procent. Zatímco za covidu se dalo pět kilogramů pořídit za 19,90 korun, dnes je stejný pytel za 42,90 korun. A to je ještě akční cena, takže kdo na ni nemůže čekat, platí víc. Hodně lidí proto omezilo nákupy a berou jen to nejlevnější, což velmi pociťují drobní lokální prodejci chovatelských potřeb. Ti už v minulosti museli čelit řadě nepřízní, hlavně nástupu e-shopů a velkých obchodních řetězců. Mostecko navíc dlouhodobě patří k ekonomicky nejslabším oblastem, které se potýkají s nadprůměrnou nezaměstnaností či vysokým počtem zadlužených obyvatel.

Senior Josef Mach z Mostu patří mezi vzácné výjimky. Pro krmivo do supermarketů nechodí a na internetu ho nehledá. S manželkou se starají o shih-tzu fenku Vony a už čtrnáct let jí kupují granule a pamlsky v Zoo Centru v ulici Maxima Gorkého. Přestože by mohli ušetřit nákupem méně kvalitního zboží, ze svých zásad zatím neslevují. „Snažíme se kupovat to, co má Vonynka ráda. A tady jsme spokojeni,“ vysvětlil Mostečan, když fence koupil další balíček granulí za víc než tři stovky korun.

Mostecké Zoo Centrum patří v regionu k nemnoha krámkům, které mají tři desítky let stejný sortiment a stejné majitele. Obchůdek založil v roce 1991 veterinární technik Roman Lisý a vede ho společně se svou manželkou Věrou. Chovatelské potřeby se jim daří udržet navzdory všem krizím, se kterými se v tuzemsku potýkali všichni živnostníci. Nyní jsou ale tržby historicky nejnižší a boj o přežití graduje. „Tato krize je podle mě nejhorší, dokonce víc než ta covidová,“ sdělila Věra Lisá. Propad obchodování je od loňska markantní. Ubylo zákazníků, kteří kupují krmivo, pomůcky i živá zvířata. Začalo to loni po zdražení energií. Lidé se zbavují třeba terárií, aby snížili výdaje za elektřinu, výrazně klesla poptávka po nových zvířatech, a tím pádem i po příslušenství. Ti, co mají málo peněz, míří za akcemi do velkých marketů nebo hledají to nejlevnější na internetu. Tradiční speciální obchůdky, které si nemohou podbízivé výprodeje dovolit, pak vypadají liduprázdně.

„Měli jsme den, kdy první zákazník přišel až v jednu hodinu odpoledne. To předtím nikdy nebylo,“ upozornil Roman Lisý. Prodej za covidu byl sice složitý, ale zákazníci utráceli. Tehdy nikdo nemohl tušit, že po epidemii přijde další rána a spousta lidí přestane do krámku chodit, protože začnou šetřit i na zvířatech. Obchod míval otevřeno do 18 hodin, ale teď je provozní doba o hodinu kratší, aby manželé nebyli v krámku zbytečně. Pomáhají si ještě malou pobočkou v Tesku, a však i tu provází odliv zákazníků. Těch, kteří nehledí na cenu, je podle paní Věry jen hrstka. Stejně jako klasických zverimexů, kterých v tuzemsku ubývá, přestože je jejich konkurenční výhodou zkušený personál, jenž dokáže poradit. „Je to jako naše dítě,“ popsal Roman Lisý vztah k živnosti, kterou s manželkou budoval od doby, kdy granule znal jen málokdo a krámek, kdysi umístěný ve Velebudicích, zajišťoval bourané maso.

Úbytek zákazníků kvůli vyšším výrobním a distribučním cenám zaznamenali také manželé Jetelovi, kteří v Mostě provozují chovatelské potřeby od roku 1995 a nyní sídlí naproti Centralu. Oba jsou v seniorském věku a ani oni nemají e-shop a akční slevy. Ceny se však snaží udržet na přijatelné úrovni, aby měli odbyt a nevykázali ztrátu. Na vyskakování to ale není. „Kdybychom nebrali důchod, tak nás obchod neuživí,“ uvedla Eva Jetelová. Jejich krámek navštěvují i chovatelé z Litvínova a věrní zákazníci, ale těch není tolik, aby prodej zase rostl. „Někdo chodí denně, někdo jednou týdně, někdo jednou měsíčně. A pak jsou lidi, kteří přijdu jednou za uherský rok, nebo jednou a pak už nikdy,“ dodal Josef Jetel.