Už nejsou v ilegalitě a dokonce připomínkují práci projektantů najatých městem, které chce udělat moderní skatepark s hladkým betonem a bazénem.Dnešním skateboardistům veteránům, tátům od rodin, se po třiceti letech splnil další klukovský sen. I když už s bolavějším tělem nedělají triky jako dřív, novinka je motivuje znovu vyjet na prknech.
Třiačtyřicetiletý Jan Grygar z Mostu pracuje jako zdravotnický záchranář. Volají ho, když je zle, když jde o život. Přitom jako kluk zažil vyhánění a nadávky. Patřil totiž ke generaci, která po sametové revoluci objevila kolečkové sporty, ale postrádala zázemí.
Svobodomyslným školákům, odkázaným na ulici, se z počátku nikdo nechtěl v Mostě věnovat. Nebylo kde. Proto našli azyl v modernistickém středu města, kde si užívali jízdy na rozlehlých zpevněných plochách mezi veřejnými budovami. „Skateboarding ještě nebyl tak profláklý, dnes je to olympijský sport. Tím, že to dělalo rachot, tak jsme tenkrát byli v očích veřejnosti vandalové,“ vzpomíná Grygar.
„Centrum Mostu byl ale pro nás ráj, protože všude byla broušená žula nebo mramor a velké květináče, na které se dalo skákat nahoru a dolů. Bylo to skvělé a free. Nebyli jsme pod žádným spolkem ani kroužkem.“ Touha jezdit a zlepšovat se byla tak silná, že mládež neodradil ani úřední zákaz jízd u divadla, radnice, Repre a Prioru.
Doba se však hodně změnila. Teď už nejsou skejťáci na černé listině. Svědčí o tom i neobvyklé setkání, které se odehrálo v městském skateparku na Šibeníku. Nad studií kompletní rekonstrukce tam debatovali s projektanty teenageři i skejťáci veteráni. Cílem veřejného jednání bylo představit návrh budoucí podoby oploceného skateparku a zjistit názory jeho uživatelů.
Ohlasy byly velmi příznivé a zazněly i dodatečné podněty. „Nechceme stavět něco, co by se mladým lidem nelíbilo. Skatepark je využívaný a toho si moc vážíme,“ uvedl ředitel městské společnosti Sportovní areály Most Petr Formánek, shodou okolností také bývalý skateboardista.
Skatepark vznikl v roce 2006 na Šibeníku jako reakce na kritiku, že město jízdu na prknech v centru pokutuje a přitom nenabízí dětem legální volnočasový prostor pro jejich seberealizaci. Vybojovaný skatepark tvoří dvě propojené plochy s mírným výškovým rozdílem. Zařízení prošlo během osmnácti let několika většími úpravami, ale celkově už nevyhovuje.
Kritizován je hlavně asfaltový povrch. Aktuální studie řeší modernizaci celého areálu, ale chystaná proměna na monolitický betonový skatepark se plánuje na dvě etapy. V té první se má vylepšit spodní část. Její rekonstrukce, za provozu horní street plochy, se očekává v roce 2025. Cena ještě není v této fázi přípravy známa, ale bude v řádu milionů korun.
Záměr nepočítá s veřejným osvětlením ani s přípojkou elektřiny a vody, což by usnadnilo pořádání případných závodů, avšak o projektu se ještě bude diskutovat. Areál má uspokojit i jezdce na koloběžkách.
V dolní části se vymění úplně všechno a nové prvky, včetně bazénu, budou mít parametry srovnatelné se závodními sportovišti. Projektanti hovoří o nové dimenzi skateboardingu v Mostě. „Asfaltový povrch se vymění za krásný hlaďoučký beton,“ sdělil pražský designér a skateboardista Daniel Dauš, který se na studii podílel.
„Každý návrh se dělá přímo na míru pro dané místo, takže každý je unikátní,“ dodal. Dvě plochy v jednom skateparku označil za obrovskou výhodu. Pokud radnice rozšíří betonový povrch i na horní část, bude ucelený komplex o rozloze přes dva tisíce metrů čtverečních patřit k největším svého druhu v ČR.
„Vypadá to moc hezky,“ řekl nad studií 40letý mostecký skateboardista Ladislav Pešan, další z generace kluků, které kdysi strážníci museli vykazovat od Prioru. „Je to skvělé. Konečně tu bude skatepark z dobrého materiálu, o který jsme tenkrát usilovali.
