Na širokém chodníku u Prioru v centru Mostu, obklopen mumrajem, který vyvolal, podřimuje za tropického horka na skládací židličce šedovlasý muž. Nenechte se zmýlit jeho zdánlivou netečností. Je to jen lehký spánek urostlého kmeta, který zůstává bdělý a v pozoru jako vrhač nožů, kterým kdysi býval. Dnes opět vstával za hluboké noci v domovském Nepomuku, aby mohl ujet 145 kilometrů a byl v centru Mostu včas. Tento vytrvalý podnikavý muž s vytetovaným znamením berana na paži jezdí do Mostu každé úterý, protože v centru organizuje pravidelný úterní trh, jenž se stal místním fenoménem. Jeho šéf se jmenuje František Flachs a díky němu obchodně i společensky ožívá alespoň jednou týdně zanedbaný veřejný prostor před poloprázdným Priorem a zavřeným kulturním domem Repre. Trh, který přitahuje tisíce lidí, se tu koná už dvě desetiletí. Bez něj by tato část hlavní městské ulice byla mrtvá.

Probudit se v 74 letech ve dvě v noci, přimět se vstát a ve tři hodiny vyjet do tmy za prací, není snadné. Natož za vedra, kdy na vás na trhu pálí slunce. „Můžu vám říct, že toho mám někdy plný kecky,“ svěřil se Deníku František Flachs. Jenže jeho přítomnost na trhu je nezbytná, aby vše hladce fungovalo a stánkaři si navzájem nezabírali místa.

Teď je František na všechno sám, protože jeho bratr Bohoušek, celoživotní parťák, zemřel v 76 letech. Byla to nerozlučná dvojice, navíc se bratři dost podobali, skoro jako dvojčata, i když byli od sebe dva roky. „Pletly si nás i naše kamarádky,“ zavzpomínal František na dobu společného mládí.

Rekreační areál Matylda v Mostě.
Matyldu má hodně rekreantů radši než jezero Most a Benedikt. Chválí velké molo

Zažili toho hodně a stylem života se už za komunistů lišili od většiny lidí. Bohoušek měl totiž cirkus a František s ním jezdil na různá vystoupení. „Bohoušek dělal silácké výkony, já házel nožem a zápasili jsme, jak to dříve v takových arénách chodilo,“ řekl šéf mosteckých úterních trhů.

Cirkus má v krvi

Proč zrovna cirkus? Rod Flachsů pochází z jižních Čech a když si František nechal udělat strom života, zjistil, že jeho předci byli i artisté, loutkoherci a umělci bavící široké publikum. „Tatínek měl loutkové divadlo, takže jsme to vlastně měli v krvi,“ dodal František.

S bratrem kdysi spadali pod státní cirkusy. Museli mít k tomu odpovídající zkoušky a na všechna představení osvědčení. Přes zimu většinou jezdili po sálech, kde se vyjednal prostor pro předvádění jednoduchých věcí. Bohoušek měl dokonce speciálně upravenou velkou maringotku, ve které i na Plecháči v Mostě vystavoval mořský svět a přednášel o něm. Z utržených cirkusových peněz se prý dalo vyjít. „Byla to ale hlavně svoboda. Člověk si mohl naplánovat kam pojede a co bude dělat,“ sdělil František. V cirkusu dělal v podstatě všechno, jak to bývalo zvykem. Jednou byl artistou, jindy řadovým dělníkem. Kočovný život mu nevadil. „V té době jsme to brali jako samozřejmost. Měli jsme traktory zetory pětadvacítky a jeli třeba na Moravu. Nebyly žádné liazky a tahače,“ řekl.

Dana Hejduková z Mostu a jedna z jejích panenek, Leontýnka, kterou si sestavila z kitu.
Bývalá řidička tramvaje řídí kočárek s reborn panenkou. Patří k věčným mámám

Po roce 1989 se cirkus rozjel ve větším, přibral zvířata, třeba medvědy a rohatého jaka, se kterým diváci mohli poměřit sílu. Pak se František oženil, s cirkusem přestal jezdit, ale bratr dál pokračoval. Později se dali opět dohromady, a to byl zárodek budoucích mosteckých trhů.

Začalo to tím, že František vyhrál konkurz na šéfa plzeňských trhů, a bratr se k němu přidal. Založili spolek Liga českých trhovců a časem expandovali se stánkaři do jiných měst, třeba do Slaného, Rakovníka a také do Mostu. Jejich houževnatost má zřejmě počátky v dětství, které neměli jednoduché. V rodině s celkem šesti dětmi maminka umřela ve svých 40 letech, tatínek se znovu neoženil a o potomky se staral sám. Bratři sice vychodili jen základní školu, ale během nevšední životní praxe se naučili jednat s různými typy lidí, což se pro organizování trhů hodí.

„Víte, trh je taková společenská událost,“ upozornil František. V Mostě se podle něj trh dobře uchytil. Návštěvnost neklesá ani v době letních dovolených, kdy Mostečané sice jezdí pryč, ale trh zase vyhledávají lidé z jiných měst, kteří na něj během roku běžně nejezdí.

