Narodil se, jak sám říká, "v královském městě Most před 66 lety". Na základní školu začal chodit do Rudolic, ale vzhledem k výstavbě nového Mostu musel čtyřikrát přestoupit. Pohyb mu je blízký. Od dětství jezdil na kole a to mu zůstalo. "Cyklodoprava je s ohledem na problémové klima šancí pro udržení stanoveného limitu exhalací, šance pro život, fauny i flory," říká.

Kdy jste se stal cyklistou?
Individuálně jsem se začal dopravovat a z jízdy radovat už na tříkolce, následovala koloběžka a v žákovských letech jsem si osedlal tatínkovo kolo. Byla to takzvaná Hapina, na které tatínek jezdil, jako většina horníků-kolečkářů, do práce na Důl Ležáky. Už tenkrát jsem nejezdil jen kolem baráku, ale vyjížděl jsem z města ven, do okolních vesnic.

Jaké jste měl pak kolo a jaké byly tehdy podmínky pro cyklisty?
Silniční kolo Favorit jsem dostal od tatínka k osmnáctým narozeninám. Podmínky pro cyklisty v sedmdesátých letech, kdy jezdilo více nákladních než osobních aut, byly přijatelné, oproti tomu poptávka byla větší než nabídka a na kolo Favorit byl takzvaný pořadník. Největší cyklistické zážitky jsem tenkrát prožíval s Robertem Bakalářem při Závodu míru.

Proč jste na kole jezdil i v dospělosti a nepřestáváte ani teď, když jste v penzi?
Kolo je famózní věc a je nespočet důvodů, proč je na něm dobré jezdit. Hezky to vystihuje slogan: “Autem míjím, pěšky nestíhám, na kole si užívám!” Faktem ale je, že podmínky pro cyklodopravu jsou v České republice stále nedostatečné a neuspokojivý stav trvá i v Mostě, přestože město má optimální podmínky – široké silnice.

Považujete se za cyklistu aktivistu?
To ne, považuji se za popularizátora městské a meziměstské cyklodopravy. V poslední době se snažím vyšlapat dálkovou cyklotrasu po Staré solné stezce přes Krušné hory. V první etapě bude o Greenways Halle - Praha a ve druhé etapě EuroVelo Lübeck – Trapanio, propojení Baltského a Tyrhenského moře dálkovou cyklotrasou. Věřím, že s podporou perspektivně smýšlejících politiků a sportovců se povede a ještě letos projede první etapa. S využitím stávajících cyklostezek a spolupráce s Fakultou tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy a Klubem českých turistů by náklady odpovídaly využití.

Je pravda, že jste loni začal jako dobrovolník vozit seniory z Domova Velké Březno v cyklorikše na elektrický pohon?
Ano, s elektrickou rikšou vozíme seniory s hendikepem i bez pro radost z pohybu. I město Most je pro provoz cyklorikši ideální místo. Je to šance pro město Smart Cities a město s dobrou adresou.

Cyklista Rudolf Hauf z Mostu vozí jako dobrovolník v rikše seniory z Domova Velké Březno.

V čem je rikša dobrá pro seniory?
Pro ně je to svoboda pohybu, která jim přináší radost. Takzvaná cykloterapie pomáhá nepohyblivým seniorům opět poznávat své město. Jedná se o celosvětové hnutí CWA – Cycling without age (Cyklistika v každém věku), kde dobrovolníci vozí hendikepované seniory na výlety po okolí upravenými tříkolkami. Díky elektrorikše mohou odložit chodítka a francouzské hole a někteří i znovu ucítit vítr ve vlasech. Avšak bezpečnost, je na prvním místě. Proto doporučuji nejen pro Most elektrorikšu, kde pilot sedí v předu, a u těch, co sedí za cestujícím, doplnit madlo jako na lanovce, kterého by se senioři drželi a z rikši nevypadli, a rolničky, aby na úzké cyklostezce byla rikša za zatáčkou slyšet, když není vidět.

Proč je to elektrorikša? Cyklista nezvládne šlapat sám?
Je to podle terénu, síle pilota a váze cestujících. Někdy rikšu řídí studenti a ti jsou fyzicky zdatní. Když ale na proměnlivém terénu řídí ošetřovatelky, neušláply by to, a tak si pomůžou elektropohonem.

Jezdíte v rikše se seniory na nákupy nebo za lékaři?
Prozatím jen relaxační jízdy za pěkného počasí. Nějak se musí začít. Škoda, že Most stále čeká a čeká a jen plánuje. V Mostě by rikša pro seniory byla velkým přínosem.

V Mostě jsou přece kopečky. Není to pro rikši překážka?
Rikša má elektromotor a ten pomůže.

Jsou v Mostě obecně pro cyklodopravu dobré podmínky?
Podmínky jsou velmi dobré, ale nevyužívají se, avšak celostátně bezpečnost cyklodopravy jede na rotopedu. O cyklodopravě se více mluví, než se cyklopruhy značí a cyklostezky staví. Přitom Most má na rozdíl od řady jiných měst široké silnice a prostor pro čistou mobilitu i pro stavbu autodomu. Místo cyklopruhů lemují okraje vozovek parkující automobily. Stále chybí cyklostezka Most – Litvínov, Most – Komořany nebo Most – Hrabák. Jsou i projekty, ale zůstaly v šuplíku. Opakovaně doporučuji, aby Most navázal na svou cyklistickou historii, má na čem stavět, byli tu kolečkáři.

