Hrady Trosky a Houska

Patrně nejznámější pověsti se vážou ke hradům Trosky a Houska, kde se prý otevírá brána do pekla. Na Housce jsou prý silné negativní vibrace, které pociťují zvláště citliví jedinci. Řada lidí potvrdila pochmurný ráz tamní zalesněné krajiny. Podobně se můžeme dívat i na Trosky.

Podle specialistů na geomantii, čili jemnou zemskou energii, mohlo místo tvořit posvátnou lokalitu vzhledem ke svému tvaru. „Každý, komu se podařilo sledovat východ či západ slunce mezi špičkami Trosek, potvrdí, že šlo o působivý zážitek. Ostatně už starověcí bohové byli znázorňováni s rohy, mezi kterými září slunce. Je velmi pravděpodobné, že místo využívali dávní obyvatelé oblasti ke svým obřadům," tvrdí Jan Kroča ve své knize Tajemná místa Jizerských hor a Pojizeří.

Na Troskách pořádají pravidelné letní Troskino

Housku obestírají temné legendy

Hrad Houska stojící poblíž Máchova jezera na Českolipsku patří mezi místa, které obestírá rouška tajemství. Senzibilové, esoterici a milovníci záhad si toto místo oblíbili, protože s hradem je spojený údajný vstup do jiné dimenze a pekla.

Samotný hrad by měl být starší než Bezděz, který patří mezi naše nejstarší dochované hrady vůbec. Podle nejnovějších poznatků vyplývajících z archeologického průzkumu byl hrad založen Přemyslem Otakarem v dekádě 1270 1280 II. a to téměř souběžně s blízkým Bezdězem. 

Podle legendy se na Housce a v jejím okolí zjevuje postava v černé mnišské kápi, která nemá obličej a sleduje opovážlivce, kteří by chtěli Housku navštívit v noci nebo zde dokonce přenocovat. Dále se traduje, že hrad vznikl na skále, kterou vedla průrva až do pekla. A právě nad ní má stát hradní kaple. Podsvětí se dřív lidé nebáli, to teprve církev mu dala podobu pekla a čertů a převozníka do říše mrtvých vyměnila za tajemného mnicha.

Pod Houskou je údajně značné množství podzemních chodeb a prostor, kde mají být pohřbeny „jisté věci“ a kostry „nelidí“. Vstup do nich označovala dnes už neexistující hradní brána. Mysterium hradu Houska nadále láká a od roku 1999 je opět přístupný veřejnosti.

Opuštěný blázinec v Dubí na Teplicku

Mezi těmi, kteří se zabývají místy s nepříjemnou energií, se mluví také o Tschinkelově vile v Dubí. Později byla využívána jako škola v přírodě, léčebna pro nemocné tuberkulózou a nakonec jako dětská psychiatrická léčebna.

Počátkem šedesátých let se v tamějším ústavu podle serveru urbex.cz během psychoterapie pracovalo s halucinogeny. Údajně mělo jít o LSD, které se do šedesátých let hojně využívalo například pro zpřístupnění biografické oblasti podvědomí a léčbu duševních chorob. Až mrazí z toho, co se za zdmi kdysi výstavné vily mohlo dít.

Hřbitov bláznů v Bohnicích

Další místo, kam se většina lidí dobrovolně nevydá. Podivná energie, která z místa sálá, je pověstná. Přece jen jsou tam pohřbeni i lidé, kteří v myslích bojovali s něčím nepředstavitelně strašným. Hřbitov byl vysvěcen 12. září 1909 a jako první byl na něm pohřbený 14. září jedenáctiletý pacient František Janovský.

Pohřbívat se tam přestalo spolu se zrušením ústavní duchovní správy a kostela v roce 1951, hřbitov pak byl od 1. ledna 1963 předán Pohřební službě hl. m. Prahy, která jej nevyužívala a nechala zpustnout. I to místu přidalo na mystice. Navíc v rozpadlé kapli prý docházelo i k satanistickým rituálům.

