Šestatřicetiletá Lucie Klainová odpočívá na lavičce na 1. náměstí v Mostě a nahlas přemýšlí, zda se jí dobře sedí. Lavička není gauč, ale v centru města by se měl návštěvník přece jen cítit alespoň trochu pohodlně. Jenže lavička, na níž Lucie sedí, nepatří k těm komfortním. Má sice zaoblený dřevěný sedák, ale když se žena opře, kovová trubka jí tlačí na obratle. „Tahle lavička by měla být celá dřevěná, prostě klasická,“ řekne žena, která preferuje plné zádové opěradlo. Kdyby na tu lavičku posadila malé dítě, mohlo by snadno spadnout na druhou stranu, protože mezi sedákem a trubkou na opření je velký otvor. A kdyby na tmavý kov pražilo slunce, tak by opěradlo bylo navíc horké.

Jak se vám sedí? Která lavička vám vyhovuje a která ne? Zkuste popsat ideální lavičku? Kde vám lavičky chybí? Tyto a další otázky kladl Deník lidem, kteří seděli v Mostě na různých lavičkách. Těch je spousta druhů a na každé se sedí jinak. Z názorů a zkušeností oslovených obyvatel Deník sestavil stručný popis lavičky, která by mohla vyhovovat co největšímu počtu lidí.

„Je to důležité téma,“ potvrdila na 1. náměstí 43letá Renata, která také seděla na lavičce s kovovou trubkou za zády. „Je pravda, že opěradlo je hodně důležité,“ dodala. I ona se raději opírá o dřevo, ale má to jednu podmínku. Taková lavička musí být v bezvadném stavu. Důvod? Kdyby dřevěné opěradlo bylo poškozené, například naštípnuté, tříska by mohla roztrhnout oblečení. „Halenka je pak v čudu. To už je pak lepší lavička bez opěradla nebo kovová,“ řekla Mostečanka. Kovová lavička má podle ní ještě jednu výhodu – snadněji se z ní ubrouskem utírá ptačí trus, zatímco na starších dřevěných lavičkách po něm zůstávají fleky, které odrazují od usednutí. Podle Renaty je také třeba dbát na design, protože lidé očekávají hlavně od centra, že tam budou lavičky nejen pohodlné, ale že budou i hezky vypadat. „Když si koupíte kafe a jdete si s kamarádkou pokecat, tak dobrou lavičku prostě potřebujete. A to platí i pro starší dámy,“ upozornila Renata.

Podle několika seniorek oslovených u Rozkvětu jsou nejlepší dřevěné lavičky. Třeba i ty bez opěradla nebo ty s betonovou palisádou na opření, což je případ laviček mezi Rozkvětem a Centralem. Taková kombinace sice na první pohled vypadá odtažitě, ale seniorkám to prý stačí, když se jen na chvíli chtějí posadit cestou z nákupu. „Nejhorší lavičky jsou ty kovové na tramvajových zastávkách. Studí, a když je chladno, tak si tam ani nemůžete sednout. Přece nebudu nosit podsedák! Je to hrozné. Měly by je vyhodit a dát tam dřevěné,“ rozčílila se jedna z babiček.

Dvaašedesátiletý Zdeněk si také moc nehověl, když na třídě Budovatelů u bývalé rybárny čekal na autobusovou linku 16. Na zastávce je sice kovová lavička se zaobleném opěradlem pro celá záda, ale senior se raději neopíral. „Moc dobře se mi na tom nesedí, je to takové tvrdé. Když se chci opřít, tak mě trubky tlačí na obratle. Lepší by byla prkna,“ řekl senior.

Jedna maminka, která seděla v Radničním parku, se svěřila, že nemá ráda lavičky s otvory v sedáku, protože jimi mohou propadnout drobné předměty, například dětské pitíčko nebo brýle. Proto jí lavičky z širokých prken v parku vyhovují. „Pro mě je lepší dřevo. Kov je v létě nepříjemně rozpálený,“ uvedla. Podle její kamarádky jsou nejlepší lavičky, na kterých se lze opřít. „Pro mě materiál není tak podstatný. Hlavně, aby lavička byla plná, bez otvorů,“ uvedla.

Čtyřicetiletá Míša ocenila atypickou lavičku v Radničním parku. Tuto dlouhou lavičku, či spíše zídku na sezení, tvoří spojené, různě tvarované a různě vysoké betonové bloky zakryté prkny. „Moje malá dcera si sedává na nižší část a má nohy na zemi, což je super. Pro malé děti je to pohodlné, protože jim nohy nevisí, a když si potřebují zavázat tkaničku, tak je to snadnější,“ řekla Míša, která využívá ojedinělou lavičku i v zimě, kdy je v parku kluziště a je třeba se rychle přezout do bruslí.

K těm spíše chváleným patří i lavičky před sochou T. G. Masaryka, které se táhnou podél záhonů na okraji 1. náměstí. Některé ženy na nich vydrží sedět i přes hodinu. Z rozhovorů s lidmi na lavičkách také vyplynulo, že by uvítali další lavičky třeba na Šibeníku, u jezera Most, na Matyldě a Benediktu a také na sídlištích. V centru jich je prý dost.

Radnice nedávno nechala kvůli zvýšené poptávce instalovat další lavice u jezera Most, kde vzniklo nové občerstvení. „Frekvence návštěvníků je tam obrovská,“ vysvětlila mluvčí radnice Klára Vydrová. U jezera se dá posedět i v nových altánech. V parku Šibeník vzniklo v červnu 80 míst na sezení ve Funparku, kde se otevřela budova s prodejnou nápojů a jídla.

Ideální lavička podle Mostečanů
Má sedák a opěradlo z kvalitního zaobleného dřeva či jiného materiálu, který v zimě příliš nestudí a za vedra příliš nehřeje jako kov. Při opření lavička podpírá celá záda, netlačí na obratle a nemá v sedáku otvory, aby jimi nepropadly drobné předměty. Dřevěné lavičky se musejí udržovat, aby třísky nepoškozovaly oblečení.