Nakonec vznikla další publikace, další Pátrání po vracích. Kniha rychle zmizela z virtuálních prodejních pultů a vyžádala si dotisk. Přitom ani původně neměla vzniknout.

Zdroj: DeníkPrý tato publikace o „erku" ani neměla vzniknout, jaká byla její geneze?
Kdybyste se mě zeptal ještě loni touto dobou, jakou knihu plánuji vydat, mluvil bych o úplně jiné, ale jak dnes víme, rok 2020 změnil hodně lidem hodně plánů. Při jarním lockdownu jsem zůstal doma sám zavřený týden a během toho jsem se rozhodl rozebrat, roztřídit a prostě uklidit takovou ohromnou hromadu různých dokumentů, kterou se mi dařilo vršit, kupit a různě přesouvat skoro dvacet let, takže v ní byly vrstvy mého života takřka archeologické. No a při této „rozborce – čistce“ jsem se dostal i k mnoha vzpomínkám, fotkám a zápiskům z doby, kdy jsem s fotografováním vraků Škoda 110 R začínal. Bylo to krásně nostalgické vzpomínání!

Vaše záliba ve vozech Škoda 110 R prý začala manželstvím, ale i skončila manželskou krizí…
Ano, jsou tam tyto zajímavé paralely. S mojí manželkou jsem kdysi „vyženil“ staré docela dobře zachovalé erko z jejich rodiny. Žena to auto milovala. Vozila se v něm od jejích čtyř let. Bylo velmi dobrým základem pro renovaci, do které jsem se pustil. Stalo se mi to koníčkem a dá se říci, že jsem se prostě tenkrát na pár let zavřel do garáže a udělal z něj opět krásné auto, ozdobu motoristických srazů. Dostalo jméno „GreenDream“. Díky této zálibě jsem se za čas pustil i do fotografování vraků těchto vozů. Je velmi osudové a symbolické, že v době, kde se naše manželství dostalo do hluboké krize, jsem s tímto automobilem havaroval. Jel jsem sám, sice pomalu, ale stačilo se chvíli nesoustředit na cestu a v sekundě bylo po autě. Vůz skončil na boku a rozvor náprav jsem zkrátil o 30 centimetrů. Vylezl jsem čelním sklem, po obličeji mi stékala krev z rozseklého čela. Nikde nebylo živáčka, jen nade mnou jak supi kroužili dva motoroví paraglidisté, fascinováni tím obrazem zkázy. Zpětně jsem si to s nadsázkou vysvětlil tak, že naše milované auto prostě v těch pro nás složitých dnech samo spáchalo sebevraždu, když jsem se nedíval.

Vladimír Cettl s knihou Pátrání po vracíchVladimír Cettl s knihou Pátrání po vracíchZdroj: Vladimír Cettl

Kvůli svým fotografiím obvykle hodně cestujete, až do zámoří. Kde všude jste byl za touhle škodovkou?
Do zámoří vyjíždím spíše hledat tatrovky, což se posléze stalo mojí snad ještě intenzivnější zálibou, nicméně v erku jsem se vozil třeba i na Kubě. Je tam jeden jediný kus. Jinak erka se v zahraničí či dokonce zámoří ve stavu vraku hledají dnes velmi těžko. Přeci jen to byla poměrně hezká auta, vyrobená v relativně malém objemu asi 57 tisíc kusů, takže pravděpodobnost, že se v zahraničí objeví někde v kopřivách, je relativně malá.

Přesto, které nejcizejší místo a které nejvzdálenější jste kvůli snímkům navštívil?
Rád vzpomínám na švédské vrakoviště Båstnäs u norských hranic, kde „spí“ tisíce auto-veteránů v lese. Je to bývalý ohromný autobazar, který skončil někdy v osmdesátých letech a zarostl divokou přírodou. To bylo nejdál, kam jsem dojel autem, ještě navíc Škodou 100. Jinak vraky tatrovek jsem fotil nejdál asi v Los Angeles. Erka tam ale nemají. To bylo na Ameriku příliš malé auto – velikostí, ale pro Američany i „srandovním“ objemem motoru.

Když mluvíme o dálkách a Skandinávii, kde naopak bylo erek nejvíc, myslím pohromadě, Čechy a Slovensko? Co tam jste v souvislosti s pátráním zažil?
Takových těch přímo „hřbitovů“ speciálně s těmito vozy jsem za celou dobu od roku 2006 navštívil jen pár a to jich tam bylo třeba pět nebo šest. Erka prostě byla relativně vzácná auta. Nebylo to takové to všemi používané auto, jako stodvacítka nebo žigul. Zajímavé ale bylo jedno místo na severní Moravě, kde byly tuším čtyři vraky rozeseté kolem cesty v houštinách, ale všechny červené. Což také mimojiné bývala jejich nejčastější barva, podobně jako u vozů Škoda Felicia Roadster.