Bohnický hřbitov na facebooku

Branišovský les

Branišovský les na okraji Českých Budějovic provází tajemné příběhy a legendy o paranormálních jevech. Jednou z nejznámějších historek je ta o takzvaném černém muži, jehož nohy se prý nedotýkají země, nosí široký černý klobouk a černý plášť. Údajně ho nezávisle na sobě vidělo už několik lidí a před zjevením postavy prý dochází k ochlazení vzduchu.

Vzhledem k četnosti svědectví o jeho existenci se mu říká duch lesa. Les je také známý několika případy oběšení, které se měly odehrát na stejném stromě. Místní ho poté raději pokáceli. U většiny historek ale není možné doložit jejich původ a důkazy o paranormálních jevech v lese Bor neexistují. Přesto se najde mnoho lidí, kteří se tomuto místu raději vyhnou.

Pole zvaná Bohatá

Místo se nachází mezi obcemi Černovice na Blanensku a Osiky na Brněnsku. Citlivějším lidem se při pobytu v lokalitě dělá mdlo. Na poli hospodaří nedaleké Zemědělské družstvo Černovice. „Nerada tam jezdím. Vždy mám z toho husí kůži. Ale nechápu proč. Možná proto, že jsou všude kolem tak husté lesy, které mi navozují stísněné pocity. Přiznávám, že se tam bojím," nechala se již před lety pro Deník slyšet ředitelka družstva Vladěna Severínová.

Místo prozkoumali i členové skupiny EPRV777, která se již řadu let zabývá řešením paranormálních jevů a jejich monitorováním. Například Alexandra Hiermanová má podle svých slov nadpřirozený dar. Vidí duchy. „Mám nával a je mi špatně od žaludku. Na horizontu pole se mi zjevil mnich v hnědé kápi s provazem a dřevěným křížem. Možná nás chce upozornit na to, že tady zemřela spousta lidí, a přitom nikde není postavený ani malý pomník, vesnice upadla v zapomnění. Je to strážce těchto míst," okomentovala nadpřirozený úkaz.

Jak se dostat k poli Bohatá
- Autem: Ze silničního tahu I/43 BrnoSvitavy odbočit na Lysice. Z Lysic se jede přes Štěchov, Bedřichov, Brumov a následuje obec Osiky. Z Lysic je to do obce Osiky jedenáct kilometrů. Pak už se musí pěšky.
- Vlakem a autobusem: Turisté z Brna se do Osik dostanou i vlakem přes Tišnov a dál autobusem. Na rozcestí nad obcí Osiky zastavují také autobusy z Blanska, které jedou přes Lomnici. Nebo z Lysic. Z opačného směru pak jezdí autobusy z Olešnice, přes Černovice a Brumov.
- Pěšky: Z Osik vede k poli Bohatá dlouhá asfaltová cesta do kopce, která se po pár metrech mění v cestu lesní. Místní ochotně poradí, jak se tam dostat.

Hornické muzeum v Ostravě

Sfáráte asi šest set centimetrů pod zem, kde se za branami pravého hornického výtahu za vámi uzavře svět. Chodby, vlhko, hluk strojů. Unikátní expozice představuje drsný pracovní život havířů. Kdekdo je pak rád, že asi po hodině zase uvidí denní světlo a nadechne se čerstvého vzduchu. Nic pro slabé povahy.

Kapucínská hrobka v Brně

Tady negativní energii nejspíše nenajdete, přesto se tam více vnímaví jedinci vůbec necítí dobře. V rakvích jsou tam uloženy ostatky kapucínů a dobrodinců, jejichž pozůstatky prošly přirozenou mumifikací. Díky proskleným víkům jim návštěvníci mohou stanout doslova tváří v tvář.

Co dělat, když se dostanete do nesnází
Místa s podivnou energií mohou být i tam, kde byste je nečekali. Co dělat v takovém případě?
1. Dýchejte zhluboka. Snažte se dýchat do břicha. Při tomto typu dýchání se vaše břicho rozšiřuje a vystupuje místo hrudníku. Výdechy můžou trvat o něco déle než nádechy. Třeba vdechovat tři vteřiny a vydechovat čtyři.
2. Uvolněte svaly. Prostřednictvím progresivní svalové relaxace, která v podstatě zahrnuje sevření a uvolnění každé svalové skupiny ve vašem těle. Můžete začít u prstů na nohou a postupovat dál nahoru až ke svalům hlavy.
3. Snažte se uklidnit. Vzpomeňte si na hezký zážitek, uklidněte se, pomalu místo opusťte. Mějte na paměti, že propadnutí panice celou situaci jen a jen zhorší.

