Stáří není překážkou pro zahájení nové kariéry. Dokazuje to příběh 69leté Jindry Křepelkové z vesničky Dobrčice u Mostu. Seniorka si nedávno udělala živnostenský list a začala podnikat v marmeládách, které sama vyrábí. Svou značku „Křepelkova domácí marmeláda“ propaguje u různých prodejců a věří, že se na ni usměje štěstí.

„Zatím to rozjíždím, takže na hodnocení je ještě příliš brzy,“ řekla Deníku aktivní hospodyňka v penzi, která využila svých zkušeností v tradiční venkovské gastronomii. Ráda zavařovala už od mlada, kdy pozorovala při práci maminku a časem se stala nadšenou kuchařkou, která zpracovává veškerou domácí úrodu. „Měla jsem toho strašně moc a bylo mi líto vyhodit to, co jsem nerozdala,“ vysvětlila počátky úvah o podnikání.

Hodně ji motivovalo třetí místo v celostátní soutěži marmelád, kde porota ocenila její exotickou bio banánovou s kokosem a citronem. Experimentuje i nadále a snaží se na trhu prosadit například kombinaci jahoda a kiwi.

Své marmelády nenabízí draze, přestože používá přírodní suroviny, většinou vlastní ovoce bez chemického ošetření, třtinový cukr nebo citrusový pektin. Ručně si vyrábí i etikety a se vším jí pomáhá manžel. Její marmelády mají velmi zvláštní chuť, ale paní Jindra příčinu neprozradí, protože je to tajný rodinný recept.

Nová podnikatelka si vše dělá na malé usedlosti v Dobrčicích, kde žije 10 let a má tam zahradu o rozloze 12 arů. Panelák není pro ni, protože pochází z moravské zemědělské rodiny, která měla kdysi velký vinohrad a statek s dobytkem v Polešovicích u Uherského Hradiště. „Moje maminka hrozně moc zavařovala a i mě to bavilo. Nebyly to jen třešně, ale všechno, co jsme na zahradě měly a šlo zavařit, tak jsme zavařily,“ zavzpomínala. Její maminka nedělala jen jahodové, borůvkové a rybízové marmelády, ale i lečo do sklenic, což dcera převzala a dnes kromě sladkého nabízí také domácí omáčku salsu.

Až 50 kilogramů jahod denně

A jak se dostala z malebného „Hradišťa“ na průmyslový sever? Její rodiče za socialismu grunt prodali, odešli za prací do Sokolova a paní Jindra si našla práci na mosteckém Dolu Ležáky. Moravu si přinesla s sebou, protože na Mostecku si nejprve pořídila zahradu a začala znovu s marmeládami. Se třemi dětmi zvládla během pracovního volna zpracovat až 50 kilogramů jahod a využívala také jablka a hrušky.

„Známé jsem zásobovala i kompoty, protože jsem toho dělala hodně. Byl to můj koníček, a stále je,“ zmínila. V Dobrčicích pěstuje s manželem i brambory a zeleninu a v tom jsou soběstační. Pak se starají třeba o jabloně, švestky, meruňky a měsíční jahody, které plodí až do mrazíků. „Ještě na podzim sklízím jahody,“ řekla seniorka. Kromě jahodové marmelády se zaměřuje hlavně na ostružinovou, rybízovou a z černého bezu.

Podle Aloise Malého, předsedy Krajské rady seniorů Ústeckého kraje, aktivita seniorů mnohdy překvapuje a nemusejí zrovna podnikat. Třeba sportovních her seniorů se účastní i lidé starší 90 let. Sám Malý se prosadil v politice. Bývalý železniční odborář, kterému bude v listopadu 75 let, je mosteckým radním a přitom zvládá ještě funkci místopředsedy Rady seniorů ČR. „Cítím se pořád dobře, takže se mohu starat o seniory. Baví mě to a jsem zdravý, což je nejdůležitější,“ uvedl.

Podle něj se v Mostě pro seniory udělalo dost, ale ani zlepšování v celé ČR nebylo snadné. „Po roce 1989 pravicové vlády nebraly seniory vážně, proto jsem tehdy vstoupil do odborů,“ dodal Malý. Že jednou sám skončí v politice, prý netušil.