Který snímek máte nejraději a proč?
Myslíte v této knize? Je to asi takový ten hodně zarostlý interiér vozu a to jsem musel přeci jen ještě něco trochu odstranit, aby bylo vůbec vidět, že fotím auto a ne jen divokou přírodu. Mimojiné cestou k tomuto vozu jsem vyplašil divokou bachyni se selaty a když jsem vůz otevřel, vylétly na mě vosy, které měly hnízdo přímo v těch dveřích. Inu, život fotografa vraků často není bez nástrah! Fotografie tohoto obzvláště zarostlého vozu našla své častné místo i na titulce knihy.

Z knihy Vladimír Pátrání po vracíchZ knihy Vladimír Pátrání po vracíchZdroj: Vladimír Cettl

Mimochodem, které focení bylo asi nejkurioznější? Kde jste našel vrak a vůbec ho nečekal?
Teď v létě 2020, když jsem finišoval přípravu knihy, tak jsem ještě zveřejnil výzvu, jestli někdo nemá ještě nějaký tip na možný vrak. Ozval se mi pán z Holandska, že v objektu bývalého zastoupení Škoda má těchto krásných vozů několik. Nejdřív jsem se pro to velmi nadchl a chtěl jsem tam vyrazit skoro hned. Pak jsem ze zaslaných fotek usoudil, že nejde ani tak moc o vraky, ale spíše o dlouho uskladněnou sbírku v zásadě zdravých a zachovalých vozů. Nakonec jsem se tam přeci jen v průběhu léta vypravil. Na objektu bylo zajímavé, že toto zastoupení značky Škoda skončilo někdy v devadesátých letech. Prostě s určitým dojezdem po pádu železné opony. Na stěnách servisu visely ještě omšelé propagační plakáty ze sedmdesátých a osmdesátých let a navrstvený nepořádek kolem vytvářel neskutečnou atmosféru nenadálého konce starých časů.

Ona ta publikace nebyla v prosinci a i v lednu vůbec k dostání. Kolik jste vytiskli kusů a jak rychle zmizely?
Nutno říci, že já nerad realizuji početně velká vydání. Všechny tři mé knihy se zatím vydaly v prvním vydání v nákladu 333 číslovaných a podepsaných výtisků. Akorát, že moje první kniha Zátiší s vraky Tatra se prodávala přesně dva roky, zatímco Pátrání po vracích Škoda 110 R Coupé se díky článku na jednom motoristickém serveru vyprodala před Vánocemi za jediný den. Obě zmiňované knihy jsem nechal vyrobit ve druhém vydání a už zase tedy jsou k dispozici.

Ani teď po dotisku ji nemohu nikde v prodeji dohledat. Už zase jsou vyprodané?
Popravdě do velkých knihkupectví se zatím s žádnou z těchto knih nechystám, takže jsou k objednání na mých webových stránkách vladimircettl.com nebo ve dvou specializovaných knihkupectvích. Mimochodem v obou jsou moje „erka“ nyní nejprodávanější titul, což mě moc těší a dodává energii!

Po tatrovkách a škodovkách si najdete další slavný český vůz, po kterém budete pátrat?
Mám rozpracovaný projekt postupného fotografování automobilů Tatra 77, což je jeden z nejvzácnějších a nejdražších československých auto-veteránů předválečné éry. Vozů Tatra 77 a 77a bylo dohromady během let 1934–1936 vyrobeno zhruba 250 kusů a dnes na světě existuje deset procent, tedy 25 vozů. Já jich mám vyfocených nyní 16 a mám nelehko splnitelný sen, že bych je rád vyfotil prostě všechny. Což je sice velmi složité cestovně, ale největší překážkou zatím jsou spíše složité dohody s některými majiteli. Mimo jiné nejvzdálenější vůz se nachází v automobilovém muzeu na Novém Zélandu. Takže tohle je zatím velký plán, na kterém už jsem mnoho práce vykonal, ale také nemálo ještě zbývá.

Jaké máte plány do budoucna, když skončí krize? A jak chcete ten čas během krize vyplnit?
Opravdu rád bych si dělal plány na to, až skončí krize, ale situace není vůbec jednoduše předvídatelná. Každopádně, potřeboval bych se ještě jednou vrátit na Kubu a dokončit tam má pátrání po československých automobilech. Nicméně situace s Kubou je nyní nejen pandemicky, ale i politicko-ekonomicky velmi složitá. Mám rozděláno několik dalších projektů a to nejen ve své tvorbě, ale i v ústeckém muzeu, kde stále něco chystáme. Tak se nebojte - tohle nebyla moje poslední knížka ani můj poslední počin! K budoucnosti vzhlížím s velkým odhodláním a vírou, že za těmi všemi momentálními nesnázemi nás opět čeká mnoho krásných okamžiků.