Otevře dveře a vstoupí do podzemního labyrintu, který připomíná továrnu. Všude kolem něj jsou trubky, obří nádoby, ventily a přístroje, kterým rozumí jen málokdo. Právě díky nim a zkušené obsluze mohou nahoře ve vyhřívaných bazénech dovádět pod střechou v čisté vodě děti a dospělí. Dvaasedmdesátiletý strojník Pavel Drenka našel v péči o tento vodní svět smysl života.

Strojník mosteckého aquadromu Pavel Drenka, bývalý plavčík původního termálního koupaliště.Strojník mosteckého aquadromu Pavel Drenka, bývalý plavčík původního termálního koupaliště.Zdroj: Deník/Martin VokurkaVyučený strojní zámečník patří neodmyslitelně k mosteckému aquadromu, od jehož otevření v červnu uplynulo 20 let. Zkušený pan Drenka zná areál jako své boty. Není divu, vždyť tu začínal v době, kdy na stejném místě stálo termální koupaliště. Nastoupil 14. dubna 1977 jako plavčík, pak si udělal kurz Mistr plavčí a v říjnu 1978 se stal na koupališti strojníkem.

„A tím jsem dodnes,“ řekl Deníku Pavel Drenka, který v mladším věku, po směnách ve strojovně, ještě dlouho pomáhal zachraňovat tonoucí. Z té doby pochází i černobílá fotografie, kterou má aquadrom na svém webu. Je na ní přísný urostlý muž v plavkách, bílém tričku a s píšťalkou v ruce, který si ukazováčkem přivolává nějakého uličníka z nekrytého padesátimetrového bazénu. Ten je plný lidí, jejichž tváře na hladině mizejí v páře stoupající k obloze. „Na tu dobu vzpomíná hodně lidí, kteří sem chodí plavat,“ sdělil strojník.

„Když v zimě napadl sníh, lidi v plavkách skákali do teplé vody, aby se zahřáli, ale namrzlé hlavy jim čouhali ven,“ dodal pamětník. Už by mohl být v penzi, ale zaměstnání strojníka ho stále baví a naplňuje.

Pan Drenka na koupališti nejen pracuje, ale i dlouhodobě bydlí v malém služebním bytě v přízemí hlavní budovy. Podobně jako školník ve škole také on je vždy při ruce. Kdyby se v areálu něco stalo třeba i v noci, je připraven přispěchat na pomoc. Jaké to vlastně je žít na koupališti? „Super!“ shrnul stručně strojník, který může i v zimě chodit do práce v pantoflích a letním oblečení. Má to z domova jen dvacet metrů.

V 70. letech 20. století patřilo termální koupaliště v Mostě k pozoruhodným stavbám nového města vznikajícím na zelené louce. Z hlavní budovy ve tvaru protáhlého trojúhelníku, kde byla pokladna, šatna, restaurace, sauna a tělocvična, se do největšího a celoročně vyhřívaného bazénu vstupovalo vodním tunelem. Lidé oceňovali i hloubku téměř čtyři metry a skokanský můstek. Už tehdy se daly v chladnějším létě přihřívat spodní venkovní bazény dosud propojené se strojovnou dlouhou chodbou.

Strojník mosteckého aquadromu Pavel Drenka, bývalý plavčík původního termálního koupaliště.Strojník mosteckého aquadromu Pavel Drenka, bývalý plavčík původního termálního koupaliště.Zdroj: Deník/Martin VokurkaPavel Drenka patřil k prvním návštěvníkům koupaliště, kam chodil s partou z Kopist. Mostecké koupaliště zářicí novotou si oblíbil a z plavce se stal plavčík. Jako strojník se pak musel naučit celou technologii, což pro něj nebylo zas tak složité, protože k technice a údržbě měl blízko. Díky svým zkušenostem a školením zvládl i přechod na modernější zařízení po náročné rekonstrukci koupaliště v roce 2003. Přestože se areál proměnil skoro k nepoznání, dodnes strojník považuje za nejdůležitější hlídání kvality vody. „To je základ,“ vysvětlil odborník, který asistuje hygienikům při pravidelných odběrech vzorků bazénové vody.

Pavel Drenka je strojník střídač, který je součástí pětičlenného týmu strojníků. Dlouholetý zaměstnanec, který pracuje na koupališti ve stálém pracovním oboru nepřetržitě už 45. rokem, se ještě do penze nechystá. Čeká, až se najde někdo šikovný a vytrvalý, kdo ho zastoupí a nelekne se velké strojovny, kde se dá zabloudit. Proto pana Drenku zatím uvidíte v montérkách a nejen jak vychází ze strojovny. Také seče trávu s traktůrkem nebo pomáhá při údržbě aquadromu. „Dělám vše, co je zapotřebí,“ dodal aktivní senior, jehož kvalifikační vysvědčení Mistra plavčího stále visí zarámované v kanceláři strojovny.

Pavel Drenka jako plavčík v době, kdy bylo mostecké městské koupaliště nezastřešené. Zdroj: www.aquadrom.czPavel Drenka jako plavčík v době, kdy bylo mostecké městské koupaliště nezastřešené. Zdroj: www.aquadrom.czZdroj: Deník/Martin Vokurka

Historie

Staré město Most mělo od roku 1888 městské lázně a k nim se později přidalo nekryté letní koupaliště. Se zbouráním historického města vznikla potřeba nabídnout lidem v novém městě komfortní koupaliště, a proto vznikl areál s několika nezastřešenými bazény. Ten největší, dlouhý 50 metrů, byl celoročně vyhřívaný a s teplotou vody kolem 30 stupňů. Po roce 1989 se začalo uvažovat o modernizaci koupaliště hlavně kvůli energetické náročnosti provozu, který měly na starosti městské technické služby.

Přestavba koupaliště na aquadrom stála 273 milionů korun a byla největší městskou investicí. Aquadrom se otevřel 20. června 2003, kdy si ho prohlédli pozvaní hosté a den poté se zpřístupnil pro veřejnost. Předtím si všechny atrakce vyzkoušely během zkušebního provozu mostecké školy. V den slavnostního otevření pro veřejnost stály před areálem fronty, protože vstup byl zdarma. „Městská policie pouštěla do areálu po malých skupinkách, aby před šatnami nezavládl chaos. Někteří, zejména mládež, čekali venku zbytečně, protože neměli plavky a sto korun jako zálohu na čipové hodinky, které otevírají šatní skřínky. Spousta lidí přišla oblečena slavnostně a bez plavek a ti průbojnější z nich se dovnitř dostali,“ líčí situaci městská kronika.

Akci doprovázelo vystoupení kulturistů a modelek v plavkách, koncerty, soutěže a diskotéka. „V závěru prvního návštěvního dne vznikla vřava u pokladen, kde lidé vraceli čipové hodinky. Po chvíli totiž pokladnám došly stokoruny, protože spousta zákazníků hradila zálohu většími bankovkami. Ředitel Technických služeb Petr Klimecký odjel peníze rozměnit. Zaměstnanci aquadromu zatím rozhazovali lidem reklamní tašky s drobnostmi, načež se o ně lidé málem poprali. Ředitel Klimecký pak podotkl, že nápor u pokladen byl jediným problémem jinak vydařeného dne,“ píše se v kronice. Během prvních dvou týdnů navštěvovalo kryté bazény a atrakce v průměru 500 lidí denně. Minimální hodinové vstupné bylo 40 korun.

Řada Mostečanů však rekonstrukci starého termálního koupaliště kritizovala. Vadilo jim hlavně zrušení 50metrového bazénu.