Když se řekne Chanov, spoustě lidí se asi vybaví pojem vyloučená lokalita. Vy toto spojení nemáte rád. Roky se s ostatními snažíte sídliště měnit k lepšímu. Co pro vás znamená Chanov?
Chanov pro mě znamená domov. Stejně tak pro všechny tady. Zdejší lidé si neumí představit, že by se odsud odstěhovali. Proto jsme to zde začali udržovat. Nějvětší změna přišla, když tu chtěli postavit takové ty boudy, „čunkodomky“ z kontejnerů.

František Nistor
- pracuje jako údržbář ve sportovní hale v Mostě
- skoro 45 let žije v mosteckém Chanově, aktivně se snaží o opravu sídliště a zlepšení životní úrovně místních lidí
- Je jedním ze zakladatelů spolku Aver Roma, který v současnosti pořádá akce pro děti. Spolek začínal jako fotbalový klub pro mládež, jehož cílem bylo naučit místní děti komunikovat s neromskými vrstevníky

To už jsou dva roky, že?
Tenkrát do kulturáku přišla halda lidí a ptali se, jak to zastavit. A já říkám: „Nezastavíme to jinak, než že se o své prostředí začneme starat. Dokud budou bourat barák po baráku, tak je musí něčím nahrazovat. Někde bydlet musíme. Tak prostě budou stavět tyhle domky z kontejnerů.“ A lidi se toho lekli a dostali rozum. Dost jsme jim tehdy domluvili.

Co se tedy poté přesně změnilo?
Založili jsme projekt Domovník. Lidi v baráku si zvolili každý svého domovníka, který za ně komunikuje. Domovník přišel: „Potřebujeme materiál.“ A my udělali dohodu s městem, že nám ten materiál dá. My dali ruce, práci. Takže lidi si postupně opravují vchody, malují, uklízí si kolem baráku.

Blok 8 v Chanově při rekonstrukci v roce 2012.
Zničí to, říkalo se. Romové ale menší opravené paneláky v Chanově nezdevastovali

Všimla jsem si při příjezdu sem, že některé domy už více či méně opravené jsou, ale některé ještě ne.
Třeba do toho prvního baráku před třemi lety nechtěl ani doktor. Teď si to lidi opravili, mají domovníka. Je to dobrovolník, neplacený. Udělali jsme s nimi takovou dohodu. Oni si sami sepsali pravidla a dodržují je. My jsme počítali s tím, že tohle bude vzor pro ostatní města a že by se takto dalo pokračovat i jinde.

V březnu jste se zúčastnil diskuse o budoucnosti kraje v souvislosti s koncem uhlí. Na rozvoj Ústecka by mohlo z evropského Fondu spravedlivé transformace doputovat až 16 miliard korun. Na otázku, co by se zde v Chanově z těchto peněz mohlo vytvořit, jste řekl, že pracovní místa. Stále to platí?
Je to tak. Tady je vysoká zadluženost. Nejen u mladých, ale i u starších jako jsem já. Lidé nemůžou svoje dluhy řešit, protože nemají pracovní smlouvu. Oni pracují, ale načerno. Potřebují nějaký systém, kdy se zapojí do insolvenčního řízení a začnou splácet. Jenže práce pro ně není. Nebo firmy, které pro ně jezdí, jim dají jen dohodu o provedení práce. Kolega třeba pracuje u firmy už 20 let a až poslední dva roky má smlouvu a jen na půl úvazku. Jediné, co tu pomůže, je opravdu ta práce. Bylo by dobré, aby tu začala fungovat nějaká sociální firma.

Takže vaše představa je sociální firma, která by zaměstnávala místní lidi, aby to tu mohli opravovat?
Když sem přijde firma zvenčí, tak to nefunguje. Když se tu rekonstruovaly baráky, tak město udělalo výběrové řízení s tím, že firma, která to vyhraje, musí zaměstnat deset procent místních obyvatel. Ta firma zaměstnala tři lidi. Na zbytek prací si vzala subdodávku a ta subdodávka už tu povinnost neměla. Takže se z toho vyvázali.

Chanov ve středu 7. září, demolice bloku 6.
V Chanově bourají panelák. Volby ukážou, co bude dál i se Stovkou

Co by podle vás ještě mohlo pomoci rozvoji Chanova?
Já si myslím, že opravit zbytek těch bloků a dát šanci mladým. A druhá věc, udělat tady krásné dětské hřiště. Kdyby tady nebyl ten náš Aver klub, tak nemají děti nic.

Říkal jste, že je tady velký problém se zadlužením a následně oddlužením. Vy to znáte na vlastní kůži. Sám jste byl léta v exekucích. Z toho problému jste se ale dokázal dostat. Jak se vám to podařilo?
Ano, byl jsem pět let v exekucích. Když do práce nastoupil nový ředitel, hodně mi s tou insolvencí pomohl. Díky bohu už to mám rok a půl za sebou. A jde to. My ale nemáme malé děti. Mladí, kterým je teď dvacet, pětadvacet a zakládají rodiny. Ti jsou v dluhu nevinně.

