„Řekli, že nám umožní tu být, a tak jsme do toho šli,“ vzpomíná v přízemí opravované vily Erik, který má s dvěma kamarády kapelu B.D.C. Crew a v suterénu plánují vybudovat svépomocí nahrávací studio. Erik, jenž hraje na klávesy a zpívá, má o kapele jasnou představu. „Chceme se dostat tam, kde jsou ostatní. Mít profesionální kapelu, hrát v klubech a koncertovat,“ svěřuje se. Do Libuše chodí skoro každý den.

Erik patří k několika desítkám lidí, pro které je Libuše od roku 2019 centrem setkávání a různých činností. Cesta k tomu nebyla jednoduchá. V pátek 30. září skončila klíčová etapa, dvouletý projekt Tvorba komunity v sociálně vyloučené lokalitě Janov, na který spolek obdržel zhruba 1,6 milionu korun z programu Active Citizens Fund. Projekt reagoval na neutěšený stav občanského soužití v Janově a měl vytvořit funkční komunitní vazby, možnost bezpečného trávení volného času a přístup ke kulturním aktivitám. Tím se mělo nabourat tradiční vnímání Janova jako ghetta.

Úplně jiný vesmír

Byl to jeden z největších projektů, který spolek My Litvínov realizoval. „Když jsme zjistili, že na to dostaneme grant, tak to bylo něco neuvěřitelného. Do té doby jsme měli zkušenosti s malými granty, ale tohle nás vystřelilo do úplně jiného vesmíru,“ říká komunitní pracovník Petr Globočník, který v Janově vyrůstal.

Už při zakládání sousedského domu spolek věděl, že jde do nejistoty. Nebylo jisté, zde jeho snahy místní obyvatelé přijmou. Kromě počáteční nedůvěry se neziskovka musela také vypořádat s krádežemi nebo s pandemií covidu, která ochromila společenské dění. Podle Globočníka jsou pro komunitní práci takové podmínky smrtící, a proto se křehké vazby, které si spolek v Janově vytvářel, během covidu hodně narušily, ale nakonec to dobře dopadlo. „Cílem bylo vytvořit podhoubí aktivních lidí, kterým není jedno, kde a jak žijí, a chtějí s tou situací něco dělat, což se podle mě navzdory všem překážkám povedlo,“ uvádí Globočník.

Projekt ustál i velkou migraci na sídlišti, ze kterého se část návštěvníků Libuše odstěhovala. Vývoj během posledních dvou let byl podle Globočníka velmi dynamický a sousedský dům se daří provozovat pro všechny generace. Na rozdíl od sociální práce, kde se preferuje počet klientů, jde komunitnímu centru o rozvoj vztahů s menšími skupinkami a místo počtu lidí se cení kvalita toho, co a jak dělají.

Participace jako podmínka

Podmínkou využívání Libuše je participace. S pomocí dobrovolníků ze sídliště tak vznikly ve vile třeba komunitní dílna, sociální šatník, posilovna či výtvarný ateliér. Náplň sousedského domu určují místní lidé ve spolupráci s komunitními pracovníky. „Neděláme různé věci jen v rámci uzavřené komunity, ale jsme otevřeni pro celé sídliště,“ upozorňuje Globočník.

Završením dvouletého projektu činnost Libuše zdaleka nekončí. „Naopak, projekt nás nastartoval a aktivitám se můžeme věnovat už profesionálně. To je hodně důležité, protože dobrovolnictví má svoje meze,“ konstatuje Globočník. Dotované komunitní centrum využívá vícezdrojové financování a do budoucna chce navyšovat podíl vlastních financí či omezit závislost na dodávkách drahé energie.

K pozitivním změnám patří také fakt, že Romové zašli na jednání janovského osadního výboru, kde mohou připomínkovat záležitosti týkající se sídliště, v němž žijí. „To je hodně důležité z pohledu občanské společnosti,“ podotýká Globočník. Nepovedlo se ale dostat zástupce obyvatel na jednání zastupitelstva, kde se nabízí diskuze občanů celého Litvínova.

Několikapodlažní Vila Libuše je z roku 1890. Měla řadu využití. Původně sloužila jako hotýlek, protože Janov byl turistickou lokalitou vyhledávanou klientelou z Čech i Saska. Vila byla později internátem či ústavem pro mentálně postižené ženy. Před třemi lety zchátralou budovu koupil za výhodnou cenu s pomocí půjčky Petr Globočník. Součástí sousedského domu je zahrada s kurníkem, úly, pecí a plochou pro setkávání. Ve vile je stále dost místa pro další aktivity. S provozem pomáhá pravidelně zhruba desítka dospělých.