Cesta k jeskyni na Hněvíně v Mostě.
Most rozšíří skalní stezku k jeskyni. Podívejte, jak místní zvláštnost vypadá

Pro Františka je trh nejen místem pro obchod, ale i pro setkávání. „Sejdou se tu lidi, kteří by se normálně nesetkali,“ dodal a uvedl jeden příklad.

Když s bratrem začali dělat trhy v Rokycanech, tak lidi chodili nejprve zamračení. Asi tak po půl roce se začali na trhu tvořit skupinky zákazníků, kteří klábosili, vypadali spokojenější a užívali si dne.

Historie trhů v Mostě

V Mostě se konají pravidelně tři trhy – kromě úterního sobotní bleší u Neprakťáku a sobotní zelovocný v centru. Tradice trhů v Mostě je nehmotným kulturním dědictvím, jehož kořeny sahají hluboko do středověku, a úzce souvisí se vznikem města. Vlivný šlechtický rod Hrabišiců začal vytvářet Most před 800 lety z tržní osady pod tvrzí Hněvín, kudy vedla přes bažiny s dřevěnými mosty významná obchodní stezka z Prahy do Saska. Obchodování venku vydrželo až do novověku a pomáhalo i za Rakouska-Uherska.

Trhy v Mostě byly kdysi týdenní a výroční. Výročnímu trhu se říkalo jarmark. Pak byl ještě trh dobytčí, který byl mimo město u nádraží. Na staroměstském I. náměstí se kdysi prodávalo dřevo na palivo, a proto se této části města říkalo „Dřevěný trh“. Díky tomu se pro I. náměstí vžil na dlouhou dobu název „Tržní“, i když se pak na něm neprodávalo a plocha zůstala volná. Funkci tržiště převzalo již za monarchie náměstí druhé a byl vydán tržní řád.

Na týdenních trzích v Mostě prodávali stánkaři a sedláci. Aby jejich povozy, žebřiňáky a později i nákladní auta II. náměstí neucpaly, nechávali je stát na III. náměstí, kde se i odehrávaly výroční trhy. Byl dokonce zveřejňován tržní seznam, aby obchodníci ze širokého okolí měli o akcích přehled. Seznam vycházel z kalendárií trhů ve městech a různí prodejci tak díky němu předem věděli, kdy a kde se mohou shromáždit, aby si zbytečně nekonkurovali.

František Flachs pořádá pravidelný úterní trh v centru Mostu.Zdroj: Deník/Martin Vokurka

Na týdenním trhu na II. náměstí ve starém Mostě lidé nakupovali ovoce, zeleninu, drůbež, králíky, vejce a potřeby pro domácnost, třeba vařečky a zboží, které bylo k dostání i v kamenných obchodech. Na výročním trhu (jarmarku), který byl kombinovaný s poutí, se dalo sehnat například nádobí a zemědělské náčiní. Stánky tam měli také perníkáři, pekaři s pečivem, řemeslníci s rukodělnými výrobky, brusiči nožů, dráteníci, hračkáři, ševci či výrobci trakařů a vozíků. Byli tam i komedianti, provazochodci, kolotoč a střelnice. Na jarmarku se dali koupit i neonové trubice známé z filmu Postřižiny.

Po roce 1950 vzniklo na III. náměstí autobusové nádraží, čímž se zázemí pro tržnici na tomto místě zrušilo. Zanikl i Dobytčí trh, kde se prodávaly koně, krávy či kozy. Dále sloužilo pro běžný trh II. náměstí, kde k tradičnímu zelenému sortimentu přibylo i drobné nepotravinářské zboží či kolo štěstí. Trh na II. náměstí fungoval do roku 1974, kdy se v novém Mostě otevřela tržnice mezi obchodním střediskem Rozkvět a kinem Kosmos. Po privatizaci tržnice v 90. letech soukromí majitelé sobotní trh udržovali, ale v době koronakrize vyhradili plochu pro výnosnější hlídané parkování. Sobotní trh se pak přesunul na pozemky města v centru, kde je dosud. Úterní trh je jakousi obdobou trhu na Plecháči, kde se prodávalo různé zboží po roce 1989, ale pak se asfaltová plocha zastavěla obchodním domem Central.

O proslulosti mosteckého obchodování existují starobylé záznamy. Už v roce 1227 připadlo takzvané „mostecké tržiště“ pražskému klášteru, ale pak putovalo do vlastnictví krále Václava I., který nechal do poloviny 13. století postavit na Hněvíně kamenný strážní hrad. Tržní osada pod ním vzkvétala a díky rostoucímu hospodářskému významu se brzy stala městem Most, jehož statut potvrdil Přemysl Otakara II. v roce 1273. Díku trhu vznikaly nové budovy, kostel, kláštery, mincovna i první kupecké sklady a Most se tak zařadil k předním sídlům českého království. Město ještě víc zbohatlo za vlády Karla IV., který Mostu mimo jiné udělil právo pořádat velký výroční trh, kde mohli během náboženských oslav prodávat i cizí obchodníci přivážející z daleka nové druhy zboží.