Asfalt degraduje a při tom ničí kolečka. Kamínek nebo malá nerovnost vás dokáže poslat hodně rychle k zemi, a to je nepříjemné. Beton je mnohem lepší. A bazén je další plus. Je to ohromně oblíbená překážka, kterou jsme nikdy neměli. Jakmile tady bude, tak sem rozhodně přijdu,“ sdělil Grygar, který v dětství začínal na bruslích, ale pak přesedlal na skateboarding.
Podle něj je to technicky nenáročnější sport na světě, který navíc dává kondičně hodně zabrat a namáhá celé tělo. Sám kolem svých 35 let poznal, že už to nedává jako ve dvaceti a začal se věnovat cyklistice a horským trailům, kde se ještě může výkonnostně posouvat. Dnes se na prkně občas sveze jako na alternativním dopravním prostředku.
I on patřil v divokých devadesátkách ke skupině jezdců, kterých se ujal mostecký sportovec a živnostník Petr Čermák. „Lidi je měli za chuligány. Nikdo se o nich nevyjádřil dobře. Všude je honili policajti, že prý ničí město u divadla a Prioru. Nikdo je nechtěl vzít pod svá křídla a kluci byli frustrovaní.
Snažil jsem se to změnit, a proto jsme vytvořili jakési hnutí a dělali pravidelně soutěže. Bylo to strašně důležité pro jejich sebevědomí, pro jejich růst. Závody, které tu byly, kluky posouvaly výš a výš. Na to jsem hrdý. Ten boj s úřady za to stál,“ svěřil se Čermák, iniciátor vzniku prvního mosteckého skateparku, který býval na velkém parkovišti za hlavní poštou.
Čermák, který v Mostě provozoval známou prodejnu sportovních potřeb se servisem a podporoval cyklistický klub, tehdy sehnal na zkušené v USA dokumentaci na výrobu U-ramp a pak přesvědčil mosteckou radnici, aby finančně podpořila výrobu. V tuzemsku ojedinělé kovové konstrukce a překážky vyrobily místní Krušnohorské strojírny za 800 tisíc korun.
O Petru Čermákovi se píše i v Kronice města Mostu roku 2005:
„Na okružní cestě kolem Benediktu se 17. září jel 5. ročník bruslařského závodu pro veřejnost. Tříhodinový maratón dvojic se uskutečnil, i když mu počasí příliš nepřálo. Ředitel závodu Petr Čermák ze společnosti Avantgard 2000 ještě ráno před závodem z louží vymetal vodu, protože usazená voda je při bruslení velmi nebezpečná. Byly vypsány tři kategorie – ženy, muži a smíšené páry, soutěžilo se o pohár, diplomy, karty na slevy a drobné ceny. Závod i po lehkém pádu vyhrála dvojice Michal Jaroš a Jitka Dvořáková, kteří objeli areál čtyřicetkrát a najeli bezmála osmdesát kilometrů. Zmíněná dvojice se na okruhu pohybovala rychlostí 26 km/h.“
Parkoviště za poštou nebyla hned jasná volba, spíš z nouze ctnost. S pozvanými odborníky na skateboarding a inline bruslení se hledal prostor všude možně, třeba u koupaliště a na Ovčíně, ale naráželo se na různé potíže, takže nerovná plocha za poštou byla nakonec jediným řešením.
„Byl tam hrubý asfalt a lehce ve sklonu, takže nic ideálního, ale bylo to lepší než nic,“ zavzpomínal Čermák. Na závody, jejichž obliba rostla, přijíždělo i dvě stě mladých lidí od 10 do 25 let.
Řadě z nich se muselo zajistit i ubytování a stravování. „Závody jsem pořádal s manželkou, která dělala rozhodčí. Museli jsme shánět sponzory. Bylo to všechno hodně náročné a vyčerpávající,“ řekl nadšenec.
Čermák se kvůli nové vlně zájmu o kolečkové sporty dál vzdělával, jezdil na školení a na závody v jiných městech, kam vozil mostecké naděje. Například bruslař Tomáš Dvořák z Mostu skončil v první dvacítce na světovém šampionátu ve švýcarském Lausanne a dařilo se i Luboši Sochorovi.
Mostecký skatepark se později přesunul do Areálu netradičních sportů za gymnáziem a potom se usadil v parku Šibeník. Menší z původních U-ramp tam dosud slouží a experti ji stále chválí. Plánovanou modernizaci skateparku Čermák chválí. „Vývoj jde dopředu a každé zlepšení skateparku je dobré. Když má město zájem, aby se kluci tady vyřádili a byli spokojeni, tak to jenom vítám,“ sdělil patriot.
Skejťácká mládež musela v minulosti v Mostě dost improvizovat, ale dostala se hodně vysoko. Z Mostu pochází i David Luu, jeden z nejlepších skateboardistů v republice, člen české reprezentace.