Extraligové zlato, které si pověsili na krk hokejisté Litvínova, zamířilo také do Mělníka. Konkrétně do „zlatých" rukou renomovaného fyzioterapeuta Milana Javanského. Právě on totiž mimo jiné v celé extraligové sezoně dával v případě nutnosti dohromady hokejisty Vervy. Na titulu tak má nemalý podíl.

„Je to pro mě velké ocenění, že si mě vybrali jako hlavního terapeuta a mohl jsem pomoci k takovému úspěchu. Vždyť Litvínov usiloval o tuto medaili padesát šest let a dosud ji nikdy nezískal," říká k tomu odborník, který se sám aktivně věnuje bojovému umění. K litvínovskému týmu si ho vybral samotný Jiří Šlégr, jeden z plejády známých sportovců či umělců, kteří rukama Milana Javanského prošli či nadále procházejí. Mimochodem právě mezi ostatními trofejemi či společnými fotkami od jiných hráčů prý najde medaile své čestné místo.

Zatímco třeba o špičkové tenisty na čele s Radkem Štěpánkem, kterému nedávno dával dohromady bolavou plotýnku, nebo boxery se Milan Javanský stará pravidelně, u hokejového mužstva šlo o jeho premiéru. Strávil s ním celý extraligový cyklus, který se protáhl, jak nejvíce mohl. Právě v play-off přitom byla Javanského práce zapotřebí nejvíce. Jeho úkolem, jak sám říká, bylo udržet klíčové hráče ve hře, a nikoli na střídačce. Zatímco v sezoně stačily pravidelné návštěvy litvínovské kabiny, případně individuální péče o jednotlivé hráče, v závěrečných bojích o Masarykův pohár byl s týmem téměř v jednom kuse.

Zážitek na celý život

Vše gradovalo sedmizápasovým finalovým maratonem s Třincem. „To už jsem byl s týmem i na hotelu. V těchto zápasech totiž rozhoduje každá vteřina, takže není čas cokoli odkládat, ale musíte být k dispozici a vše hned řešit," přiblížil Milan Javanský. Ten potvrdil, že ho zápasy vyřazovací části zcela vtáhly do děje. „Pěknému hokeji jsem fandil odjakživa, třeba když se hrálo Nagano, nebo při mistrovství světa. Nyní jsem se dostal do jednoho z nejlepších extraligových klubů. Vyhrát titul bylo fantastické. Úplně vás to unese. V Litvínově je to jako jedna velká rodina. Myslím, že kolektivně se všechno povedlo dát dohromady. Je to zážitek na celý život."

Za základní kameny historického úspěchu týmu pak rodák z Mělníka považuje oba zlaté olympioniky z Nagana. Ale zdaleka nejen je. „Jiří Šlégr chtěl i přes letité problémy po operaci páteře pomoci litvínovskému hokeji. Udržoval jsem ho, aby se na tom mohl podílet, ale jeho zdravotní stav byl na hraně a neumožnilo mu to dohrát. Martin Ručinský je dalším pilířem a hybnou silou, na kterém to stavějí. Oba velikáni mají velký respekt a úctu, což je důležité."

S obdivem ovšem Milan Javanský mluví také o práci obou trenérů.

„Bez pánů Hořavy s Rulíkem by úspěch vůbec nebyl reálný. Takticky tým směřovali k vítězství," nepochybuje. …A také dalších hráčů: „Jakub Petružálek, který je i našim rodinným přítelem, byl nejlepším útočníkem soutěže. Obrovským kamarádem, kterému jsem v sezoně spravoval kolena, je i brankář Pavel Francouz, jehož forma je vskutku reprezentační. Finále zase rozhodl výborný František Lukeš. A tak bych mohl pokračovat o celém kolektivu na čele s manažerem Robertem Kyselou," nechce na nikoho zapomenout muž, který měl kdysi v péči třeba i třísla hokejového brankáře z nejslavnějších legendárního Dominátora. Spolupráci s „chemiky" má prý předjednanou i na příští hokejovou sezonu, a to i na úrovni juniorů, protože, jak sám zdůrazňuje, špičkoví sportovci a terapeuti se bez sebe navzájem zkrátka neobejdou. „Při dnešní dlouhověkosti hráčů třeba jako v případě Martina Ručinského je nutné, aby se už mladí naučili, jak dodržovat rehabilitaci, aby jejich tělo vydrželo co nejvíce. A není to jen o ošetření, ale i o prevenci," uzavírá Javanský.