Zvoní. Do tělocvičny přichází asi třicítka žáků a žákyň osmé třídy. Sluneční svit pronikající dovnitř velkými okny se odráží od trofeje, s níž se před několika měsíci pošmajchlovali a vyfotili snad všichni z Litvínova. Na školáky tu totiž tentokrát nečeká jejich učitel s píšťalkou kolem krku, ale speciální návštěva. Kondiční kouč litvínovských hokejistů Ondřej Ježek a dva hráči – Miloslav Hořava a Pavel Smolka – přijeli na Meziboří vést jednu hodinu „těláku".

Masarykův pohár plní roli připomínky nedávného obrovského úspěchu Chemiků a je připraven na další várku těch, co prahnou po společné fotografii s ním. Na pózování má ale ještě pětačtyřicet minut čas.

„Kdo z vás sportuje?" ptá se Ondřej Ježek, když se všechny děti usadí před něj na parkety. Ruce letí vzhůru. Přihlásí se drtivá většina. Úplně opačná situace nastává po dotazu, kdo ráno snídá. Takových tu sedí jen pár. Ondřej Ježek vykládá, jak důležitý je pohyb, jak dnes lidé v podstatě jen sedí, co by rozhodně mělo a co by rozhodně nemělo chybět v jídelníčku.

Pak přichází na řadu cvičení, spíše tedy rozcvička. Je čas zvednout se. Poskakování na špičkách střídají další protahovací cviky. Sranda? Pro někoho končí při skákání na jedné noze. Dělat to se zavřenýma očima se ukazuje být jen zdánlivě jednoduchým úkolem.

Mezi žáky pak při dalších cvičeních začnou procházet Miloslav Hořava a Pavel Smolka a radí jim. „Pomalu jedna, hop, dva…," velí Ondřej Ježek a v podstatě nenápadně mnohým dokazuje, že dobře zvládnutá motorika není přirozená věc. „A zvedáme pravou ruku," ukazuje další cvik kondiční kouč Vervy. Žáky fakt, že mají předcvičovatele před sebou, natolik zmate, že řada z nich zvedá levou.

Konec rozcvičky. Čas neúprosně letí, což možná i leckdo vítá. Největší výzva ale teprve přijde. Osmáci se rozdělí do několika skupin a závodí v opičím a krabím běhu. Zdolávají tělocvičnu z jedné strany na druhou. Už se objevuje pot. Dělat to dvakrát je, soudě dle výrazů v obličejích, pořádná „pruda", ale možnost vyhrát lístky na nedělní zápas s Vítkovicemi v nich probouzí velkou motivaci.

Hodina končí autogramiádou a společným focením. „A hlavně, hýbejte se. Pro člověka je to přirozené. Musí se hýbat," loučí se Ondřej Ježek.

Klub nevylučuje, že bude v programu pokračovat i v příštím roce v dalších školách na území Ústeckého kraje.