„Tak jí vynadej, když je to taková kráva!“

„To přece nemůžu!“

„Ta tě taky musí mít plný zuby, když k ní jdeš už potřetí.“ Starší manželé sedí na chodbě ve třetím patře radnice a nahlas rýpou do odboru státní sociální podpory.

V úterý si úřad práce médiím stěžoval, že lidé si po vládním krácení dávek vybíjejí zlost na úřednicích. A jakoby chtěl lidi zastrašit, dodal: úředníci umí sebeobranu.

„Slýcháme nadávky. Lidé se nás ptají, jak mají bez sociálního příplatku žít a z čeho živit svoje děti,“ popsala rostoucí napětí vedoucí odboru Hana Kolářová. Měla pravdu.

Pěstí do stolu

Je středa dopoledne a atmosféra je dost hustá. Chodba s desítkami lidí připomíná čekárnu u lékaře. Malé děti křičí, padají na zem, lezou na schody, matky je honí a muži se mračí. Celý ten mumraj korunuje monotónní pípání pořadníkových monitorů.

„To víte že jsou lidi nervózní. Doplatili na to všichni, kdo nepracujou. Počkejte v dubnu, kolik bude bezdomovců,“ řekne mi asi třicetiletý Rom, než pípne jeho číslo a zmizí v kanceláři.

Podle lidí úřad předevčírem sdělil jen poloviční pravdu. Za nevraživost žadatelů o pomoc prý mohou i úředníci, ti nevlídní a méně schopní.
„Jsem strašně rozčilená. Už jednou jsem tu bouchla pěstí v kanceláři. Dělají z nás hovna. Když něco namítnem, mají uštěpačné poznámky a jsou zbytečně pomalí, i když je venku plno,“ svěřuje se jedna mladá žena a hned se mi omluví, že byla sprostá.

Kam dát kojence?

Třiadvacetiletá Věra, matka samoživitelka z jedné vesnice, se navenek snaží udržet důstojnost, ale uvnitř je zoufalá. „Jsem hrozně nervózní. Měl by tu být psycholog, kterému by se lidi jako já mohli vypovídat. Je to šílené. Vůbec nevím, co s námi bude,“ povzdechne si matka desetiměsíčního kojence. Od 1. ledna má měsíční příjem nižší o čtyři tisíce korun. Když zaplatí byt, služby a pojištění zůstanou ji prý dvě tisícovky.

„Řekli mi to samé, jako když jsem byla těhotná: ať si najdu práci. A kam dám dcerku? Je to přece mé první dítě. Myslela jsem si, že žena si má mateřství užít a ne podstupovat takové příkoří. Musím si půjčovat. Přitom bych vystačila s tím, co jsem měla dřív,“ řekne a jde podruhé do kanceláře.