Jací duchové existují podle skupiny EPRV777
Záhadnými místy se zabývá skupina lovců duchů EPRV777, kteří svou práci prezentují na stejnojmenných webových stránkách. Přidávají i slovníček vysvětlujících pojmů.
Duchové – reziduální mlhovinové útvary, které vznikají po tragické smrti člověka.
Orbové - průvodní jevy většinou kulovitého tvaru a rychle se pohybující v prostoru, související s jinými projevy, jako jsou duchové, elementálové a jiné entity.
Poltergeist - jev vyvolaný většinou působením podvědomí malých dětí a teenagerů.
Vortexy - energetické víry, které vznikají aktivitou plazmatických částic v prostoru, mívají zpravidla zelenou barvu.
Revenanti neboli také navrátilci – jsou to nemrtví, kteří se vrací zpět v astrální podobě, protože nemají v hrobě klid, a trápí člověka.
Onryové - poskvrněnci duše zaživa pošpiněné bestiální smrtí, u žen často spojené se znásilněním.
Egregor - bytost vytvořená lidským myšlením pro posilu tvorby a duchovního vývoje, nebo může také i škodit
Démon - mytická bytost nelidského charakteru, která je ale přesto reálná, nelze vymítat exorcií, ale jen odvolat vyšším Božím řádem, přichází vždy jen se svolením oběti samé. Posedlost démony je nejhorší stav mysli člověka a nedá se nijak léčit medicínskými způsoby.
Zlé duše - jinak řečeno kazící se duše (také nazývány přivtělené duše) jsou k místům výskytu a osobám upoutávány tím, že nechtějí opustit milovanou osobu, kterou chtějí sobecky pro sebe i po smrti.
Pomstychtiví - většinou se jedná o duše sebevrahů, jejichž čin byl sobecký.
Neodejdivší - duše, které tu zůstávají k ochraně nebo z lásky k milovaným bytostem, někdy jsou považovány za anděly. Nutno podotknout, že se následně tyto duše kazí díky setkávání s materií našeho světa a společnosti a stávají se z nich revenanti.

Hrůzné vraždy na statku Pohádka

Neštěstí prý provázelo obyvatele statku Pohádka v šumavských lesích vždy, k místu se vážou podivné pověsti. Opravdová hrůza, která není jen strašidelnou báchorkou, se na statku Pohádka děla v porevolučních letech. V březnu 1994 byl nájemník statku Ivan Roubal obviněn z pěti vražd. Polorozpadlé stavení si pronajal v roce 1991.

V té době začal vraždit. Ještě před revolucí se Roubal začal věnovat mystice a okultismu. Na statku chtěl původně chovat jeleny, ale to mu nebylo povoleno, a tak začal chovat drůbež a vietnamská prasata. Na místě chtěl žít se svou ruskou přítelkyní, tu však prý rozpadlé stavení odradilo a odjela do města, kde se seznámila s Roubalovým obchodním partnerem Františkem Heppnerem. Pár v sobě zřejmě našel zalíbení, jenomže pak oba lidé zmizeli.

Roubal tvrdil, že odjeli do Německa a rozprodal jejich věci. Začal dokonce jezdit jejich autem. Zda byli pohřešovaní zavražděni, se policii nepodařilo prokázat, svému synovi se ale údajně Roubal svěřil, že svou bývalou milenku i jejího nového partnera zabil a nechal je sežrat svými prasaty. U soudu však syn obžalovaného toto tvrzení popřel. Další Roubalovy vraždy se ale odhalit povedlo.

V letech 1992 až 1994 tento muž zabil taxikáře, prodavače bižuterie, známost přes inzerát, prodavače pornofilmů a majitele autopůjčovny. Byty svých obětí pak prodával a v jejich autech klidně jezdíval. Ivan Roubal byl roku 2000 odsouzen na doživotí.