Šestadvacetiletý tatér původem z Mostu se po studiu střední ekonomické školy a práci na šachtě odstěhoval do hlavního města kvůli příležitostem. Nyní objevuje svět businessu a pere se se vším, co přináší. Sám nosí na těle sedm tetování, které pro něj mají význam především klidu. Svou práci nebere jako trend, ale jako spojení s lidmi a staví se k ní velmi pečlivě. „Na návrhu dokážu pracovat až patnáct hodin a tetovat dalších osm. Do Mostu se pravidelně vracím a vytvářím lidem celoživotní vzpomínky,“ říká Jakub Kuník v rozhovoru pro Týdeník Mostecko.
Chodil jste na střední ekonomickou školu, což je k tetování trochu daleko.
Dostal jsem se k tomu tak, že jsem se před dvěma lety odstěhoval z Mostu do Prahy a pracoval v iStylu, kam si přišla koupit tablet na kreslení jedna tatérka. Zakecali jsme se, pozvala mě do studia, ukázala mi co a jak. Úplně tam na mě dýchla ta atmosféra a pak nebylo o čem diskutovat.
Proč jste z Mostu odešel?
Po životních zkušenostech jsem potřeboval odejít z tohoto místa a objevit další kousek sám sebe. Jiné místo, než je Praha, mě nenapadlo. Navíc zde byla velká nabídka práce.
Co rád děláte ve volném čase?
Hlavně kreslím, protože tetování mi bere většinu času, takže volného pak už tolik nemám. Ale když už, tak jezdím s přítelkyní na výlety, s rodinou na chalupu a nebo zkrátka odpočívám. Mám rád klid, jelikož život sám o sobě je v Praze dost divoký a chaotický.
Baví vás spíše kreativní nebo i fyzická práce?
Balanc je v životě důležitý, a proto nedávám přednost ani jedné z těchto možností. Rád si zapřemýšlím a zapracuji hlavou, tak jako si rád dám do těla.
Děláte i něco jiného než tetování?
Nedělám, je to má práce na plný úvazek.
Rád malujete. Kdy a jak jste se k tomu dostal?
Už od školky jsem maloval moc rád. Časem mi ale plátna a papíry přestaly stačit, a tak jsem se rozhodl, že bych rád začal kreslit na lidi. Líbí se mi, že takto budou lidé nosit mou kresbu na těle celý život. Každopádně jak papír a tužka, tak ani plátna mi nejsou doteď cizí.
Malovat na kůži pro vás nyní tedy znamená více než na papír?
Ono je to úplně jiné. Když někoho tetuji, tak s ním navazuji spojení. To s plátnem tolik nejde, tam pracuji jen sám se sebou. Takto můžete toho člověka poznat a kolikrát být i jeho psychickou poradnou.
Co byste dělal, kdybyste nebyl tatér?
To neumím říct. Práce prodavače mě celkem bavila, ale jako tatér mám svůj klid a je za mnou vidět cesta, kterou jsem ušel. Dnes je těžké najít zaměstnavatele, který by se rád staral o své zaměstnance.
Myslíte, že tetování vám vydrží?
Je to těžké, protože konkurence je velká, ale věřím, že to se prolomí.
Slyšela jsem, že jste chvíli i tancoval. Proč jste přestal?
Řekl bych, že to bylo stářím (smích). Zkrátka to nějak odešlo. Mám to v sobě pořád, jelikož pro mě byl tanec spíše o rodině a spiritualitě. Ale v tu chvíli, kdy jsem končil, jsem měl těžkou fyzickou práci, takže jsem byl často unavený a vynechával tréninky.
Čím se odlišujete od ostatních?
Určitě se odlišuji stylem i filosofií, jak tu práci beru. Neberu tohle řemeslo jako trendy, ale jako spojení mezi uměním a spiritualitou, tak jako spojením mezi mnou a klientem. Netetuji šablony z internetu, nekopíruji, chci aby člověk nosil originální kousky ušité na míru.
Co vás baví tetovat nejvíc?
Určitě obličeje, protože v nich je opravdu hodně energie a emocí. A když se obličej zkombinuje se zvířetem nebo rostlinou, tak se vše ještě podtrhne nebo vznikne něco úplně nového.
Je pro vás snadnější si obličej vymyslet nebo ho nakreslit podle fotky?
Jak kdy. Samozřejmě, že se někdy pro inspiraci na nějaké fotky podívám, ale když stále nemůžu najít to pravé, tak si je zkouším vymyslet.
Máte rád tetování s příběhem?
Mám je radši než jakákoliv jiná. V nich se totiž skrývá síla. Ať je to vzpomínka, myšlenka nebo názor.
Je nějaké, které vám zůstalo v hlavě?
Nejvíce mi v hlavě uvízla ta první tetování, protože si vážím toho, že mi lidé svou kůži dali, ačkoliv jsem měl úplně nulové zkušenosti. Tito lidé jsou naprosto nejdůležitější. Ale nejen tito, veškerá moje klientela je důležitá, protože bez nich bych nemohl být tam, kde jsem teď.
Vzpomenete si na své první?
Úplně poprvé jsem tetoval sám sebe. Přítelkyně mě vyhecovala a já si udělal čárku na nohu. A hned další šla na řadu právě přítelkyně, které jsem tetoval drobné tetování za krk.
