„Co navrhujete, Petro?"

„Půjdeme. Třeba mě gynekolog vezme i bez kartičky."

Novou si chce zajistit na nejbližší pobočce pojišťovny v Teplicích a Chomutově. Takže nečekané výlohy navíc. Známé svěřila i bankokartu. Konto předtím bylo prázdné. Bavíme se o dalším postupu. Její přítel Jára zatím řádí jako vzteklý šimpanz. Drogy už prý nebere. V horním patře ruiny hází dolů věci z pelechu jiného bezdomovce, který leží v nemocnici. Kolem mě proletí kufr. Pak mezi zborceným schodištěm sněží kousky molitanu. Když s Petrou v šeru sestupujeme do přízemí, cosi se před námi roztříští o beton.

Přečtěte si také: Milenci chtějí přežít, Těhotná spí mezi krysami

„Můžeš laskavě přestat! Mohlo nám to spadnout na hlavu!" křičí nahoru Petra.

„Upadlo mi to!" zazní omluvně z výšky. Hledá suchou mikinu. Je nevyspalý. V noci se toulal. Kovy a popelnice. Na tváři čerstvý šrám. Jára je mimo systém. Bez dokladů. Úředně neexistuje.

V čekárně gynekologa čekám minutu, dvě, tři… dvacet minut. Je mi jasné, že Petru vzal i bez kartičky. „Vypadá to na zdravou holku," říká matka po vyšetření. „Doktor se ale zlobil, že jsem přišla tak pozdě." Už jí začíná 6. měsíc.

Kupujeme z redakčních peněz jogurt, žemle, ředkvičky, banán a vodu. „To máte za odměnu, že se snažíte." Usměje se a děkuje. Do banánu se pustí hned za pokladnou. Opakuje si úkoly na další dny: opět navázat kontakt s azylovým domem, vyzvednout si na radnici občanku, jít na sociálku, požádat o pomoc v hmotné nouzi a o pár stravenek.

Redakci mezitím píší další lidé s nabídkou pomoci.

A ozve se i žena, která se stará o Petřino starší, postižené dítě. Odhaluje temnou minulost plnou bolesti a svárů.