Zatímco ten první vyplaval na povrch až po dlouhých letech, druhý se řešil ještě týž rok. Klub ze Stínadel za něj pykal, i když vina prokázaná nebyla.

První případ sahá do roku 1975. V nejvyšší fotbalové soutěži se zachraňovaly týmy Sparty a Třince. V posledním kole potřebovala obě družstva vyhrát co nejvyšším rozdílem, o lepším postavení totiž rozhodoval při bodové shodě nesmyslně podíl skóre. Třinec doma hostil Bohemians Praha, Sparta Teplice. Žlutomodrým už v závěrečném dějství o nic nešlo, „klokani" mohli ještě skončit v tabulce druzí.

V Třinci však v 10. minutě prohrávali 0:2.  Sparta po první půli vedla 3:0, po obrátce přidala čtvrtý gól. U polských hranic ale natáhli přestávku, Třinec tak měl režii zápasu pod kontrolou a do konce utkání vstřelil do sítě Bohemky potřebný počet gólů. Letenským výhra 4:0 nad Teplicemi k záchraně nestačila a sestoupili do druhé ligy.

Později vyplavalo na povrch, že někteří hráči Bohemians dostali za vysokou porážku již dopředu dobře zaplaceno. Stejně tak po letech proběhlo médii, že někteří hráči Teplic si na své konto mohli připsat slušné částky. Vzhledem k tomu, že Sparta sestoupila, museli peníze vrátit vedení letenského klubu. Pouze jeden fotbalista ze Stínadel si peníze nechal. Vzkázal Pražanům, že svou práci splnil a podle domluvy zařídil očekávaný výsledek. Neměl tak důvod peníze vracet. 

Tato kauza nebyla policií nikterak vyšetřována, nikdo za ni nebyl potrestaný. Jak již bylo zmíněno, vše se provalilo až po dlouhých letech, a to hlavně díky knize Jaroslava Houšky, bývalého sekretáře Bohemians, jenž v roce 1996 napsal knihu Fotbal na prodej.

Druhý korupční případ, v němž figurují mimo jiné i Teplice, je z roku 1989. Žlutomodří se tou dobou potáceli už pět let ve druhé lize. Na podzim, po sedmém kole ročníku 1989/1990, se na tréninku objevili „esenbáci". Sebrali přímo z hrací plochy hráče Uličného a Záveského a oba brankáře, Počtu a Ševce. Veřejná bezpečnost je podezřívala z pokusu o převzetí úplatku, ke kterému mělo dojít na jaře téhož roku.

V 28. kole hrálo Ústí s Teplicemi. Domácímu Spartaku hrozil sestup, akutně proto potřeboval „skláře" porazit. Za Ústí hrál tehdy exteplický Stanislav Hoffmann, který předal peníze Uličnému. Teplický fotbalista o všem informoval své spoluhráče. Ti ale Ústí body neodevzdali, a tak Uličný po zápase Hoffmannovi peníze vrátil.

Když se k policii tato skutečnost donesla, začala jednat. V socialistickém Československu totiž platil „udavačský zákon", který se schovával pod formulaci „oznamovací povinnost". A protože všichni čtyři obvinění o úplatku věděli, ale nesplnili „oznamovací povinnost", Teplice byly svazovými orgány potrestány. Druholigový TJ Sklo Union Teplice byl vyloučen ze druhé ligy a přeřazen o soutěž níže s tím, že tuto soutěž zahájí až novým ročníkem 1990/1991.

V polovině prosince 1989 ale dostaly věci jiný spád. Okresní prokuratura v Teplicích ukončila vyšetřování případu a zastavila trestní stíhání hráčů. Vina se neprokázala.

Na začátku roku 1990 byla Teplicím i na základě amnestie druhá liga vrácena, nicméně s logiku odporujícím dodatkem, že po skončení ročníku jim bude 6 bodů odečteno. Do té chvíle, než byla Teplicím druhá liga odebrána, získaly 8 bodů. Jaro tedy zahajovaly pouze se dvěma body, navíc musely dohrávat podzimní duely.

Nakonec se jim podařilo druhou nejvyšší soutěž udržet, v příští sezoně už ale tak úspěšné nebyly a zřítily se do nižší soutěže. Této kauze se věnovala kniha Pavla Biedermanna Kdo to zavinil? z roku 1995.

Zpracovali František Bílek a Pavel Biedermann