Co říkáte prvním cyklopruhům v Mostě na Chomutovské a Rudolické?
Jsou barevně nevýrazné, asi dodatečně navržené a nic nespojují a kudy na ně bezpečně dojedeme? Základem každé cesty, i cyklostezky, je, že nás dovede z bodu A do bodu B.

Jak chcete donutit lidi jezdit na kole, když mají auta a MHD?
Metodou cukru a biče. Ze prvé chybí parkovací autodům s parkovištěm i pro jízdní kola. Je třeba uvolnit ulice od aut a nabídnout prostor individuální dopravě, od dveří ke dveřím, bráně, vratům. Na kole pak budou jezdit i řidiči aut. A dopravu rozdělit podle potřeby, na to se byli i úředníci z magistrátu před časem na cyklokonferenci školit. Podmínky musí být rovnocenné.

Kudy nejraději jezdíte v Mostě? Máte něejaké své trasy, které byste doporučil?
Já kolo používám jako dopravní prostředek. Jezdím kam potřebuji, na kole nakupuji. Svoboda individuální dopravy má maximální výhody. Bylo by výborné, kdyby cyklodoprava byla i legislativně rovnocenná především motorové dopravě. Především nízká bezpečnost brání Mostečanům brát kolo jako běžný dopravní prostředek. Cyklistů ve městech, i v Mostě přibylo, ale je to oproti jiným, i družebním městům, málo.

Jak často na kole jezdíte?
Někdy i několikrát za den. Mám kola prozatím jen dvě, silniční a trekové a jezdím kamkoliv a kdykoliv. Na kole jezdím i s přítelem Zdeňkem, mosteckým hvězdářem, si ze sedla kola užívat krásy Středohoří.

Neměl by se Most bát být cykloměstem?
Ne. Musíme začít u dětí a bezpečnou cestu na kole jim zajistit a motivovat je, aby jezdily na kole do školy.

Několik škol má dostat cykloboxy.
Dobře, ale je tu problém. Jak se do té školy děti na kolech dostanou? Cykloboxy na školách bez dopravní možnosti se do škol dostat je jako stavět barák od střechy. Bydlím u 11. ZŠ, kde se rodiče o děti bojí a raději je vozí auty. Nabízí se řešení: osadit komunikaci před školou dopravní značkou B11 - Zákaz vjezdu všech motorových vozidel s přídavnou tabulkou v době od: do:, to je od začátku do konce vyučování.

Cyklista Rudolf Hauf z Mostu vozí jako dobrovolník v rikše seniory z Domova Velké Březno.

Takže cyklodoprava není jen pro příměstskou rekreaci, ale aby lidi mohli bezpečně jezdit do práce, do školy, kina, obchodů a restaurací?
Ano. Neděláme to jen pro ekologii, ale především pro sebe, zdraví našich dětí a vnoučat. Celoročně jezdit na kole, když zrovna nepadají trakaře a při špatné viditelnosti, je výborné.

Vy jste do práce jezdil na kole?
I za špatného počasí, od dveří k bráně, bez čekání, nebo dobíhání na zastávku. Dnes se dá koupit výbava i na jízdu v zimě. Jde o to jen chtít a mít podmínky a dnes bohužel ještě i tu odvahu. Jeden cyklopruh cyklodopravu nedělá.

Město chce ale dělat další trasy pro kola, třeba na ČSA a SNP?
Tam se dá navazovat a jsou tam široké silnice. Je ale škoda, že město před lety zaspalo Skupovku, kde cyklistům podmínky jen slíbilo. Projektanti by měli, alespoň při volbě trasy a následně po dobu šestnácti měsíců jezdit na kole a ne na koloběžce a už vůbec ne autem.

Kolik jste toho najezdil?
Já to nepočítám, nejsem žrout kilometrů, jezdím podle chuti a potřeby. V sedě šlapat a krajinou se například z Řípu kochat je paráda.

Lidé jsou ale pohodlní a aut přibývá. Má cyklistika budoucnost? Bude tu za sto let?
Sám jste to řekl, lidé jsou pohodlní. Chybí podmínky a motivace, již zmíněný cukr a bič, odměny a poplatky. Politika cyklodopravy se musí podporovat a výsledky se dostaví.

Máte auto?
Neměl jsem a nemám, ale jezdil jsem - jen služebním. Nejsem proti motoristům, auto je dobrá věc, ale dává se mu zbytečně velký prostor a neoprávněná přednost.

Rudolf Hauf
Rodák z Mostu. Celkem 46 let pracoval jako revizní technik, auditor, strojník, u chemiků, horníků, keramiků a Českých drah. Do důchodu odcházel z Dolu ČSA, kam jezdil celoročně, ale nepravidelně, na kole. Do práce na kole jezdil už v sedmdesátých letech do chemických závodů v Záluží. Má tři syny, bývalé hokejisty, kteří také jezdí na kole. Cyklista připomíná, že na kole se lze vydat až k německým sousedům. Sám také opakovaně navštěvuje s manželkou Jeseníky – ráj cyklistiky. Doporučuje třeba výlet na vodní elektrárnu Dlouhé Stráně či na Rysí skálu. Zastává názor, že je nesmyslné pořádat v lednu, květnu a září cyklojízdy v kampani Na kole do práce, protože podle něj by se z jízdního kola neměla dělat rarita, když je to dopravní prostředek.