V komedii Kronika Pickwickova klubu vychází mostecká dramaturgie více z knižní předlohy Charlese Dickense, než z Langrovy adaptace tohoto titulu. Čím se tedy mostecká úprava liší?
To musím uvést na pravou míru. Z Langerovy adaptace vycházíme, přitom se však snažíme co nejvíce ctít původní předlohu se všemi jejími specifičnostmi. Dickens psal svůj anekdotický román jako pásmo volně na sebe navazujících obrázků, sjednocených navzájem převážně jen osobami hlavních hrdinů. V mostecké adaptaci se tedy objeví i scény, které Langer musel oželet, aby dostál tradičním požadavkům kladených na drama. My jsme se ovšem rozhodli pojmout Kroniku Pickwickova klubu panoramaticky a udělat z epizodičnosti předlohy přednost. Díky tomu můžeme ve výsledku diváka seznámit s tímto pozoruhodným dílem v co největší šíři.

O čem je Kronika podle vás, kromě známého příběhu? Co je hlavním tématem hry?
Skutečně známého příběhu? Já mám spíš pocit, že je to věc, kterou všichni „známe", ale málokdo ji opravdu četl, že tu je jen jakési matné povědomí získané během školních let. A přitom je KPK jedním ze základních děl světové humoristické literatury. Vypráví o lidech dobré vůle, kteří konají dobro bez ohledu na komplikace, které si tím často přivodí. A taky mají trochu přehnanou představu o vlastní důležitosti.

S jakým cílem jste k tématu přistupoval?
Pobavit diváka chytrým humorem a rozjitřit na chvíli jeho fantazii.

V Mostě režírujete potřetí. Překvapilo, nebo zaskočilo vás něco během zkoušek?
Stále mě něco překvapuje. Pravda, ne vždy je to milé. Ale to myslím čistě v duchu pickwickovském.

Nacházíte v textu nějaké paralely se současností?
My to dnes hrajeme o potřebě pozitivních vzorů, kterým se často nejdříve třeba i vysmíváme; když ale odejdou, tak nám citelně chybí. Tím je myslím řečeno dost.

Co čeká diváky, kromě zajímavých kostýmů Veroniky Watzkové a chytlavé muziky Maria Buzziho na Velké scéně?
Rozhodně nevšední zážitek. Věrné vylíčení všeho putování. Scénický bedekr. Doporučuju!

Komedie Kronika Pickwickova klubu je rodinné představení. Co si v ní mohou najít dospělí a co děti?
Dospělým na chvíli vrátíme dětské oči a děti se pokusíme přesvědčit, že s dospělými nemusí být nuda. Měla by to být hravá a zábavná podívaná.

Koho uvidíme v hlavních rolích? Zajímavým hostem je například pražský herec Tomáš Kobr.
Ano a k mé radosti se na mostecká prkna v hlavní roli vrací František Nedbal. Je to však celosouborovka a já jsem přesvědčen, že zapamatovatelní budou všichni.

Co je vám osobně bližší – komorní, nebo velké scény, komedie, dramata?
To je těžké říci: já bych řekl, že „komorní" a „dramata", v praxi ale dělám spíše „komedie" a „velká plátna".

Vaší další režisérskou linií je práce pro rozhlas. Doplňuje se, nebo obohacuje nějak rozdílnost režijních přístupů rozhlasových a divadelních her?
Hm. Baví mě dělat jak divadlo, tak rozhlas, a v obém případě dělám, co můžu. (smích) Vyhovuje mi, že to mohu střídat a od jednoho utéci k druhému, cítím se tak svobodněji a ani jedno mi jen tak nezevšední. Naopak se mám stále na co těšit a za to jsem vděčný.

Hra měla premiéru v sobotu 19. prosince, první repríza bude ve středu 6. ledna od 19. hodin.

Ivana Bonaventurová