Před budovou Severočeských dolů se ráno sešlo na pět set odhodlaných šachťáků s transparenty. „Vy se topíte v penězích, my se topíme v bahně!" znělo z jejich řad. „To je furt samej pirát, uhlobaron a šachtu to nevidělo! My máme holé ruce a nejen ty. Vždyť vám tu pracují žebráci!" rozléhalo se prostranstvím.


Demonstrovat přišli nespokojení zaměstnanci z Tušimic a z dolů Bílina. Mezi nimi i 55letý Ivo Lát, který pracuje v lomu na velkostroji. „Jak to, že máme tolik, co lidi, kteří pracují v zóně? Přitom my pracujeme v prašném prostředí, kam se nikomu nechce, topíme nohy v bahně a děláme v létě v zimě," rozčiluje ho. „Dříve jsme měli dvojnásobek toho, co ostatní, jenže teď nám i to ,prašné´ (příplatek) vzali. Já jsem v lomu, kde prach je. Ještě horší je to ale v drtírně, kde je člověk zavřený v baráku. Manažeři to nevědí, jen nám každý rok utrhávají od držky!" uzavřel naštvaně.


„Původně jsme chtěli i zvýšení nemocenské a dny dovolené navíc, ale od toho jsme upustili. Tisíc korun se možná zdá jako malá částka, ale pro nás to znamená pět procent platu, takže tu tisícovku chceme a tvrdě po ní jdeme," vysvětlila 46letá laborantka, proč se i ona rozhodla přijít podpořit kolegy. „Vedení nám nejprve chtělo přidat 350 korun hrubého, po našich stížnostech se částka měla zvýšit na 500 korun. Nakonec ale oboje nemělo jít přímo nám, ale jako balík, který se měl přerozdělovat na celý úsek dodala. „Nakonec by to skončilo v jedněch rukách a k zaměstnancům by se to ani nedostalo," míní.


Ačkoli probíhalo v době demonstrace v budově Severočeských dolů kolektivní vyjednávání, mezi demonstranty vyšel generální ředitel Ivo Pěgřímek, což šachťáci ocenili. „Je to frajer. Ještě nikdy mezi nás žádný ředitel nepřišel," ozývalo se z davu.


Ředitel se snažil šachťákům vysvětlit postoj managementu, v tomto bodě však úspěch nesklidil. „Chlapi, my hrajeme o to, abychom tu byli minimálně dalších několik desítek let. Musíme hledět na to, že náklady stoupají a mzdy musíme udržet tak, abychom byli životaschopní a vy jste měli práci i za deset, za dvacet let," promluvil k nim do amplionu.


„Jenže my se tu bavíme o tisícovce. Řekněte, kolik jste si přidali vy? Kolik jste měli třináctej? Tolik jako my za celej rok?" rozzlobeně oponoval jeden z demonstrantů. „Prosím vás, třináctý plat," odtušil ředitel. „Jo třináctej. Ale to jo, voni si ho zasloužej," vykřikoval další hlas.


Kolektivní vyjednávání nakonec dopadlo pro šachťáky na výbornou. Tisícovku k platu si prosadili.
Podle odboráře Davida Frňky je to úspěch, ale věc není u konce. „Slavit nebudeme. Je to hezké, že nám zaměstnavatel vyšel vstříc, je to pro nás impuls, že pro něj zaměstnanci mají ještě nějakou váhu," uvedl pro Chomutovský deník. „Stále tu jsou ale rozevřené nůžky mezi příjmy v průmyslových zónách a v dolech, stále jsou tu velké rozdíly mezi nízkopříjmovou činností a vysokopříjmovou, takže je v rámci odborové činnosti stále co řešit. Dnes jsme byli úspěšní, je to ale jen dílčí úspěch," upozornil.


Podle údajů odborářů je průměrná hrubá mzda v provozu 28 tisíc korun a v celém podniku pak 31 tisíc. Severočeským dolům klesly meziroční tržby a prodej hnědého uhlí o 480 milionů korun na 9 miliard korun. Ve společnosti pracuje takřka pět tisíc zaměstnanců.


S přispěním Kamily Minaříkové