Jak se to stane?
Když budete mít chanovskou adresu – Zlatnická, Železná nebo Kamenná – a půjdete do banky a budete si chtít půjčit peníze, tak vám nic nedají. Není to lukrativní adresa. Je to špatná adresa. Nedají vám na splátky ani sirku. U mladých ty dluhy nevznikly tak, že by si brali půjčky a užívali si.   

Vy se místním lidem snažíte pomáhat. Založili jste spolek Aver Roma, což v překladu znamená „jiní Romové“. Proč jste zvolili tento název?
Vždycky jsme byli tak trošku jiní. Původně jsme vlastně ani nezakládali spolek, ale spíš fotbalový klub. V té době hrál v Děčíně romský fotbalový klub a měl spoustu problémů. Ostatní kluby s nimi nechtěly hrát zápasy, protože tento tým požadoval výjimky a nechtěl platit rozhodčí. My to chtěli dělat jinak, stejně jako ostatní. A také nás všichni házejí do jednoho pytle. Chtěli jsme dokázat, že nejsme všichni stejní.

Roman a Martin sní o tom, že by je hudba mohla dostat z ghetta za lepším životem.
Kluci z ghetta sní o hudební kariéře. Studio staví ve staré vile mezi paneláky

Bořit stereotypy musí stát hodně sil. Je to tak?
Můžu vám říct, že s tím bojujeme do dneška. A nejenom s majoritou, ale také s romskou elitou.

Fotbalový klub jste si financovali sami a zařizovali ve svém volném čase. Měli jste hodně dobré sportovní výsledky, že?
Hodně. Hlavním cílem fotbalového klubu bylo integrovat naše kluky. Protože naše děti se tady narodí, chodí do jedné školy a společně tady umřou. Problém mají v komunikaci s neromskými dětmi. Cílem bylo, aby se kluci na hřišti potkali se svými budoucími spolužáky ze střední školy. Naši kluci na školách dlouho nezůstávali, protože neuměli komunikovat. Ale když se znali z fotbalového hřiště, tak už na střední škole neměli takový problém a vydrželi tam.

Několikrát jste vyhráli okresní přebor, do kraje jste ale nešli kvůli financím. Klub později skončil. Důvodem byly také finance, nebo odrostli hráči?
Klub skončil hlavně proto, že v Mostě nebyl soupeř v rámci okresního přeboru. Přihlásily se pouze dva kluby. Museli bychom hrát v chomutovském, nebo teplickém okrese. A na to jsme také nesehnali peníze. Klub jsme pozastavili a pořád jsme doufali a čekali, jestli bude s kým hrát.

Takže jste místo fotbalového klubu začali se spolkem pořádat akce pro děti?
Spolek se na dva roky uklidil. Pak za námi přišly z Prahy Lada Gažiová a Markéta Strnadová, zakladatelky romské knihovny, která byla jediná v Evropě. Měly ji ale v Praze v Transitu a chtěly ji přiblížit více Romům. Tak jsme se dohodli, že ji přestěhujeme sem. To je ta knihovna za mnou. Proto jsme si pronajali tuto školku. Dříve jsme měli prostory pouze v kočárkárně.

Co všechno kromě knihovny spolek organizuje?
Pořádáme kroužky – výtvarný, pěvecký, taneční a doučování. Když seženeme peníze, připravujeme Den dětí, Mikuláše. Kluci mají kapelu, tak pořádáme festivaly a besídky. Učí totiž ostatní děti zpívat a tancovat. Jednou za měsíc až čtvrt roku se pak předvedou rodičům.

V lokalitě Stovka se sedí na zemi, protože venku nejsou žádné lavičky.
Sociální problémy jsou opět tématem voleb v Mostě. Což takhle lavičky?

Kam chcete jako spolek Chanov posouvat? Jaké to tu bude za pár let?
Podle toho, jak se to jeví s penězi, tak to vypadá, že možná na konci roku skončíme. Protože veškeré žádosti, které podáváme, ať je to ministerstvo kultury, nebo Norské fondy, všechno bylo zamítnuto. Nepotřebujeme toho moc. Máme tu nájem 170 tisíc. Děláme to zadarmo, plat za to nemáme. Chodíme do práce. Pro spolek děláme odpoledne od čtyř do šesti, do sedmi. Je to možná poslední rok.

Takže abyste mohli fungovat dál, potřebovali byste sehnat peníze?
Ano, potřebujeme peníze na nájem v této školce. Už jsme dělali i brigády na nájem. V Praze máme spoustu známých, takže nám domluví třeba hraní v klubech, koncert. Kdyby bylo na nájem a fungovalo to dál, tak tady je spousta práce. Hlavně u dětí, protože děti jsou budoucnost. Snažíme se jim domluvit, že život tady pro ně není dobrý. Hlavně vzdělání, aby měly. Ať se třeba jenom vyučí – truhlář, zedník, cokoliv, ale ty ruce jsou zaplacené. Když tady zůstanou, ve dvaceti se vezmou a začnou rodit, tak už se nedostanou nikam. A my se snažíme jim domlouvat.

A daří se vám to, vidíte v tom posun?
Daří, určitě se daří. Já jim dávám za příklad sám sebe i další lidi. Většina kluků, kteří tady hráli fotbal, nám pomáhají. Ti kluci a holky, kteří s námi jako malí běhali, nám teď zase pomáhají.

Václava Marková