Lucie Staňková se jako dobrovolnice snaží vypadat vesele, ale netají se tím, že její koníček jí dává zabrat. Už čtvrtým rokem vede ojedinělý spolek Nové háro, který založila její dcera, než v devatenácti letech podlehla zhoubnému nádoru. Spolek sídlící v obci Lužice u Mostu, kde jeho předsedkyně žije, je známý tím, že nechává vyrábět z vlasů od dárců paruky pro onkologické pacienty do 25 let. Většinou jsou to děti, kterým vlasy vypadají během léčby.

Za paruku v hodnotě 50 tisíc korun jejich rodiny nic neplatí. Spolek díky vlasům od dárců totiž nemusí vlásenkářkám platit za materiál, a proto hradí jen polovinu tržní ceny, tedy zhruba 25 tisíc korun za výrobu. Peníze poskytují pravidelně členové Klubu přátel Nového hára nebo nahodilí sponzoři.

Vlasů dostává spolek dost, v průměru padesát balíčků s ustřiženými culíky týdně. Ale v době zdražování a války na Ukrajině finanční pomoc slábne. „Někteří lidé nám zrušili trvalý příkaz, a když to udělají další, bude méně peněz na paruky. Teď máme v klubu zhruba 170 pravidelných přispěvatelů, a to je dost málo. Upřímně, ať nám radši někdo pošle stovku, než culík,“ řekla otevřeně předsedkyně spolku.

Starou hospodu v Lužicích koupila obec pro své potřeby.
Lužice u Mostu chtějí udělat z koupené hospody víceúčelový obecní dům s nádvořím

Navíc nevyloučila, že výroba paruk do konce roku podraží. „Lidem říkáme, že když nám budou posílat sto korun měsíčně, což jejich rodinný rozpočet nezatíží, tak to onkologickým pacientům moc pomůže. Čím víc bude členů klubu, tím větší bude naše finanční stabilita,“ dodala Lucie Staňková. Naštěstí dosud každý pacient, který na webu spolku noveharo.cz vyplnil žádost, paruku dostal.

Výroba jedné paruky z pěti až sedmi culíků trvá několik týdnů a vlásenkářkám se za to platí, protože se tím živí. Navíc je to titěrná a namáhavá práce.

Spolek si pomáhá vlastním e-shopem, kde lidé mohou výrobu paruk podpořit nákupem dárků. Jsou to třeba trička, balzámy na rty, peněženky, hrníčky či charitativní šperky vytvořené zpěvačkou Lucií Bílou, která je patronkou spolku.

Členové jeho klubu dostávají každý měsíc e-mailem interní informace o činnosti spolku, takže mají zpětnou vazbu, jak jejich peníze pomáhají, co se chystá, co se povedlo či nepovedlo, například, že paruka napoprvé neseděla, a tak se předělala. „Před členy klubu nemám, co skrývat. Beru je jako součást naší hárovské rodiny,“ vysvětlila předsedkyně, která loni předala pacientům 44 paruk. Celkem jich už bylo 144 a spolek za ně zaplatil 3,6 milionu korun. Občas jednorázově přispějí firmy, když třeba zaplatí paruku pro konkrétní dítě.

Lucie Staňková pracuje jako inspektorka distribuce tisku v severních Čechách a práci ve spolku se věnuje ve volném čase. Nedávno se vyučila kadeřnicí, což si jako dítě vždy přála. Jenže teď to nebylo kvůli vlastnímu salónu, ale aby mohla správně ostříhat onkologické pacienty, protože někteří si přejí paruky ze svých vlasů, než jim postupně vypadají.

Obec Havraň, zavřená Sokolovna
Zavřená Sokolovna v Havrani míří do rekonstrukce. Jde o desítky milionů

„Můžu stříhat i zdravé dárce vlasů, ale nemám na to kadeřnictví ani dost času, takže je většinou odkazuji do salonů, se kterými spolupracujeme. V České republice jich je přes čtyřicet, ale dárce může oslovit jakékoliv kadeřnictví, které by si s odebráním culíku mělo umět poradit. Na našem webu máme vše popsáno,“ uvedla předsedkyně. Vlasy odeslané dárci by měly být delší než 30 centimetrů, spolek je ve své mostecké kanceláři zaeviduje do počítače, označí kódem a uskladní.

Ve spolku pomáhá Lucii Staňkové šest žen, včetně účetní a asistentky na péči o dárce a shánění peněz. Hlavním posláním předsedkyně je vyřídit žádost pacienta, zkontaktovat jeho rodinu, domluvit si schůzku na měření, případně na ostříhání, a nakonec tam jet vše udělat. V kanceláři v Mostě pak vybere vhodné vlasy na paruku, v Praze je předá vlásenkářce, hotové dílo za měsíc vyzvedne a s rodinou domluví místo a čas předání, což bývá obvykle v nemocnici či doma u pacienta. „Pohybovat se v onkologickém prostředí, kde jsou vážně nemocné děti, není pro každého. Proto tyto návštěvy nenechávám na mé jinak skvělé kolegyně. Já jsem už otrlá, protože jsem si to prošla se svou dcerou,“ uvedla předsedkyně. Sílu jí dodává to, že vidí, jak moc je pro děti vlasová náhrada důležitá z hlediska psychiky a že pomoc, kterou spolek poskytuje, má obrovský význam v cestě za uzdravením.

O spolku
Spolek Nové háro založila v roce 2017 studentka gymnázia Markétka Zagrapanová z Lužic u Mostu, která od 14 let čelila zhoubnému kostnímu nádoru. Tím, že vlivem léčby sama o vlasy přišla, věděla, jak moc jí holá hlava vadila a cítila se jiná, chtěla pomoci ostatním ulehčit náročný boj s nemocí. Markétka během léčby v motolské nemocnici zjistila, že kvalitní paruka je pro mladé pacienty drahá a ta z umělých vlasů jim nesedí. Tehdy se rozhodla zajistit dětem paruky z pravých vlasů od dárců.
Když Markéta v roce 2018 zemřela, spolek začala vést její maminka Lucie Staňková. S členy spolku zároveň stále šíří osvětu o dětské onkologii a usiluje o detabuizaci tématu onkologicky nemocných dětí.