Plánujete tetovat sám sebe znovu v budoucnu?
Asi ano, ale rozhodně spíše něco jednoduššího. Samozřejmě se trochu bojím, protože není lehké na sebe udělat rovnou čáru. Mám sám sebou potetované ještě prsty, kde mám morseovkou svou šťastnou a nebeskou číslici sedm. Vzniklo to upřímně z toho, že jsem si při práci nechtěně udělal ze strany prstu tečku a nechtěl ji nechat jen tak.
A která bolela nejvíc?
To první, které mám na hrudi. Nezvolil jsem si zrovna nejlepší místo k tak velkému prvnímu tetování (smích).
Uvažoval jste někdy i o handpoke tetování?
Ne. Ne, že bych to neuznával, ale strojek je zkrátka přesnější a rychlejší. Líbí se mi stará technika handpoke, kdy se jehly vklepávaly bambusovými dřívky do těla. Člověk z toho pak má i zážitek.
Jak moc těžké je rozjet business v dnešní době?
Hodně těžké. Konkurence je opravdu šílená, hlavně v Praze. Pokud se chcete zviditelnit, je nezbytné používat platformy jako je Instagram, což dříve nebylo. Dneska se lidé i dost dívají na cenu, raději než na kvalitu. Ke všemu business leze do všeho. Do osobního života, vztahu, okolí, psychiky a peněz. Samozřejmě, že kdyby to bylo jednoduché, tak by to dělal každý.
Jak se vy sám s konkurencí vyrovnáváte?
Já ji neberu jako konkurenci a zlo, ale jako školu. Vždy je a bude co zlepšovat, nikdo nebude dokonalý, a to je to, co by nás mělo bavit.
Kdo je váš vzor?
Můj největší vzor je Alex Sorsa, který dělá portréty žen, které kombinuje s různými zvířaty a podobně. Dělá to svým specifickým stylem, který se mi moc líbí. Vždy vítězí nejoriginálnější nápady a to je důležité. Ale vzorem je vlastně každý tatér a jejich práce, protože se člověk inspiruje tak nějak vším, co mu přijde pod oči.
Jaký máte názor na partnerská tetování?
Je to roztomilé, ale asi bych to nedělal. Dělal jsem takhle stejné tetování matce a dceři a to mi přišlo opravdu moc hezké, ale v páru to nevím. Sám bych si to určitě neudělal, jelikož nikdy nevíte, co přijde.
Jaký je váš cíl?
V podnikání bych chtěl mít časem vlastní studio a potkávat lidi, kteří berou tetování na vážno, jako já, a ne jen jako trend. A v osobním životě chci mít rodinu a být šťastný a zdravý, což je pro mě nejdůležitější.
Co byste vzkázal začínajícím tatérům?
Aby vydrželi! Není to žádná sranda, je to opravdu běh na dlouhou trať. Člověk musí mít opravdu velkou trpělivost a zapálení, aby se v podnikání udržel. A vždy se ptát sám sebe proč s tím začal. Pokud to bere jen jako jednoduchý výdělek peněz, tak ať s tím skončí hned, protože to není lehké.
A co lidem, kteří se k tetování nedokáží odhodlat?
Ať se nebojí. Podle mě by každý tatér měl umět své klienty uklidnit. Když já vím, že má někdo opravdu strach, tak mu vše popisuju a říkám, co dělám, aby věděl a strach opadával.
Nemáte vy sám strach, že se vám tetování nepovede?
Podle mě právě ty kérky, které jsou omylem přetažené, jsou právě nejkrásnější, jelikož jsou autentické a originální. Zkrátka hezčí, než úplně perfektní. Tohle ale neplatí u nápisů, samozřejmě. Je to umění a to není perfektní. Ale abych zodpověděl otázku, nebojím se.
Proč tetujete převážně jen černě a ne více barevně?
Protože mám takový svůj černobílý svět. Myslím, že je i poznat, že mě to více baví. Barevné mi přijdou už dost jako omalovánka a já osobně to moc nemusím.
Co máte na Mostě nejraději?
Zeleň. V zimě jí tu sice logicky moc není, ale v létě je tu vždy kam jít. Ať už k jezeru, na Šibeník, na Benedikt a podobně. V Praze je více kamene než zeleně. Takže to mám na Mostě rád.
Říkáte hrdě, že jste z Mostu?
Neřekl bych, že je to hrdost, ani stud. Když se mě někdo zeptá, tak mu normálně odpovím. Když někdo řekne “Dycky Most!“ tak se jen tak pousměju pod nos a neřeším to.
Plánujete se do Mostu vrátit?
Já neplánuju vůbec nic, ale vracet se asi úplně ani nechci. Snad jen z toho důvodu, že tady čas ani peníze neubíhají tak rychle, jako v Praze. Most je dobrý pro rodinný život a můžete si tady užít víc sám sebe i okolí.
Formoval vás Most nějak jako člověka?
Určitě. Každý má z Mostu nějakou energii a zkušenost a já určitě nějakou získal. Dostal jsem cennou lekci do života. Už to, že se tu člověk někdy trochu víc bojí, tak se v žádném jiném velkoměstě nezblázní.
Jakub Kuník
- 26letý tatér, rodák z Mostu.
- Žije a pracuje v Praze.
- Rád tetuje obličeje.
- Na Mostu má rád hlavně zeleň.
Eliška Ratiborská