Pamatuje dinosaury a co do velikosti, může jim zdatně konkurovat. Sekvojovec obrovský, velikán mezi stromy, poroste i pod zámkem Jezeří. Na místě, kde se dolovalo ještě nedávno uhlí, vzniká vlivem rekultivací nový ekosystém. Zahrnout by měl i bohatou vegetaci. Dřevina má upomínat na strom, který se ze zaniklých Albrechtic pokusili přesunout podobně jako kostel ve starém Mostě.

Sekvojovec bude jednou z dřevin, která má doplnit dřeviny původní krajiny. Vrátit přírodu zničenou uhelnými jámami do původního stavu jako před těžbou, to je cílem aktuálně probíhajících rekultivací na obránecké výsypce u Horního Jiřetína. Oblast o výměře 168 hektarů si vzali do parády technici na konci srpna. „Návrh využívá všech druhů rekultivace - lesnickou, zemědělskou, vodní i ostatní. To povede k vytvoření pestré škály biotopů lesostepního, mokřadního a lučního typu. Prim ale hrají biotopy, které na tomto území vznikly přirozeně,“ říká k podobě nově vznikající krajiny Ingrid Jarošová, vedoucí rekultivací Severní energetické.

Pod zámkem Jezeří je ale na co navazovat. Majitelé panství, Lobkowiczové, na Jezeří vybudovali v průběhu staletí mimořádné arboretum, nazývané také Eisenberský park, postavené v anglickém stylu. Park sahal od Jezeří směrem k bývalým Albrechticím. Celé arboretum v roce 1838 zabíralo plochu o velikosti padesáti hektarů. Našli bychom zde mnoho vzácných nebo cizokrajných druhů rostlin – kanadské jedle, stříbrné smrky, červenolisté buky, jasany, turecké lísky nebo platany a magnolie.

Věhlas arboreta se nesl po celých Českých zemích. „Eisenberský park náleží k nejkrásnějším v celém království. Všude vidíš ladné skupiny stromů a stinná stromořadí vroubí čerstvou zeleň objemných trávníků,“ zapsal do spisu Krušné hory a Poohří v roce 1896 Bedřich Bernau, spisovatel a především autor vlastivědných publikací.

Rekultivace historický odkaz připomenou vysazením sekvojovce obrovského, který rostl právě v Albrechticích. Původní strom rostl v zaniklé obce déle než sto let a měl zajímavý osud.

Když začaly obce Mostecka ustupovat těžbě uhlí, byly tendence zachraňovat nejen movité a nemovité památky, ale také třeba stromy. V červenci 1985 rozhodlo ministerstvo kultury o tom, že sekvojovec z Albrechtic odveze a zasadí na novém místě, do Zahražan. V té době už vážil patnáct tun a měřil více než devatenáct metrů. S přesunem se začalo o dva roky později. Strom ale z místa a z kořenového balu dolovaly marně dva buldozery. Operaci doplňoval osmdesátitunový jeřáb, který strom podpíral, aby se během podsekávání nezřítil. Jak uvádí Heide Mannlová – Raková v příspěvku Úloha památek v krajině a vědomí člověka publikace Osud Mostecka, strom se nakonec podařilo z Albrechtic přemístit pryč a dopravit do Mostu. Nakonec ale do té doby historicky ojedinělý experiment skončil neúspěchem. Strom v Zahražanech začal chřadnout a v polovině 90. let úplně uschnu a musel být pokácen. Přesto dendrologickou připomínku zaniklé obce v Mostě najdete. Sekvojovec obrovský roste v ulici Albrechtická. Pochází také z jezeřského arboreta.

V budoucnu by měly být rekultivované plochy přístupné lidem, plánují se v nich turistické a cyklistické trasy.